... zatímco ty opoziční nabírají obrysy
Pro Andreje Babiše (ANO) je to smutná sezóna. Zemí se valí koronavirus, ekonomika hapruje, rozpočtový schodek astronomicky roste. A teď k tomu ještě špatné zprávy z volebního modelu Kantar CZ.
Premiérovu ješitnost atakuje neslavných 24,5 procenta pro hnutí ANO a jeho matematické propočty se pak hroutí s úpadkem komunistů a sociálních demokratů, kterým hrozí, že v příští sněmovně ani nebudou.
Přitom to zpočátku vypadalo tak nadějně. Babiš okouzlil voliče svým snářem a originálním stylem, jímž se lišil od okoukaných politiků. Patří k němu neposednost, neomalenost a chaos. Za normální situace to na někoho může působit zábavně. Teď ale normální okolnosti nepanují a na chaos není čas.
Přesto jím vláda překypuje. Na přeskáčku vymýšlí a mění protiepidemická opatření, ministři znějí disharmonicky, premiér neví, jestli chce po opozici spíš spolupráci, nebo zájem o zahrádkářský zákon. Hlavně si však odmítá připustit, že za strmý nárůst infikovaných, hospitalizovaných i mrtvých nese spoluodpovědnost. Od chvíle, kdy odložil křišťálovou kouli, s níž nás chlácholil v létě, je ještě o kus nesrozumitelnější. Možná proto se na veřejnosti vyskytuje už jen sporadicky.
Není ničím výjimečným, když politikům k popularitě pomáhá ekonomický růst a k neoblibě zase recese. Pakliže by ale víkendová čísla potvrdily i další agentury, šlo by hovořit o vysvědčení vystaveném vládě za zvládání epidemie. Na mimořádné situace je manažerská nepolitika krátká, státní instituce se holt po esemeskách řídí špatně.
Přesto kdyby se volby konaly dnes, jako první by šanci obsadit premiérskou pracovnu od prezidenta opět dostal Andrej Babiš. Musel by si však najít nové, silnější spojence. To by byl oříšek. Umí jen bojovat proti všem – a těžko se pak může divit, že všichni bojují proti němu. Programem může mít stokrát blízko k ODS a dynamikou k Pirátům. Pokud by je nezlákal do koalice, o což se zatím nesnaží ani náznakem, mohl by si chystat politický funus.
Po krajských a senátních volbách ale natěšený středopravicový tábor pochopil, jak je závislý na vzájemné spolupráci. Jen tak může přesvědčit voliče o schopnosti odklonit hnutí ANO na vedlejší kolej a rozdat si klíče od Strakovky.
Sčítat předpovídané zisky jednotlivých stran uvažujících o společném postupu je ošidné. Leckdy se příznivci družících se partají navzájem spíš odpuzují, než přitahují. Takže jen orientačně: kdyby byli Piráti ochotní vyjednávat o předvolební koalici se Starosty a nezávislými, kteří si to již odsouhlasili, mohli by doufat zhruba ve 28 procent. To by teoreticky stačilo i na volební vítězství. Konzervativní trojlístek ODS-KDU-ČSL-TOP 09 se blíží 25 procentům. Také to je pořádná síla.
Jenže předvolební dohody se netýkají jen celostátních lídrů, ale i regionálních organizací. Tlak zespoda posledně zhatil tandem lidovců a Starostů. Po krajských volbách zase došlo k přestřelce mezi Starosty a Piráty na Zlínsku. Jeden tým tam skončil v opozici, druhý v koalici a předák Starostů Petr Gazdík kvůli tomu dělal vítr až v Praze.
Podobná situace se může v různých variantách opakovat. Vadit mohou jména, způsoby i programové priority. Své rovněž dělají nálady. Už dnes se pošťuchuje stagnující ODS s rostoucími Piráty. Procenta i ramena rostou též Starostům a nezávislým. Šéfovat středopravicové opozici by chtěl kdekdo, ačkoliv strhujícími osobnostmi neoplývá. To by ale mohla vyvážit jejich věcnost a připravenost ke kompromisům. Ke splnění snu o poražení Babiše mají blíž než kdy jindy. Od snů k realitě je ale kus cesty a Babiš nedá kůži lacino.
Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus