Pasáž, kterou ve svém projevu na sněmu hnutí ANO věnoval Andrej Babiš koaličním spojencům, hned tak zapomenuta nebude. Vicepremiér si stěžoval na partnery, kteří brání ANO v rozletu, a naznačil, že se dějí i podrazy. Škoda, že nebyl konkrétnější.

Jinak se totiž zpravidla vybavují situace, jako byla ta kolem Dolu Paskov na počátku vládnutí ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Tenkrát do řešení problému spadajícího pod ministerstvo průmyslu zničehonic vpadl ministr financí Babiš a jal se hýbat událostmi.

Snad nejvýstižněji na Babiše reagoval předseda lidovců Pavel Bělobrádek. Podle něj se šéf ANO v podstatě vyjádřil, že mu partneři ve vládě překážejí a raději by vládl sám, protože ho unavují neustálé diskuse s těmi, kteří mají jiný názor. K tomu Bělobrádek dodal: „Jak správně řekl Tomáš Garrigue Masaryk, demokracie znamená diskusi. Já doufám, že nejdřív nebudou vadit koaliční partneři, pak diskuse a nakonec demokracie sama.“

Slova předsedy KDU-ČSL necituji náhodou. Přes pozornost věnovanou napínajícím se vztahům mezi ANO a sociální demokracií je poněkud přehlížena role třetí vládní strany, lidovců. Přímo do nich babišovci nešijí, nejspíš proto, že v nich momentálně nevidí přímé ohrožení. Jenže v řadě ohledů o konkurenty jde. Oba subjekty, ANO i KDU-ČSL, se profilují středově. Když na ně zatlačíte, přihlásí se k pravému středu.

ANO šlo o víkendu ještě o kus dál – když odmítlo nejen rozhazování socialistů, ale i sociální stát jako takový. Bělobrádek i Babiš chtějí oslovit voliče, pro které je levice příliš paternalistická a klasická pravice příliš zdiskreditovaná.

Lidovci třímají trumf tradiční strany, personálně stabilizované a programově usazené. ANO se opírá o čerstvé tváře a flexibilní program, jenž vedle svobody a spravedlnosti zdůrazňuje rozumná řešení. Politici ANO přímo zmiňují zdravý selský rozum, s nímž se však umějí ohánět i lidovci, například jejich místopředseda Marián Jurečka.

O voliče s podobným profilem lze usilovat různými cestami. Pro ANO jsou prioritní nástroje daňové či antikorupční, které souvisejí s resorty, jež hnutí spravuje. Lidovci zase sázejí na etiku, vlastenectví, třeba ve vztahu k půdě, a na některé sociální akcenty.

Voliči ale nejsou tím jediným, o co spolu ANO a KDU-ČSL soutěží. Mají podobný vkus i při výběru partnerů. Nemám teď na mysli sociální demokraty, se kterými si po minulých sněmovních volbách tak nějak zbyli, ale o Starosty a nezávislé, vytouženou nevěstu řady nápadníků.

Starostové mají do konce tohoto volebního období podepsanou spolupráci s TOP 09, ale dřívější city jsou ty tam. V krajských volbách pravděpodobně půjdou tyto družiny vlastní cestou a následně si budou samy hledat v zastupitelstvech spojence. Starostové nevylučují spolupráci s nikým, ostražití jsou jen vůči komunistům. Zásluhou svého původně komunálního nevyhraněného profilu působí jako přirozený tmel koalic. Časem možná sami budou rozdávat karty, dnes se ale mohou pyšnit tím, že o partnerství s nimi stojí KDU-ČSL i ANO. Andrej Babiš to důrazně zopakoval hned v několika médiích.

Nenechme se zmást tím, že ANO v současnosti působí jako obr a KDU-ČSL jako trpaslík. Politika je vratká, tím spíš pak závisí na talentu být přijatelným a na schopnostech pěstovat si koaliční potenciál.

V těchto disciplínách mají navrch lidovci. ANO zase vyniká v marketingu a kritice druhých. Dokáže ale rozdělit síly na soupeření s ČSSD o první příčky v popularitě a s KDU-ČSL o tentýž úsek pověstné politické přímky?