Moc v demokratickém právním státě se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní, to dnes ví i chytřejší středoškoláci. A tyto moci by na sobě měly být v principu nezávislé, logicky aby se moc nehromadila v jedněch rukou.
Jako právního pedagoga mne zaujalo, že Soudcovská unie (SU) aktuálně vyzvala premiéra Babiše, aby víc vysvětlil odchod ministra spravedlnosti Jana Kněžínka.
Dle vyjádření SU údajně není evidentní, proč ho má ve funkci vystřídat právě doktorka práv Marie Benešová. Odchod ministra Kněžínka prý „zakládá pochybnosti, zda je v České republice dodržován princip rovnováhy státních mocí a zda nedochází k porušování principů právního státu“.
Už děti na základce vědí, že když paní učitelka Lojzíkovi řekne - můžeš mi laskavě vysvětlit, jak to, že jsi rozbil ten květináč, tak v té „žádosti o vysvětlení“ je skryta jasná kritika žákova chování a o nějaké vysvětlování ani moc nejde.
I kdyby premiér Babiš provedl třeba 70 změn, tak je to jeho nezadatelné ústavní právo a nemusí se justici zodpovídat. Koneckonců stejně tak jako premiér v demokratickém státě se nemusí nezodpovídat učitelům, když mění ministra školství, nebo lékařům, když se mění ministr zdravotnictví.
Nepřestává mne udivovat, kolik lidí neví, že ministr spravedlnosti není ministrem soudců, státních zástupců a advokátů, stejně jako ministr zdravotnictví nemá být vyslancem doktorů, sestřiček či špitálů. Ministr není žádný vrchní odborář hájící zájmy určitých profesí, ale zastánce všech občanů, všech daňových poplatníků a poplatnic.
Výroky SU vnímám jako nevhodné a podrývající ideu dělby moci ve státě. Ministr spravedlnosti byl a je prvkem moci výkonné, ne soudní, i když se tu mnozí snaží veřejnost zmást.
A propos, jak by se tvářili soudci, kdyby jim premiér či ministři posílali žádosti o lepší vysvětlení některých jejich kroků či dokonce doodůvodnění rozsudků, které mají dopad na fungování státu? Oheň by byl ihned na střeše, to by bylo článků a prohlášení o nutnosti ochrany soudcovské nezávislosti.
Právo, 24.4.2019
Autor je právní pedagog a publicista