Nový ministr zdravotnictví Jan Blatný několik desítek hodin mlžil o svém (ne)podpisu pod prohlášením Milionu chvilek proti Andreji Babišovi. Ten zas už sedm let tvrdí, že Státní bezpečnosti nic nepodepsal.

Bylo by to jenom na mávnutí ruky, kdyby nový ministr zdravotnictví svůj podpis pod petici Milionu chvilek proti Andreji Babišovi přiznal hned. Tím, že nejprve spekuloval, že to mohl jeho jménem podepsat někdo jiný, si u mě dost pokazil reputaci. Nicméně po dni kličkování se přiznal, že to podepsal. V tištěné Mladé frontě Dnes ze soboty 31.10.2020 dokonce Blatný tvrdí, že „nemá co skrývat“. O.K. Tak proč to mlžení kolem údajného nepodepsání. Lidsky to dokážu pochopit, když se jedná o věc relativně starou, ale politicky je to velmi špatný vstup do funkce. Titulek rozhovoru s Blatným v MfD je pak silný - „Neustoupím ani premiérovi“. Byl bych rád, kdyby si počínal tak, aby byly jeho kroky pochopitelné a aby se jeho názory neměnily co dva dny. Právě na tuto (ne)politiku totiž dojel jeho předchůdce.

Máme tedy o čem přemýšlet. Babiš se už mnoho let soudí o to, že nebyl spolupracovníkem StB na Slovensku. Dokonce jeden soud vyhrál díky svědectví bývalých příslušníků StB, kteří tvrdili, že Babiš je veden ve svazcích Státní bezpečnosti neoprávněně. Tento rozsudek však byl zrušen, a Babiš tak stále nemá čisté lustrační osvědčení. To byl jediný důvod, proč neměl být jmenován do vlády jako ministr financí po volbách v roce 2013. Prezident republiky Miloš Zeman, tehdy pár měsíců ve funkci, tuto podmínku Babišovi prominul s tím, že poslanecká sněmovna přijme zákon o státní službě alespoň v prvním čtení. Stalo se a Babiš byl jmenován do vlády. Co se spolupráce premiéra s tajnou policií týče, je zajímavá snad jen jedna okolnost – neslyšel jsem ani nečetl nic o tom, že by se přihlásila nějaká osoba postižená Babišovým udavačstvím. To na Jarka Nohavicu za jeho potvrzenou spolupráci s StB nadávají muzikanti, které údajně poškodil – viz Jaroslav Hutka a jeho píseň Udavač z Těšína. O žádné Babišově oběti nemám povědomí, takže se buď snažil málo, nebo vůbec, a jeho zprávy tak byly z pohledu StB bezcenné? Nevím. Babiš se chce soudit, dokud své jméno neočistí. Teď má ale poněkud jiné starosti a musí řešit údajný střet zájmů.

Vraťme se ale k případu Blatného podpisu petice Milionu chvilek. „Neumím vám k tomu nic říci, prostě neumím,“ odvětil Blatný v rozhovoru pro páteční Právo na to, že jeho jméno je na petici proti Babišovi. „Obecně se k tomu vyjádřím tak, že jste viděli například můj údajný twitterový účet, který také není můj,“ dodal. Řekl, že je možné, že ho pod petici Milionu chvilek pro demokracii podepsal někdo jiný. Zato v prvním rozhovoru po svém jmenování přiznal, že není ani voličem ANO, ani ČSSD. „Nejsem ani volič žádné z koaličních stran,“ uvedl. Na to, že jméno Blatného i jeho ženy Dany je na petici namířené proti Babišovi, upozornil ve čtvrtek Reflex.cz a nový ministr na tuto věc odpovídal vyhýbavě hned po svém jmenování, když ho Babiš uvedl do úřadu. (30. října 2020)

A sobotu 31.10.2020 už bylo všechno jinak: Přiznávám, že když jsem byl poprvé dotázán na podpis pod peticí spolku Milion chvilek pro demokracii, tak mě to zaskočilo. Jakkoliv nejsem profesionální petent, petic jsem za život podepsal několik. Proto jsem reagoval takto. Během odpoledního rozhovoru pro Právo byl pak dotaz už konkrétnější. Přesto jsem si fakt, že jsem tak učinil, hned nevybavil a redaktorovi řekl, že nemohu vyloučit, že stejně jako můj falešný Twitter, i můj podpis na petici nemusí být pravý. Poté mě kontaktoval zástupce Milionu chvilek pro demokracii a potvrdil pravost mého podpisu z roku 2018. Proto potvrzuji, že jsem v roce 2018 petici podepsal. Nemám proč to skrývat, nemyslím si, že by toto měl být argument pro diskreditaci mé osoby. Každý přece může vyjádřit svůj názor.

Nevím, kolik petic pan ministr kdy v životě podepsal, aby si to „neuvědomil“. Považuji jeho mlžení v této věci za neupřímné, nicméně pochopitelné. Poté, co sám Babiš prohlásil, že ho ten podpis pod peticí nezajímá a že preferuje odbornost, si podle Blatného oba pánové „vše vyříkali“.

Ovšem obávám se, a to velmi, že i Blatný se považuje za odborníka, který „nepřišel dělat politiku“. Právě na tomto bodě ztroskotal jeho předchůdce, ten dokonce tvrdil, že ho politika nezajímá. Blatný je z povahy ministerské funkce nejvýše postavený politik ve zdravotnictví a politikou se zabývat musí, minimálně v tom, aby byl co nejkonsistentnější. Bylo by proto dobře, aby moc často podobné faux pas neopakoval. Mohl by dopadnout stejně jako pan Prymula.

Jaké z toho plyne poučení? Nic nepodepisovat? Možná, nejlepší je ale dle mého soudu nekličkovat a říci pravdu. Ostatně říkává se , že s pravdou nejdál dojdeš - i když si, jak říkají pesimisté, můžeš cestu někdy hodně prodloužit.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz