Na posledním summitu Evropské unie se mimo jiné řešila otázka podmíněnosti čerpání peněz z rozpočtu EU v jednotlivých zemích v závislosti na dodržování vlády práva. Otázka byla nastolena hlavně kvůli situaci v Maďarsku a Polsku. V této souvislosti náš premiér Andrej Babiš řekl: „My přesně nevíme, co to je vláda práva, vy to víte, o čem to je?“

Již sama tato otázka ukazuje na základní problém střední Evropy, která se k euroatlantické civilizaci připojila teprve před třiceti lety. Kdybychom šli hodně daleko do historie, na kterou zmíněná civilizace navazuje, najdeme tam citát Platóna ze 4. století před naším letopočtem: „Demagogové se domáhají tyranské moci zneužíváním svobody slova.“

Oni totiž vykládají své osobní zájmy jako zájmy obce. Z toho vycházeli i otcové zakladatelé Spojených států amerických, když bazírovali na vládě práva a systému brzd a protiváh. Nebezpečí viděli v tom, že by mohli jedinec nebo skupina strhnout moc pro vlastní prospěch obcházením ustavených zákonů anebo výkladem, aby vyhovovaly jejich zájmům.

Vláda práva je založena na tom, že parlament kontroluje vládu a vládu a parlament zase kontroluje justice. Čtvrtou moc ve státě představují prestižní a později veřejnoprávní média, která kontrolují ostatní moci a sama jsou kontrolována justicí.

Přičemž právo není vykládáno pozitivisticky nebo jak se někdy říká lingvisticky, ale materiálně, to znamená, že se snaží bazírovat na hodnotách. K tomu pomohl v Evropě po druhé světové válce i takzvaný Marshallův plán, z kterého se financovalo nejen hospodářství, ale i studium právníků z Itálie a Německa na prestižních univerzitách, k čemuž po roce 1989 u nás nedošlo.

A právě i kvůli tomu jsou zmíněná pravidla ve střední Evropě čím dál tím víc hruběji porušována: Začalo to v Maďarsku, kde premiér Viktor Orbán ovládl justici i média, později se podobně začal chovat i Jarosław Kaczyński v Polsku, kde jeho strana Práva a spravedlnosti ovládla justici a z velké části i média. To si uvědomoval i náš velvyslanec při EU Jakub Dürr, který upozorňoval na naše sbližování s těmito státy, a proto bude v září odvolán.

Bohužel tyto problémy se, jak je vidět, týkají i našeho premiéra Andreje Babiše. Pokud totiž audit Evropské komise potvrdí, že svěřenské fondy, do kterých uložil svých 300 firem, nesplňují pravidla, která platí v EU, měl by premiér firmy prodat, nebo odejít z politiky.

Premiér s auditem ale nesouhlasí, protože, jak prohlásil v sobotním Právu, postupoval podle našich zákonů. To je sice pravda, ale ty zákony jsou v tomto případě psány tak, aby vyhovovaly právě takovým lidem, jako je on. A v případě dotací je to právě on a jeho lidé, kteří o přidělení peněz z EU nejen rozhodují, ale zároveň i toky peněz kontrolují, a to je zásadně v rozporu s vládou práva.

O tom již před řadou let hovořil u nás tehdy německý ústavní soudce Udo di Fabio, který řekl: „Musíme se naučit rozlišovat čtyři rozdílné funkční okruhy: politiku, byznys, justici a média. Jedině tam, kde tyto funkční okruhy fungují odděleně, může si individuum užívat své svobody. Jakmile se jeden systém míchá do druhého, dochází k takzvanému oddiferencování a svoboda je okamžitě ohrožena. Za toto rozdělení jednotlivých systémů musí společnost bojovat.“

K tomu může přispět každý občan tím, že převezme odpovědnost do svých rukou a nebude ji delegovat na vládu či nějakého vůdce, jak si většina lidí zvykla za minulých režimů.