„Čím rychleji dojdeme k rozřešení toho sporného ustanovení o střetu zájmů, tím lépe. Proto jsem hlasoval pro tento návrh, aby bylo co nejrychleji rozhodnuto.“

To řekl ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) na adresu vládního rozhodnutí žalovat – dnes již neplatící – pozastavení dotačních plateb holdingu Agrofert Evropskou komisí z Programu rozvoje venkova u Soudního dvora Evropské unie.

Petříček pravdu má i nemá. Asi je nejvyšší čas udělat si jasno při interpretaci evropské i české legislativy. Také podle vedoucího katedry evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Michala Tomáška by tento krok mohl pomoci s verdiktem, jestli Andrej Babiš (ANO) byl, či nebyl v době, která evropským orgánům vadí, ve střetu zájmů.

„Neustále tu máme různé výklady. Evropská komise má jeden, české úřady mají jiné. Kdyby se tím zabýval Soudní dvůr EU, šlo by o výklad navýsost autoritativní. Bylo by to určitě důležité a cenné, navíc by se tím mohly ukončit spekulace,“ řekl Tomášek Českému rozhlasu.

Viděno z tohoto úhlu je pokřik opozice, že vláda a stát hájí zájmy Agrofertu, zbytečný a nespravedlivý. Verdikt Soudního dvora totiž bude moci sloužit i v jiných kauzách. Jsme ale skutečně v unikátní situaci. Máme premiéra, který stál léta v čele společnosti, jež na dotacích z evropských i českých kapes čerpala tučné sumy. Babiš v této souvislosti opakuje, že vše bylo pro lidi – zaměstnance Agrofertu i spotřebitele, nemluvě o zaplacených daních.

Sedět na dvou židlích, vládnout a vydělávat, ale nelze, takže zákon o střetu zájmů přistřihl jedincům s podobnými sklony křídla. Babiš převedl Agrofert do svěřenských fondů a jejich orgány obsadil svými blízkými.

Je rovněž konečným beneficientem, jemuž přirozeně musí záležet na tom, jak se firmě daří. Však se mu také vrátí, jakmile dá politice vale. Potíž je, že polovičaté české řešení Bruselu nestačí. V Evropské unii, jejímiž jsme členy, platí přísnější pravidla. Proto pro Českou republiku vyznívají tak negativně výsledky evropských auditů.

Ten, který se týká strukturálních fondů a jehož oficiální překlad do češtiny přišel z Evropské komise ve středu, je definitivní. Čeká se jen, jaká nápravná opatření Praha přijme. Nad auditem zemědělských dotací ještě probíhají konzultace. Podstata je však jasná: z evropského pohledu toho děláme proti konfliktu zájmů málo.

Babiš si stěžuje na své kritiky z řad senátorů, poslanců a europoslanců, ale i na úředníky Evropské komise, kteří jsou prý s nimi jedna ruka. Asi si myslí, že i v Bruselu funguje model známý od nás. U špiček Evropské komise si ale bude stěžovat jen stěží. Jednak by to bylo zbytečné, navíc je pro něj lepší ostudu nerozmazávat. Má štěstí: jednání Evropské rady nebo schůzky premiérů se členy Komise se týkají zásadních témat, kromě toho v těchto salonech funguje určitá míra taktu a solidarity.

Jenže když taková Evropská komise dostane na stůl auditní zprávu, v drtivé většině případů ji odsouhlasí – protože armádě svých úředníků důvěřuje. Stejně tak by bylo krajně neobvyklé, aby se za Komisi a její auditory nepostavil Soudní dvůr Evropské unie. Babiš by měl už teď zvažovat, jak se zachová v případě, že soudci budou trvat na přísném unijním výkladu střetu zájmů.

A zde by měl s optimismem brzdit i ministr Petříček. Andrej Babiš už několikrát sehrál scénku, jak brání Čechy, Moravany a Slezany proti zlému Bruselu. Nepokusí se v budoucnu svoji protiunijní rétoriku vyostřit? Doma mu ještě leckdo zatleská. Zato šéf diplomacie nebude vědět, kam dřív skočit, aby naši reputaci zachraňoval.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)