Druhé jmenování Andreje Babiše ministerským předsedou provázely úsměvy, ale i bojová nálada.
Babiš opět zaútočil na Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF, který má pochybnosti o financování farmy Čapí hnízdo z fondů EU. Přitom současný ředitel úřadu jasně říká, že on ani jeho předchůdce, jenž tolik leží premiérovi v žaludku, nebyli pod jakýmikoli politickými tlaky, aby se kauzou zabývali.
Babiš se také opřel do slovenských orgánů, u nichž se marně snažil zpochybnit svůj zápis v registrech předlistopadové Státní bezpečnosti. Vadí mu též demonstrace v českých a moravských městech a uráží jej, když je na nich nazýván estébákem.
Připomněl, že na akcích mluvili opoziční politici, například Miroslava Němcová z ODS. Vystoupili ale též neúspěšní uchazeči o Hrad Pavel Fischer a Marek Hilšer nebo sociálně demokratický senátor Jiří Dienstbier.
Sám Babiš sice dokáže ostrou rétorikou opepřit nevybíravý politický boj, když tvrdí, že jiní politici jsou zkorumpovaní, podvádějí či kradou (například lithium), ale jakmile dojde na něj, propadne sebelítosti.
Připusťme však, že pouliční slogany mohou být kruté či nespravedlivé. Také bývají nepřesné, třeba když se hovoří o svévolném chování prezidenta Zemana, premiéra Babiše a komunistů. Jenže oni mají jen takový prostor, jaký jim ostatní političtí aktéři dají nebo jaký ve střetech s nimi získají.
Zeman byl nedávno znovu zvolen v přímé volbě a pokouší se nám namluvit, že má vyšší legitimitu. Babiš je vítězem sněmovního klání. Hnutí ANO si dodnes udržuje zhruba třicetiprocentní podporu voličů. No a komunisté, kteří na hlasy slábnou, se zbytku svého elektorátu snaží dokázat, že nepatří do starého železa a mohou sehrát klíčovou roli při skládání vládní většiny.
Je zajímavé, že politikům, kteří se jinak běžně ohánějí přímou demokracií, tak často vadí petiční akce či plná náměstí. Vždyť se jedná o projev aktivního občanství, po němž je tak často voláno.
Na druhou stranu ale skandující davy nepřeceňujme. Na Slovensku v uplynulých měsících po vraždě novináře Kuciaka a jeho snoubenky protestovaly proti vládě Ficova Smeru. Přesto tato strana má dál náskok ve stranických preferencích.
ANO u nás je na tom procentuálně ještě lépe. Naopak poslední průzkum veřejného mínění odhadl, že by ze Sněmovny vypadla TOP 09 a Starostové a nezávislí, tedy formace, které patří v Babišově kritice k těm nejvytrvalejším.
Pocit nespokojených lidí v ulicích u voleb zjevně dokáží převážit příznivci Babišovy politiky, kteří nevystupují veřejně, ale jsou oddaní, když dojde na lámání chleba. Tipuji, že pokud vznikne vláda ANO a ČSSD opírající se o KSČM, ale i prezidenta Zemana, tak bude mít ve veřejném mínění docela slušnou podporu. A to přesto, že protestující menšina bude stále hlasitější.
Nepůjde se jí divit. Vláda spolupracující s levicovými radikály, kteří zpochybňují hodnotovou a zahraničněpolitickou orientaci České republiky, se kritice vystavuje zcela vědomě. Dokonce se může i stát, že se dočkáme Babišova postupného odtahování od komunistů. Co když se jeho marketéři zaleknou protestů nebo povytaženého obočí našich euroatlantických spojenců?
Přesto ale platí, že nejefektivněji se vede politický zápas volební cestou. Pokud se nepodaří dlouhodobě znesvářené póly zdejší populace smířit, měly by se naučit vzájemně porážet u volebních uren. Uliční protesty ani aktivity na sociálních sítích tuto disciplínu nenahradí.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus