Zpozorním vždy, když nějaký nováček vtrhne do veřejného života, všechno zkritizuje, jasnozřivě rozkryje všechen šlendrián a korupci, vítězoslavně demaskuje hašteření politiků i mnoucí se ruce lobbistů.... a jako řešení nabídne snahu o "spravedlivější společnost, funkční a právní stát" a "zákony, které povedou k omezení dosavadního politického marasmu, zabrání rozkrádání státu, zvýší všeobecnou transparentnost a efektivitu veřejné správy a umožní začít používat při správě státu zdravý rozum."
K tomu si dovolím několik poznámek.
Neexistuje efektivní způsob, ani s pomocí zákonů, jak donutit státního úředníka k používání zdravého rozumu. A nejen úředníka.
Problém současné společnosti totiž netkví ani tak v kvalitě legislativy, jako ve vůli společnosti ji dodržovat a uplatňovat. Pokud není společenská vůle přirozeně se řídit vlastními zákony a pokud je nemalá část národa upřímně přesvědčena, že zákony nejsou ničím jiným než otravnou překážkou v osobním rozletu, ani jejich větší množství na tom nic nezmění.
Proto si myslím, že cestou, jak ozdravit českou společnost, není produkce dalších a dalších zákonů, ale důsledné uplatňování těch stávajících. A je bláhové myslet si, že výměna jednoho politika, jedné politické strany za jinou změní znatelným způsobem dosavadní systém, zatočí s korupcí a vymete všechny nepravosti. Malý respekt k jakémukoli řádu, pravidlům, konstantní snaha je obcházet, nalézat fígle a kličky je vlastní celé české společnosti a nějaká drobná rošáda na politickém poli to těžko změní.
Je to jako s nepořádnou hospodyní. Pokud není systematická a neudržuje domácnost v neustálém pořádku a čistotě, ani její občasné odhodlání a nahodilý úklid situaci nezmění a chaos se jí okamžitě vrátí zpět. Pokud se ale naučí, že každá věc má své místo, že tamten či onen flek se rozhodně projednou neztratí, že větrat a vynášet smetí se musí pravidelně, bude to na začátku možná velký opruz a sebepřemáhání, ale pak zjistí, že to vlastně jde docela samo a práce má míň.
Lidé si musí sami uvědomit, že tam nahoře sedí pouze jejich reprezentativní vzorek, oni sami - včetně jejich nejhorších vlastností. Dokud budou mít lidé tendence vyhazovat odpadky do příkopů, šulit sociální systém, házet se marod kvůli melouchům, jezdit bez pásů a telefonovat přitom, budou to dělat i ti nahoře, jen adekvátně k získanému vlivu.
Ač tedy v zásadě souhlasím, že změny je nutno podnikat zezdola, nejsem si úplně jistá, že shromažďovat příznivce za účelem prosazování výše uvedených vágních a vcelku nic určitého říkajících hesel je tou správnou cestou.
Jelikož ale si myslím, že i problematická iniciativa je lepší než žádná, a současně budu předpokládat, že její autor to myslí dobře a nesnaží se pouze hrubým populismem rozšířit sféru svého vlivu, skutečně doporučuji se pragmaticky zamyslet, jakým způsobem se dobrat kýžených změn, stanovit přesný postup a velmi konkrétní, proveditelné cíle. Existuje velká pravděpodobnost, že bez jasné vize a politického plánu jakákoli snaha velmi rychle ztratí dech a navíc si její představitelé z nezkušenosti buď okamžitě nabijí ústa, a nebo - se rychle v tom smrdutém bahně naučí plavat a celou, původně možná i vážně míněnou iniciativu zdiskreditují. Lidé však mají tendence hledat jednoduchá, bezpracná řešení, takže je dost možné, že si i tato iniciativa své příznivce, alespoň na jednu volební sezónu, najde.
Zatím na mě bohatý hokynář ale moc důvěryhodně nepůsobí.
Převzato z blogu Evropanka.blogspot.com s laskavým svolením autorky