Andrej Babiš s razancí sobě vlastní rozčeřil hladinu tuzemské politiky. Vycítil sílící znechucení lidí z klientelismu a korupce a založil hnutí ANO 2011. To by mělo sdružit veřejnost nespokojenou se současnou politickou situací.

Jak dokazují zkušenosti z nedávné minulosti, nemusel by být bez šance na úspěch. Stačí připomenout rychlý vzestup Věcí veřejných. Ty rovněž vsadily na protikorupční kartu a s její pomocí bez problémů pronikly do sněmovny. Až po usednutí do poslaneckých lavic a po informacích z médií mohlo některým lidem dojít, že Vít Bárta, který za projektem stál, do politiky nevstoupil pouze kvůli ideálům, ale že sledoval podle všeho vlastní podnikatelský záměr.

Politické angažmá miliardáře Andreje Babiše lze rovněž nahlížet z různých úhlů. Může jít skutečně o rozhněvaného muže, kterému není lhostejný stav tuzemské politiky a tím i společnosti. A protože už je existenčně zajištěn, může několik milionů nebo i desítek věnovat na projekt, který by pomohl Českou republiku zbavit klientelismu a korupce. Andrej Babiš se zároveň nemůže vyhnout podezření, že svým razantním vstupem do veřejného života, a tím i do politiky sleduje své podnikatelské záměry. A v této souvislosti lze opět hovořit buďto o transparentním prostředí, které by podporovalo poctivé a schopné firmy. Nebo naopak o snaze zajistit si vliv na rozhodování o podobě zákonů, které by přinesly jeho podnikatelskému impériu další zisk, případně zkomplikovaly život konkurenci.

Andrej Babiš těmto spekulacím dopředu zužuje prostor. Konkrétně tvrzením, že je informován o snaze najít na jeho osobu nějaké kompromitující materiály. Jak ujišťuje, je to prý snaha marná. V rovině trestně právní to je možné. Pokud však konkurence bude používat stejné zbraně jako Andrej Babiš, potom může čelit různým osočením, byť bez konkrétních důkazů. Tímto stylem ostatně na televizní obrazovce hovořil o člověku, který má vazby na hlavu státu, že požadoval úplatek za ovlivnění chování prezidenta republiky. Zároveň dodal, že to nemůže ničím doložit, protože šlo o rozhovor mezi čtyřma očima.

Babišovi mohou být podobným způsobem vyčítány vazby na bývalého ministra vnitra a pozdějšího premiéra Stanislava Grosse. Přitom vlády v obecné rovině ovlivňovaly způsob privatizace státního majetku, dotace a podobně. Lidé typu Grosse měli ve své době rovněž výrazný vliv na podobu jednotlivých zákonů. V této souvislosti například ČTK citovala bývalého premiéra Miloše Zemana. Ten považuje Babiše za nevěrohodného, protože podle něj nedodržel dohodu. Ta se měla týkat v roce 2001 privatizace Unipetrolu. Tento podnik prodala Zemanova vláda za 11 miliard korun společnosti Agrofert, za kterou v té době stál právě Andrej Babiš. Ten odkládal uhrazení dohodnuté částky. Spekulovalo se o tom, že měl problémy se zajištěním zmiňované sumy. Oficiálně se odvolával na potřebu počkat na rozhodnutí antimonopolního úřadu, který schvaloval fúzi Agrofertu s Unipetrolem. Výsledkem bylo nakonec Babišovo odstoupení od smlouvy.

Další fázi privatizace Unipetrolu provázela celá řada podivných okolností. Například nikdy nebylo úplně přesvědčivě vysvětleno, proč byli někteří uchazeči vyřazeni ze hry. Kolem tohoto obchodu se pohybovali podivní prostředníci a zazněla i věta o pěti na stolech v českých. Zároveň bývalý člen vedení PKN Orlen, tedy firmy, která Unipetrol koupila, v průběhu vyšetřování polskou prokuraturou vypověděl, že už dlouho dopředu vědělo vedení firmy o tom, jakou cenu nabídnou v privatizaci jejich konkurenti.

Dále tvrdil, že jim tyto informace zajistil šéf podniku Agrofert Andrej Babiš, který udržoval těsné kontakty s dnes už bývalým premiérem Grossem. Přitom bývalé vedení PKN Orlen s Agrofertem uzavřelo dohodu, že pokud v české privatizaci PKN Orlen zvítězí, prodají výhodně Agrofertu pět lukrativních chemických továren patřících Unipetrolu. Andrej Babiš toto tvrzení popřel a na dotyčného podal trestní oznámení.

Zkrátka prodej Unipetrolu provázela celá řada pochybností. Právě z nich lze čerpat určitou míru skepse při pohledu na Babišův boj proti korupci a klientelismu.