Kdo předpokládal, že rozmíšky, které po Ústí nad Labem nebo Českých Budějovicích potkaly hnutí ANO v Hodoníně, Opavě, Praze či Brně, srazí Andreji Babišovi hřebínek, byl vedle jak ta jedle. Naopak jsme svědky protiofenzivy, jež k překvapení oponentů může u voličů zabrat.

Babiš se tváří, že konkurence jeho týmu mydlí schody a maže kliky zubní pastou. Dokonce podle něj za kiksy posledních týdnů stojí neochota ANO kšeftovat. Jen na půl úst předáci hnutí připouštějí, že svoji roli také hraje nesehranost lokálních špiček.

Přitom právě zde je zakopaný pes. Lidé v ANO se znají velmi málo a zhusta mají od politiky odlišná očekávání. Najdeme mezi nimi idealisty i šíbry, pravičáky i levičáky, stejně jako osoby idejemi a ideologiemi nepolíbené. Pak jenom stačí jeden primátor nebo nějaký radní utržený ze řetězu a dějí se věci!

Copak je normální, aby babišovci vyloučili ze svých řad brněnského radního Kratochvíla, jenž ještě v říjnu v moravské metropoli šéfoval tamní organizaci ANO? Nezvykle rychlý byl i sešup funkcemi obtěžkané Radmily Kleslové z křesla celostátní místopředsedkyně a předsedkyně pražské odnože.

To všechno jsou už ale fakta více méně známá. Nyní je mnohem zajímavější sledovat, čím – vedle výmluv na ostatní partaje – Andrej Babiš vyvažuje handicapy svého uskupení.

Jeho recept není originální, a přesto v sobě skrývá klíč k úspěchu. Do popředí vysouvá již známé osobnosti a paralelně hledá nové magnety, ať již mezi úspěšnými podnikateli, nebo mezi sportovci. Nově jeho stáj například posílil žokej Josef Váňa, který by měl kandidovat na Karlovarsku do Senátu. Médii už proběhla zpráva, že jedničkou kandidátní listiny do krajských voleb na Královéhradecku by měla být náměstkyně ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová. Další člen vlády, Robert Pelikán, byl s plnou parádou čerstvě přijat za člena hnutí, ačkoli se třeba v názoru na stěžejní téma těchto dní, uprchlickou krizi, dívá zcela jinak než Babiš.

Jenže oni se i hlasatelé menšinových postojů hodí – aspoň na nich lze dokládat, že pluralitní ANO je pro různé voličské skupiny. Dokonce i otřesy pod brněnskou radnicí mohou mít pro ANO pozitivní afekt. I kdyby snad v Petru Vokřálovi ztratilo kvůli dezerci některého z koaličních partnerů primátora, může v něm objevit horkého adepta na post jihomoravského hejtmana.

Majstrštykem také je Babišovo doporučení, aby v Praze ANO vedl ministr obrany Martin Stropnický.

Pranic mu nevadí, že odstupující předsedkyně Kleslová je proti a radí vybrat někoho z komunálních politiků. Naopak doufá, že v tandemu s primátorkou Krnáčovou, o níž se říká, že je čestná, ale slabá, může solidně vystupující a etická témata otevírající bývalý herec navrátit hnutí voliče.

Chvíli to trvalo, ale v posledku Babišovi došlo, že v hlavním městě, jež je mimořádně háklivé na morální rozměr politiky, nemůže vystavovat figury s kontroverzní minulostí, nýbrž individuality se solidním liberálně-konzervativním pozadím. Zároveň může doufat v bonus, že otec Martin zajistí modus vivendi s rebelujícím synem Matějem, který je nejviditelnější postavou Strany zelených a celé pražské Trojkoalice.

Soupeři mohou hnutí ANO vyčítat, že díry v sehranosti a programové nabídce ucpává atraktivními tvářemi. Jenže bez nich se v 21. století politika dělat nedá. Je nejvyšší čas, aby to došlo i tradičním stranám.