Premiér Andrej Babiš (ANO) potřeboval zahájit novou etapu boje s koronavirem. Ta dosavadní zaváněla katastrofou.

Dramaticky se horší epidemická situace, prudce klesají preference hnutí ANO a on sám je vnímán coby politik, který situaci podcenil. Tak dlouho chtěl občanům zajistit pohodové léto a ekonomice hladký chod, až zapomněl, že jeho prioritou má být ochrana veřejného zdraví.

Proto Babiš Adama Vojtěcha (za ANO), ministra bez autority, vystřídal těžkou vahou, stoupencem represivního přístupu Romanem Prymulou (za ANO). Je to pohyb ode zdi ke zdi, ale u marketingových politiků Babišova střihu typický.

Ty tam jsou časy, kdy premiér na tiskovce hulákal na ministra jako na malého kluka, kdy se strkaly hlavy do písku a kdy před stanovisky epidemiologů měly přednost ankety na webu hnutí ANO či apely muzikálových producentů. S Prymulou máme příslib předvídatelnější politiky, i když i jemu se v minulosti povedlo zbytečně vystrašit veřejnost několikaletým uzavřením hranic.

Babiš se sice s Vojtěchem rozloučil chvalozpěvem na údajně nejlepšího polistopadového ministra zdravotnictví, leč obratem do jeho křesla posadil Vojtěchova přísného soka Prymulu, jenž musel odejít z funkce náměstka kvůli absenci bezpečnostní prověrky, ale také kvůli osobním neshodám s Vojtěchem. Stejně nekonzistentně působilo opěvování Vojtěchovy slušnosti, když v další větě premiér prozradil, že ta slušnost byla chybou.

Zpozornět musel i šéf koaliční ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček. V čele krizového štábu, na jehož obnovení Babiš i pod tlakem krajů kývl, by nenápadného Vojtěcha snadno zastínil. Prymula, jenž ostatně kdysi štáb také řídil, bude přinejmenším stejně viditelný. Vždyť na jaře se už vedly úvahy, zda by Prymula nebyl vhodným kandidátem na prezidenta republiky. Babiš tak zabil hned několik much jednou ranou.

V Romanu Prymulovi se mísí duch lékaře, vojáka a podnikatele. O to zajímavější bude sledovat, co s ním ministerské křeslo udělá.

Adama Vojtěcha moc neproměnilo, do poslední chvíle působil jako nesmělý chlapec, který je Babišovi za poskytnutou příležitost věrný až za politický hrob. Usedl do něj jako expert na zdravotnický management a legislativu, který nerad vede války, nýbrž sází na trpělivé vyjednávání. To mu v resortu získalo respekt.

Vojtěch byl solidní ministr do slunečného počasí. Epidemie si však žádá silnější osobnost s autoritou u lékařů, občanů i politiků. Bylo jasné, že ve funkci zůstane jen tak dlouho, dokud se bude premiérovi hodit poddajná loutka a dokud nebude nutné předhodit nabroušeným davům obětního beránka.

V jednom je ale Andrej Babiš konzistentní. Stokrát se mohou Vojtěch s Prymulou lišit, společné však mají to, že ani jeden z nich není klasickým politikem. Babiš totiž do vlády – s výjimkou Richarda Brabce (ANO) – nezve politiky, členy vlastního hnutí, nýbrž manažery, které může kdykoli vyměnit jako figurky ve stolní hře. Nesžírají je politické ambice, nemohou si vytvářet frakce a s nimi se premiérovi vzpouzet.

Pro Babiše je to pohodlné, dochází však k rozmazávání politické odpovědnosti a deformování ústavního systému. Dokonce i za koronakrize je lepší, když mají zemi pod kontrolou politici. Jejich silnou stránkou je konzistentnost a týmová hra. Naopak na premiérově příkladu lze popsat, že když se zdánlivě geniální manažer propadne do chaosu, nepomohou mu ani věštkyně, ani kartářky. Kdepak Vojtěch, tím nejslabším článkem dál zůstává osobně Babiš.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)