5.3.2021 | Svátek má Kazimír


POLITIKA: Ano, úsvit - tak hlavu vzhůru!

5.10.2013

Pozoruhodným – v původním smyslu toho slova, tj. hodným pozoru – politickým jevem je aktuální vznik ne politických stran, ale bloků a hnutí, jako je Babišovo Ano, Okamurův Úsvit či Bobošíkové Hlavu vzhůru.

Pan Babiš k politické teorii přispěl myšlenkou, že stát je třeba řídit jako firmu. Ve své kampani pokračuje v tomto duchu tvrzením, že jsme – totiž my ostatní, politici ne – "schopný národ", jenom nás vedou břídilové. Tedy jde o dobré vedení, o kvalitní management a pak přijdou výsledky. Ale jaké výsledky a pro koho budou pozitivní? Zvýhodnit jedny totiž znamená nepřímo znevýhodnit jiné: zjednodušit třeba daňový systém znamená učinit ho v očích mnohých nespravedlivým – neboli každý "výsledek" má své náklady a dosažitelné výsledky jsou často ve vzájemném rozporu. Nemůžete například mít jednoduchý a zároveň sociálně spravedlivý a efektivní daňový systém – i když by si ho přál každý.

Firma má na rozdíl od státu nebo toho schopného národa – což jsme my ostatní - jeden cíl: maximalizaci zisku, byť třeba jen v dlouhodobém horizontu, ale všechny role ve firmě jsou pevně dány, co do nadřízenosti a podřízenosti, povinnosti vzájemně spolupracovat; je zkrátka dané kdo, s kým, o čem a pro koho. Občané státu, voliči, ale takto organizovaní nejsou a zrovna tak nemají jeden cíl, nýbrž cíle mnohé, často konkurenční a vzájemně se vylučující. Proto také vznikají politické strany, aby hájily a prosazovaly ekonomické a sociální zájmy různých skupin občanů. Chce-li pan Babiš řídit stát jako firmu, musel by mít tento stát jeden cíl – přesněji hierarchii cílů vzájemně podřízených tomu nejvyššímu. A který cíl by byl ten nejvyšší a kdo by ho určil a sledoval jeho dosažení? Nikoli voliči – ale pan Babiš. Ale to by musel mít pravomoci diktátora. Něco takového teď na mysli téměř určitě nemá, ale až bude mít moc ovlivňovat "řízení státu", rychle zjistí, že to s jeho názory jinak nejde. Všichni bychom se pak stali zaměstnanci firmy "Babiš – Česká republika".

Chraň nás před ním pánbůh a všichni svatí.

Jeho a další hnutí a takzvané bloky představují další nebezpečný element – totiž personalizaci politiky, kdy ji nevytvářejí a nepředstavují strany prosazující rozdílné politicko ekonomické zájmy různých skupin voličů, ale zájmy jednotlivců – jako jsou ti výše jmenovaní. Je to čitelné z jejich programů, vzájemně se překrývajících a nejraději slibujících všechno všem – a to ne proto, že by byli jen a čistě jen populističtí, ale protože ve skutečnosti nereprezentují žádnou vyhraněnou sociálně-ekonomicky nebo ideově kompaktní skupinu občanů a voličů, a proto populističtí prostě a jednoduše být musí. Protože chtějí brát hlasy všude, na všech stranách, musí se také zkusit všude zavděčit – protože ve skutečnosti představují snad jen zklamané a naštvané. Naštvaných je k mání pravda dost, ale na pouhé zlobě lze sotva stavět politický program – lze jen slibovat. Dokonce věci vzájemně se vylučující, a dokonce s vědomím, že nikdo z nich nebude mít sílu slibované prosadit – a i když se dostane k reálné moci, nezbude mu, stejně jako paní Bobošíkové, panu Okamurovi nebo zemanovcům, než dělat kompromisy, přistupovat na řešení, která neslibovali a nejsou po chuti ani jim a vůbec ne jejich voličům. A právě ti to budou vnímat jako zradu předvolebních slibů – protože rozzlobení nemají o kompromisy zájem. Chtějí řešení tady a teď. Jen ti naštvaní budou ještě naštvanější a bude jich možná přibývat, protože podle nich bude čím dál více zřejmé, že s tou demokracií to nikam nevede. Tudíž že by to chtělo něco jiného: asi – kristepane – něco mnohem ráznějšího.

Demokratické politické strany reprezentují určité skupiny voličů – odleva zjednodušeně řečeno – reprezentuje nájemné zaměstnance sociální demokracie, dále zelené zelení, křesťané dejme tomu venkov a křesťany, podnikatele zase strany liberálního ustrojení až po konzervativce. Zájmově vyhraněných a početně dostatečných skupin voličů, které by ty "své" dostaly do parlamentu, je ve skutečnosti velmi omezený počet, takže vzniká prostor pro nějakých, dejme tomu, pět demokratických stran. Pokud soupeří o stejné voliče – například sociálně demokratické - může jich v parlamentu zasednou i víc, ale to nic nemění na tom, že jejich voliči jsou sociálně-ekonomicky a politickým náhledem v podstatě stejní nebo alespoň velmi podobní.

Příbuzné politické jevy, jako jsou ty nynější, se svého času daly sledovat na tehdy nově demokratické Ukrajině po Oranžové revoluci v roce 2004, kdy mezi desítkami a desítkami politických stran začaly hrát prim politické bloky, vždy včele s jednou osobou, se kterou stály a padaly, která mohla souputníkům a příznivcům později zajistit připojení na zdroje veřejných peněz. Bez této osoby v čele neznamenala ta hnutí nic a s jejím pádem také celé "hnutí" skončilo – a co bude podobně znamenat Úsvit bez Okamury, Ano bez Babiše, Hlavu vzhůru bez Bobošíkové - a ostatně co zbude ze zemanovců, až nebude Zemana? Nu ano – vůbec nic, a to ne během měsíců nebo týdnů, ale prakticky okamžitě. I to je symptom toho, koho a co tyto spolky vlastně reprezentují. Vlastně jen jednu osobu.

Skutečné politické straně může silný vůdce pomoci a slabý ji oslabit, ale nestojí a nepadá s jedním člověkem. Strana může dokonce i zaniknout, ale nezanikne levicové, středové a pravicové voličstvo. Po politické straně nezůstane vzduchoprázdno – po hnutí nebo bloku ale nezůstane nic, protože žádné přirozené voliče nikdy nemělo.

Na Ukrajině vedl tento vývoj tam, kde je nyní – z demokracie zbyly jen fasády v tak dlouhém tunelu, že není žádného světýlka na konci. Možná to už ani není tunel, a proto konec nemá.

Porážky klasických politických stran novými vůdci hnutí a nloků nebo stranou jediného muže nám hrozí něčím podobným.

Po tom všem, čím jsme prošli, představa děsivá.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.