"Nebudeme znovu zavádět poplatek za pobyt v nemocnici. Snížíme sazby daně z přidané hodnoty na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu od roku 2015. Sloučíme II. a III. pilíř důchodového systému," píše se mimo jiné v koaliční smlouvě, kterou podepsali předsedové ČSSD, KDU-ČSL a hnutí ANO.

K podpisu došlo v momentu, kdy lidé kolem Andreje Babiše neměli příležitost konfrontovat různá předvolební předsevzetí a sliby s realitou. Možná byli skutečně přesvědčeni o tom, že stát se dá řídit jako firma a některá rozhodnutí lze operativně měnit ze dne na den bez zdlouhavých diskusí.

Od konce ledna letošního roku je Andrej Babiš ministrem financí a může si na tvrdých datech či analýzách mezinárodních institucí porovnávat svoje představy se skutečností. Není proto divu, že v televizním rozhovoru přiznal, že rušení poplatků za pobyt v nemocnici a druhého důchodového pilíře byla chyba a zavedení třetí sazby daně z přidané hodnoty není podle něj optimální.

Bezprostřední reakce na položenou otázku moderátora demonstrovala názor manažera, který hodnotí danou situaci tak jak je, bez ohledu na politické souvislosti. Slova Andreje Babiše pronesená o několik hodin později potom dokazují, že je momentálně především politikem zatíženým koaličním vládnutím.

Bez spolupráce se sociální demokracií by se v tuto chvíli jen těžko udržel u moci, proto svoje televizní výroky zmírnil. U další sazby DPH mu nyní vadí jen administrativní náročnost. U rušení druhého pilíře důchodového systému má zase starost o to, aby lidé nepřišli o vložené peníze.

V prvním případě přitom nelze zaručit, že snížení sazby se skutečně v plné výši a hlavně dlouhodobě promítne ve zlevnění například léků, nebo knih. Naopak přispěje k tomu, že se celý systém stane nejenom administrativně náročnějším, ale ještě méně přehledným.

U důchodové reformy není pochybnost o tom, že by lidé nezískali zpět vložené peníze. Problém je v tom, že systém, ve kterém je výplata penzí závislá ze zhruba 90 procent na státním rozpočtu, je dlouhodobě neudržitelný. Zrušení druhého pilíře to samo o sobě nevyřeší, přitom koalice nemá jasnou představu o tom, jakou podobu by funkční důchodový systém měl mít.

Právě tento problém je jedním z nejdůležitějších. Přesto Andrej Babiš hodlá přesvědčovat své koaliční partnery hlavně o tom, aby byl znovu zaveden poplatek za pobyt v nemocnici.

Vzhledem k tomu, že Ústavnímu soudu vadila spíše jeho výše, než samotná existence, a v minulosti k němu neměla sociální demokracie vážné výhrady, je to nejjednodušší cesta, jak začít prosazovat nápravu alespoň něčeho z toho, co na televizní obrazovce označil za chybu.

Zkrátka Andrej Babiš se pomalu zařazuje mezi politiky, kteří se dostávají do rozporů mezi tím, co si skutečně myslí, co veřejně slibují a co nakonec reálně dělají.