Do voleb zbývá týden – a už je tu docela velké překvapení.
Prezidentova aureola poněkud pohasla a jeho stranička příznivců, český světový unikát, se rozhádala a najednou záchranný pětiprocentní vstup do parlamentu už "zemanovci" jistý nemají. Zato nástup slovenského převážně zemědělského podnikatele Andreje Babiše do politiky se zdá být nezadržitelný. Preference strany ANO (oficiálně hnutí) od počátku předvolební kampaně stoupají a průměr všech průzkumů se dnes pohybuje kolem dvanácti procent a stále stoupá. A protože mírně klesají i preference komunistů a socialistů, mohla by nová strana, která se sice profiluje jako umírněně pravicová, ale začíná přitahovat hlasy i v levé polovině rozděleného voličstva, s jistou výhrou levice přece jen zamávat.
Politologové a novináři mají jasno. Babiš je nečitelný introvert, je to pan důležitý, který chce být viděn a svou stranu bez politické ideologie a bez kořenů (čili návaznosti na historii) v parlamentu ani neuřídí. Strana, natož stát, není podnik. Jde opět jako už tolikrát jen o další stranu na jedno použití. Je to jen populistický obchodník s nadějí, koupil si několik známých tváří a chytá jen nestálé zklamané a věčně nerozhodnuté voliče. Do parlamentu přitáhne nesourodou svitu naivních a nezkušených novoposlanců.
Demokracie, postaru politika – na rozdíl od nepolitiky tyranie –, je vláda v nejlepším případě amatérů (ignorantů) a v nejhorším demagogů a lumpů. Je z principu nedokonalá a handrkování i nechutné kompromisy k ní patří, ale jestliže mají lidé pocit, že na rozdíl od severozápadu od nás se tady nedá prosadit nic pozitivního, je to bída. Handrkování politiků by nemělo paralyzovat stát – jak k tomu všelijaké skandály nejen korupční, ale i administrativní poslední dobou směřovaly. Politici tzv. pravice si metlu Babiše zasluhují a levice nás z marasmu nevyvede. Nedivme se, že lidé hledají zásadní změnu a mají pocit, že volbou neznámého nic nezkazí.
Babišova iniciativa antipolitického antikorupčního hnutí je nepochybně zoufalou odpovědí na hlubokou krizi české politiky. Dnes už to totiž není jen Pepa v pivnici čtvrté cenové skupiny, kdo vidí v politice nenapravitelné svinstvo a nemá koho volit, ale dokonce i vzdělanci po všech skandálech a tunelech považují každou vládnoucí koalici za bratry v triku, kteří se spolčili, aby nasytili sebe a své klientské spolubratry. Zklamání a blbá nálada veřejnosti jsou opravdu tak monumentální, že i můj pravicový přítel primář a bohatý restituent se pozastavuje nad otázkou, zda-li jsme v nesvobodě nebyli šťastnější.
Ať tak, či onak, kdyby se Andreji Babišovi podařilo prosadit alespoň nízkou daň z přidané hodnoty a nulovou na kulturu, udělal by pro nás pro všechny víc než dost.
LN, 18.10.2013
Autor je publicista a politolog