Jak ukázal průzkum agentury Median pro Český rozhlas, 47 procent respondentů jí nedůvěřuje, 46 důvěřuje a 3 procenta neví. Je to pro Babišův tým docela slušný výsledek na to, že vláda víc mluví, než dělá.

Jmenována byla po dlouhých peripetiích před rokem, přesně 27. června a důvěra jí byla Sněmovnou vyjádřena 12. července. Oproti první Babišově vládě do ní vedle hnutí ANO zasedli sociální demokraté, kteří spolu s komunisty obstarali sněmovní většinu. Ale nejen to – do značné míry vtiskli kabinetu ráz a dodali mu program.

Ne nadarmo se tvrdí, že hnutí ANO, které tu je podle Andreje Babiše „pro všechny“, je s to v exekutivě realizovat libovolný program. Když vládne s levicí, tak levicový. Funguje to snadno: sociální demokraté přijdou s návrhem, premiér na něj s ministryní financí mrknou kritickým okem, pak jej modifikují, spolu s ČSSD prosadí a ve finále Babiš a ANO slíznou veškerou slávu. Zatímco volební preference ANO jsou stabilní, ČSSD zápasí o život.

Programové prohlášení kabinetu obsahuje více než 650 úkolů. Dosud se ale – podobně jako ten Sobotkův - věnoval především údržbářským úkonům. Například obnovil proplácení prvních tří dnů nemocenské.

Také pokračuje v trendu zvyšování důchodů, platů státních zaměstnanců a minimální mzdy. V něčem ministři dohání resty po pravici, v něčem ale opravují práci těch, co jim resort předali nedávno. Zmiňme jen problémy s nákupy pro armádu v resortu obrany, nebo potíže s výstavbou dálnic a mýtem v resortu dopravy.

Klíčový dokument stanovil šest strategických směrů. Stále se o nich vzletně hovoří, ale skutek utek. Důchodová reforma se smrskla na odstraňování nerovností mezi různými typy penzistů, hlavně mezi muži a ženami.

Digitální Česko se rozbíhá pomalu. Záměr být v Evropě vidět splňuje Babiš častými cestami po kontinentu, ale ještě více svými protesty proti bruselským dotačním auditům, které poukazují na premiérův střet zájmů.

Zajímavý závazek je sestavit „strategický investiční program“. Ten prý Babiš má, ale dělá s ním drahoty. Z útržkovitých vyjádření víme, že obsahuje spoustu projektů od silniční infrastruktury přes občanskou vybavenost až po rekonstrukci památek. Jenže peněz ve státním rozpočtu není nazbyt.

Premiér odmítající bankovní daň dokonce uvažuje o zvláštním investičním fondu, který by financovaly právě banky. To přirozeně vyvolává pochybnosti, zda investiční plány Babiš nevytáhne až v příští předvolební kampani.

Pátá vládní priorita hovoří o reformě státu, včetně vyrovnaného rozpočtu, změně příjmových daní, nových pravidlech v rámci zdravotnictví, školství či sociální politiky. Ani zde mnoho výsledků neznáme, snad jen nový kontroverzní úřad pro financování sportu.

No a konečně zbývá posílení bezpečnosti, které vláda pojala široce od vojska až po bezpečnost potravinovou. Daří se stabilizovat ozbrojené sbory. Premiér se též rád chlubí, jak pohnul s migrační krizí, byť vliv na zájem běženců najít si nový domov v Evropě nemá.

Z této kapitoly si kabinet zaslouží uznání za plán na boj se suchem a za ochranu vody. Ten lze i dobře prodat před voliči, což je hlavní Babišova přednost.

Premiér tvrdí, že v jeho prospěch hovoří ekonomické ukazatele. Dokonce se rozčiluje, že čím víc peněz vláda pumpuje do ekonomiky, tím jsou lidé nespokojenější. V tom je zakopaný pes. Babiš si zakládá na marketingových projektech typu tříčtvrtinové slevy na jízdné pro seniory a studenty, ale zapomíná, že lidé si přejí vládnutí spíš efektivní než efektní. A k tomu máme stále daleko.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)