10.8.2020 | Svátek má Vavřinec


POLITIKA: Babiš a bílý pes

23.7.2020

Pokud někdo neví, co znamená výraz „bílý pes“, tak jedno z vysvětlení zní, že to je označení pro nepodstatný detail, který je záměrně a úmyslně vytvořený za účelem odvedení pozornosti od podstatné záležitosti.

Historicky údajně vznikl pojem „bílý pes“ na jedné architektonické soutěži. Autor prostorově naddimenzované stavby namaloval do popředí bílého psa. Hodnotící komise byla tímto psem na architektonickém návrhu natolik zaujata, že svou pozornost soustředila jen na tento rušivý prvek. Zcela přehlédla podstatné vady projektu a dala závěrečné doporučení: „Schváleno, jen odstranit toho bílého psa.“ Tento příklad uvádí Jaroslav Míth na svém blogu. Zda je pravdivý, nevím, ale dobře vysvětluje základ či podstatu psychologické finty, kterou používá kde kdo.

Máme problém a musíme jej vyřešit (politici, byznysmeni, vojáci, teroristé atd.), ale tak, aby si toho našeho maléru lidi pokud možno nevšimli. Musíme tedy vytvořit iluzi, onoho „bílého psa“.

Třeba v reklamě chceme něco natlouct do hlavy divákům, třeba televize. Ale aby to nevypadalo jako blbá reklama, a přitom si to lidi pamatovali. Třeba onen reklamní klip o otci, holčičce, vánočním stromku a prasátku (divokém). Všichni si pamatují, jak holčička říká „Ne, ne, já už ho vidím“ a kanec se žene a otec s holčičkou v náručí zdrhá. Víte, na co ta reklama je? Ne?! No tak to byl účel. Vy si pamatujete holčičku a nepamatuje si vědomě, na co ta reklama byla, ale v hlavě ji máte. Holčička je „bílý psík“ a reklama je v pozadí.Odvedení pozornosti od podstatné záležitosti používají třeba i zločinci a teroristé. Kapesní zloději vytvoří záměrně „tlačenici“ či nějakou „strkačku“ a vybraná skupina kapsářů ve zmatku krade.

Takže není divu, že systém používaný s takovým úspěchem našel využití i u nás. Po mnoha vítězstvích hnutí ANO ve volbách od roku 2013 bylo nutno něco vymyslet. Nejprve byla mediálně vyzkoušena hra zvaná „obětní kozel“. Ta je známá z mnoha primitivních náboženství, ale i ze Starého zákona. U křesťanů zvaná někdy „obětní beránek“. Měl jím být nový muž v politice, jistý Babiš. V přeneseném smyslu bývá jako obětní beránek (též obětní kozel) označován člověk (nebo skupina lidí), který je považován/a za původce všech možných příčin našich vlastních obtíží, osobních chyb či kolektivních nedostatků. Na obětního beránka (či kozla) jsou symbolicky položeny viny celého společenství a pokud se to povede, bude po „našem vítězství“ označený „kozel “ vyhnán do pustiny jako oběť smíření mezi společenstvím a novými vůdci.

Tím, že jej vyženeme do pouště, případně obětujeme, všechny naše viny a prohřešky jakoby zmizí. Leč nepovedlo se.

Přes obrovskou kampaň trvající od roku 2011 až dodnes, tvrdící, že Babiš je koncentrace zla, vystoupaly volební preference ANO až na dnešních cca 30 %. Čímpak to?

Kdyby antibabišovci jen trochu mysleli, muselo by jim dojít, že žvaněním a ječením, že Babiš byl komunista, v národě, který měl v roce 1989 přes 2 miliony členů KSČ (včetně cca 500 tisíc vyloučených a vyškrtnutých), neuspějí. V komunismu byli namočeni tehdy skoro všichni, tedy dnes rodiče, prarodiče, příbuzní a kamarádi dnešních voličů.

Také další boj proti „estébákům“, rozpoutaný idiotskými a falešnými Cibulkovými seznamy byl kontraproduktivní. Cibulkovy seznamy se ukázaly být seznamem těch, co často pod nátlakem spolupracovali s různými částmi totalitního aparátu. Hon na „estébáky“, kteří žádnými estébáky nebyli, ale ve velké části byli oběťmi StB (zatímco skutečným estébákům se nic nestalo), většinu národa jen zhnusil. Takže kecy o „estébákovi Babišovi“ se u pamětníků komunismu a u soudných lidí prostě minuly účinkem.

Co tedy dál, ptaly se poražené politické síly a strany. Nemáme pořádné programy. Ty, co hlásáme (hlavně ČSSD s její „moderní levicí“ a TOP 09 s eurohujerstvím a zjevnou nákloností k Německu a vůbec „němectví“, viz Schwarzenberg a jeho výroky o Benešovi), nám voliče spíše odrazují, než lákají. Jak tedy Babiše porazit?

No, vyrobíme z Babiše „bílého psa“. Odvedeme pozornost společnosti od naší vlastní neschopnosti a nemohoucnosti a vytvoříme k „obětnímu kozlovi“ ještě „bílého psíka“. Ať se děje, co se děje, musí se hovořit o Babišovi. Negativně. Nebudeme rozebírat, co dělá špatně, ani jeho skutečné politické a ekonomické prohřešky. Razíme heslo, že vždy vše, co Babiš udělá, bude špatně. Pod tím hlukem zanikne, domnívají se, že systém „Pravda a láska“ transformovaný do Občanského hnutí, který byl voliči odmítnut už v roce 1992, nějak resuscitujeme. A přidáme „politickou korektnost“ a vítězství je naše.

A tak media a tzv. opoziční politici už roky volají „Babiš, Babiš, Babiš je zločinec!“, aby nebylo vidět, že sami nemají žádný program. Vytvořili úspěšně jen fantom „bílého psa“. Politické strany, media a tzv. „intelektuálové“ tlučou národu do hlavy, že za vše špatné, co lidi potká, může prý jen a jen „obětní kozel“ Babiš transformovaný do „bílého psa“. Tedy už vlastně úplně imaginární Babiš.

Ten imaginární mediální Babiš už nemá s tím skutečným, s miliardářem a politikem, přítelem vlády „řízené demokracie“ (ovšem za podpory velká masy voličů) nic společného. Kdybych měl napsat, co všechno se mi na Babišovi a na jeho hnutí ANO nelíbí, psal bych to ještě hodinu. Ale antibabišovská fronta žádné skutečné činy a případné chyby nekritizuje, neboť stejné problémy by buď řešila podobně, anebo se její řešení v minulé době ukázala být ještě daleko horší.

Mediím a takzvané kulturní frontě (herci atd.) a tzv. vzdělancům a přívržencům „liberální levice“ (neomarxistům a všelijakým milovníkům totality) se ovšem skutečně podařilo vyvolat v části obyvatelstva - zvláště u mladých a nezkušených a u mnoha těch, co prostě v životě neuspěli - hlubokou nenávist vůči „babišismu“. Ovšem oni vlastně nenávidí toho „bílého psa“, který je záměrně a uměle vyrobeným výtvorem a nikoli skutečného Babiše.

Ono bouření toho čtvrt milionového davu na Letné o „zločinném Babišovi a jeho přisluhovačích“ bylo spíše kanalizovaným projevem nespokojenosti mladé a začínající střední generace. Je to mimochodem prostě ukázka generačních problémů všech moderních organizovaných společností. Letná pod vedením „chvilkařů“ vypadala spíše jako náboženské setkání vyznavačů nových chimérických bohů a nových totalitních pořádků. Ale jinak to bylo naprosto bezzubé. Takové společné vzývání nové pokrokářské víry a kázání nových kazatelů a viditelná touha „pokrokářů“ po politické moci a hlasité kvílení „umělců“, že už nejsou hrdinové revoluce, ale… no, prostě umělci. Za peníze. Večer, když jsem se tehdy vracel z konference pořádané Vysokou školou ekonomickou k výročí Listopadu, už demonstrace pokračovala v českém duchu velikým mejdanem na Národní třídě. Lidí jak much. Ale neřvala se tam žádná nenávistná hesla, nikdo se nepral, nikdo nemával nenávistnými transparenty, bylo to docela příjemné. Takový pražský karneval. Listiny rozdávané chvilkaři a různými aktivisty se válely po zemi a lidi se bavili. Takže výsledek vlastně žádný. Boj proti mediálnímu „bílému psu“ se ukázal jako neúspěšný.

Hlasy pro ANO stoupají. Ke starší generaci, která svými hlasy odmítla mediální levicové třeštění a neschopnou takzvanou demokratickou opozici, protože si ještě pamatuje totalitní praktiky komunismu, se pomalu přidává i generace těch, co jsou sice mladí, ale zapojili se do skutečného života a živí se prací.

Hlavním problémem se tedy stává to, že tomu výmyslu a honu na „bílého psa“ začali věřit jako realitě opoziční politici. Blouzní, sepisují traktáty a prohlášení a dlouze hovoří do televize. Ale co by chtěli dělat, kdyby toho Babiše skutečně porazili, to nikomu neprozradili. S výjimkou obecných keců a nekonkrétních hesel. Ale porazit Babiše může jen někdo, kdo má skutečný program, kdo chápe, co se u nás a ve světě děje.

Bojem proti imaginárnímu nepříteli nelze nic reálného vyhrát. Otrávení voliči budou buď podporovat Babiše a věřit na jeho silnou ruku, anebo budou hledat jinou alternativu. Na západě se už zvedá.

A má stejně strašivou tvář, jako měl nacismus a bolševismus. Vychovává pro tyto totalitní šílence nové voliče naše „demokratická opozice“ spolu s našimi “pokrokovými“ medii?

Už se mi ani nechce psát, že sám jsem Babiše nikdy nevolil. Připadal bych si jako ti zbabělí západní „vzdělanci“, co se předhánějí v patolízalství nové diktatury a internetového šílenství, které dnes již veřejně ovládá Západ a vytváří svět, který hlásá heslo “Velký bratr tě sleduje“.

Proto národy bývalého východního bloku, přes velkovýrobu „bílých psů“ made in Brusel, volí Orbána, Kaczyńského, Babiše a dnes v Rakousku (které má také zkušenost s okupací totalitním státem, dokonce dvojitou) Kurze.

Nemusíme je mít rádi, ale držme jim palce. Ze Západu na nás táhne nová totalita a ta banda neschopných opozičních partají a pomatených intelektuálů je ochotná udělat cokoliv, aby se dostala k moci. A nechápe, co by na ni a na nás všechny čekalo. Já to jako kluk už jednou zažil. A to byl už stalinismus v Československu v podstatě jen vyšeptalý „rudý teror“. Ten už popravil jen pár stovek lidí a do lágrů a kriminálů zavřel jen pár desítek tisíc lidí (viz) včetně mého otce v padesátých letech (párkrát odvezli na Ruzyni za normalizace i mne). To už se hromadné popravy jako v Rusku v třicátých letech nekonaly.

A přesto to byl hnusný režim. A to, co k nám jde dnes z USA, se tomu velice podobá. A všichni ti fanatici z Black Lives Matter, z #MeToo, genderistky, oteplovači atd.atd., se už strašlivě těší, jak zavedou svoji vládu, až zvítězí. Pokud zvítězí.

Smutné je, že jedni z mála politiků a národů, kteří se jim staví na odpor, jsou v postkomunistické Evropě. My dnes bráníme svobodu a demokracii - mráz a totalita přichází ze Západu.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.