Vláda Andreje Babiše v Česku brzy skončí. Je jen otázkou, kdy a zda u toho bude asistovat Miloš Zeman
Situace po volbách do Sněmovny je přehledná. Babišovo ANO získalo 72 křesel, nejvíc ze všech stran. Jenže jasná většina, 108 křesel ze 200, připadla dvěma koalicím, které kandidovaly proti Babišovi – SPOLU tvořenému ODS, lidovci a TOP 09, a koalici Pirátů se Starosty. A tyto strany se chystají společně sestavit vládu.
Složit koalici z pěti stran může být svízelná věc. Jejich přístup k rozpočtové, hospodářské i evropské politice se v lecčems rozchází, což je patrné zejména v případě občanských demokratů a Pirátů. Motiv, který lídry stran bude pohánět ke kompromisům, je ale silný – odstavit Babiše. Dá se předpokládat, že převáží.
Ostatně, i kdyby se Piráti, které voliči preferenčními hlasy pro kandidáty STAN ze Sněmovny téměř vytlačili, nakrásně postavili na zadní, bez jejich čtyř poslanců by měl protibabišovský blok pořád většinu.
Zeman může být překážkou…
Poměřováno volebním skóre a ústavním systémem, měl by Petr Fiala dostat glejt k tomu, aby složil vládu během několika týdnů. Česko je parlamentní demokracií a vláda je odpovědná Sněmovně, ne prezidentovi.
Prezident by tedy měl jmenovat premiérem toho, kdo je schopen složit vládu, která ve Sněmovně dosáhne na většinu a získá její důvěru. A neměl by otálet, protože se blíží konec roku a za necelé tři měsíce má být schválený státní rozpočet.
Bude Zeman s to vést nějaká jednání, anebo aspoň podepisovat dokumenty? Připusťme, že se to stane. A přejme mu to!
V takovém případě by Zeman, pokud nezměnil názor (protože jeho slovy jen blbec názory nemění), měl svého chráněnce Babiše pověřit, aby sestavil novou vládu, protože koalice pokládá za „podvod na voličích“ a „výhra ve volbách se měří počtem získaných mandátů pro stranu, ne pro koalici“. A potom by mohl Babiše jmenovat premiérem. Třeba i napodruhé, pokud vláda nezíská důvěru.
Tak to udělal po volbách před čtyřmi lety. Jenže tehdy měl Babiš šanci získat na svou stranu sociální demokraty a komunisty, což se mu také s prezidentovou pomocí na druhý pokus podařilo.
… dá se však obejít
Teď jsou karty rozdány jinak. Jednoznačně. Babišovy vyhlídky na to, že rozštěpí SPOLU a přetáhne na svou stranu občanské demokraty a lidovce, jsou nulové. S jarmarkem Tomia Okamury dohromady většinu nedá. A komunisté, sociální demokraté i policajti ve výslužbě sdružení v Přísaze se do Sněmovny nedostali. Není, kde brát...
Zmíněný postup by byl absurdní a neudržitelný. Miloš Zeman má vlastně jen dvě možnosti. První je pověřit Fialu, aby sestavil vládu, anebo ho rovnou jmenovat premiérem. Druhou možnost představuje abdikace. Jeho způsobilost zastávat funkci už dlouho a nejspíš nezadržitelně upadá.
Avšak i kdyby prezident teď nehnul prstem a novou Sněmovnu nesvolal, politika se nezastaví. Podle ústavy se pak nově zvolená Sněmovna schází třicet dnů po volbách. Dá se předpokládat, že nově zformovaná většina bude mít v té době připraveno několik scénářů postupu.
A nebyla by trpělivá. Mohla by Zemana, který by setrvával v nečinnosti, a tím prodlužoval agónii nynější vlády, odstavit snadným způsobem – prohlásit ho za neschopného zastávat úřad. K tomu stačí prostá většina v obou komorách. Nově zvolený předseda Sněmovny, na kterého by přešly prezidentské pravomoci související se jmenováním vlády, by se pak postaral o novou vládu.
Pokud by se prezident neukazoval na veřejnosti a nepřesvědčil, že jednání vede osobně, že za něj nerozhodují šedé eminence z jeho kanceláře, pak by se takový postup dal obhájit.
Je to krajní možnost, nikoli pouhý hypotetický scénář. V Senátu je „hradní křídlo“ v menšině a také ve Sněmovně se poměr sil převážil v Zemanův neprospěch. A koalice o takovém postupu zjevně uvažuje. „Je možné využít sílu, kterou máme,“ upozornil lidovec Marian Jurečka, jeden z lídrů SPOLU.
Pokud by Zeman nebyl schopen sebereflexe, měl by zdravý úsudek projevit Babiš, případné pověření sestavit vládu odmítnout a vyhnout se tomu, aby si šel pro porážku. A lze se domnívat, že by to udělal.
Babiš, jak sám říká, je „zarputilé hovado“, takže by (na prezidentovu žádost) mohl pokračovat ve Strakovce až do „roztrhání těla“. Ještě v sobotu to připouštěl. V neděli ale naznačil, že je ochoten (alespoň formálně) zasednout v opozičních lavicích.
Proč ne? Uvolní si ruce ke kandidatuře na Hrad. Anebo bude jen vyčkávat, až se nesourodá koalice rozprskne, a zkusí návrat v předčasných volbách.
Zpátky na zem
Koalice něco takového samo sebou nepřipouští. Zatím surfuje na vítězné vlně.
Zvítězila touha po změně, znělo po sečtení hlasů hotelem Grand Majestic Plaza, kde si zřídilo štáb SPOLU. Je to ale jen poloviční pravda. Úspěch není tak gigantický. Koalice v součtu získaly pohodlnou většinu nejen díky vlastnímu přičinění.
Pomohlo jim, že ti, které mohl Babiš přetáhnout na svou stranu – Přísaha, sociální demokraté či komunisté – zůstali před dveřmi Sněmovny a desítky tisíc hlasů propadly v prospěch koalic. Taková jsou pravidla hry.
Lze tušit, že nadšení (ke kterému už teď nemají důvod Piráti) vyprchá jak bublinky ze sklenice sektu. Nová vláda bude muset dělat obtížné kompromisy, aby se vypořádala s dědictvím po covidu a především po Babišově populismu. Ten v zemi zanechal vysoké deficity a rozpočty zatížené mandatorními výdaji (především za nákupy voličů).
Nová vláda bude muset najít způsob, jak nastolit dlouhodobou udržitelnost veřejných rozpočtů, se kterou jsme na tom skoro nejhůř v celé Evropě. Měla by také protlačit penzijní reformu, bez níž se státní finance v příštím desetiletí můžou zřítit z útesu. Kromě toho se musí dohodnout na postoji k Zelené dohodě nebo energetické politice.
No a teď si představte, že za půldruhého roku začne z Hradu kibicovat prezident Andrej Babiš…
Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce