V normální demokratické zemi to probíhá asi takhle: Proběhnou volby. Ten, kdo vyhraje, vládne. Ten, kdo prohraje, jde do opozice, přičemž opozice je tu od toho, aby toho, kdo vládne, kritizovala a zároveň nabízela variantní řešení. V případě poměrného volebního systému se samozřejmě může také stát, že vládu, respektive na komunální úrovni radu, nesestavuje vítěz, nýbrž ten, kdo dá dohromady většinovou koalici. Vítěz voleb tak může skončit v opozici, takže pak je na něm, aby vládnoucí koalici kritizoval a nabízel variantní řešení.

V éře rozvinutého babišismu a neomarxismu, do které jsme pod sobotkovsko-babišovskou vládou slavně vstoupili, ale všechno může být jinak. Ponechme pro tentokrát stranou vládní úroveň, pro kterou v současnosti platí, že nejúčinnější metodou politického boje je kriminalizace politické konkurence, přičemž v Babišově podání to dokonce může brát podobu destrukce policejního sboru, a podívejme se na plody jedné komunální zahrádky, kde nyní šafářuje jeden malý „babiš“.

Častolovice jsou malé městečko, přesněji městys, na úpatí Orlických hor v Královéhradeckém kraji. Poslední komunální volby zde s 21 procenty vyhrálo Sdružení nezávislých kandidátů na čele se starostkou Jarmilou Novohradskou. Vítěz ovšem záhy zamířil do opozice, neb jej smetla dohoda poražených. Jejím výsledkem bylo, že do starostenského křesla usedl lídr kandidátky ANO Ing. Zdeněk Praus. Oproti Novohradské sice získal téměř o polovinu méně hlasů, ale na to se při povolebních dohodách v poměrném systému – jak již výše zmíněno – nehraje.

Až potud vlastně nic zvláštního, možná snad s výjimkou toho, že k přebírání funkce starosty se pan inženýr dostavil s právníky, kteří hledali a hledali, nicméně na odcházející starostku nic nenašli. Není účelem tohoto textu popisovat, kam až šílená konfrontační atmosféra obec dovedla, chce pouze připomenout onen elementární princip, se kterým demokracie stojí a padá. Takže opakuji: Vítěz vládne, opozice kritizuje. A je jejím nezadatelným právem, aby k tomu dostala prostor.

Ne tak v Častolovicích. Tamější malý „babiš“ veškeré oficiální komunikační kanály opozici uzavřel. Do obecního čtvrtletníku Zdroj opozice nesmí, vývěsní skříňku jí starosta odebral. A tak se v hlavách některých nespokojených občanů zrodil nápad vydat starostenským cenzorem odmítnuté články, kritizující hospodaření obce, alespoň v jakési „cyklostylované“ podobě. Několik vytištěných stránek a šup s tím do poštovních schránek. V době kopírek nepříliš složitá věc.

Teprve teď ovšem přichází vrcholné číslo svérázného babišovského starosty. Těch několik namnožených stránek s kritickými texty, které se po třikrát objevily v poštovních schránkách, označil za periodický tisk, najal drahou pražskou advokátní kancelář a opoziční zastupitele žaluje za porušení tiskového zákona.

Suma sumárum: Ten, který sám nectí elementární pravidla demokracie, nyní kriminalizuje své diskriminované politické protivníky. Přesněji: JÍM diskriminované politické protivníky. A svoboda slova? Ta pláče kdesi v koutě. A propos! Myslíte, že pan starosta Praus platí drahé advokáty ze svého? Kdepak! Vždyť nyní vládne nejen všem místním informačním kanálům, nýbrž i obecní pokladně.

Není známo, zda to dělají ty koblihy, každopádně však platí, že tam, kde je příliš mocenského apetitu, obvykle absentuje zdravý rozum. Všeho do času!

www.petrstepanek.cz