Postup ČSSD potvrzuje jedno, Jiří Paroubek nechce jednat. Chce vládnout. Rozhodně žádnou dohodu nechce, pokud mu zbývá sebemenší šance na sestavení vlády nebo pokud jejím autorem není on sám. Nevím, zda Paroubek blafuje, když tvrdí, že má hlasy pro „svůj“ pokus o sestavení vlády. Zkušenost mi napovídá, že pokud potřebné hlasy nemá, je možné, že se ještě překvapivě na poslední chvíli vynoří se svým vlastním návrhem dohody, pro ČSSD daleko příznivějším, možná návrhem koalice, nebo dokonce podpory vládě ODS, která bude koncipovaná tak, aby bez ohledu na to, kdo bude vládnout, vládu fakticky kontroloval on. Pokud takový návrh má připravený, bude jej chtít presentovat v poslední moment, aby nebylo příliš času jej hodnotit, bude jej chtít „prodat“ v časové tísni.

Dalo se očekávat, že dohodu odmítne. Dá se i pochopit proč. Dalo se dokonce i pochopit, jakým způsobem to udělá. Jiří Paroubek se stále považuje za zneuznaného vítěze. Nedovolí, aby mu kdokoliv jeho „vítězství“ v poslední chvíli vzal. Dohodu nakonec mít nemusí, spoléhá se na svůj třetí pokus a na svou schopnost vyvolávat atmosféru nátlaku a konfrontace.

Jiří Paroubek není člověkem, který by těm, o kterých si myslí, že mu „ublížili“, odpouštěl. A president jej hluboce urazil svou reakcí na jeho slavný povolební „únorový“ projev. Nikdy nepřipustí, že volby prohrál, bude se až do posledního možného momentu snažit nejen výsledek zvrátit, ale i vrátit těm, které považuje za nepřátele své „ponížení“. Proto doprovází své reakce urážkami. Jeho odmítnutí presidentova návrhu bylo pro něho typické.

Místo, aby on sám a členové gremia sociální demokracie seriozně prostudovali presidentův návrh, jednali o něm a oznámili své stanovisko panu presidentovi na dohodnuté úterní schůzce předsedů s presidentem, vzkázal na Hrad ještě v pátek, několik hodin po ukončení jednání a přes media, že presidentův návrh odmítá, žádá „svůj“ pokus o sestavení vlády a odjíždí si na pár dní odpočinout.

To doprovodil prohlášením, že "Pan prezident nadržuje ODS, ale nesouhlasím s tím, že to není okaté. Souhlasím, že některé kroky politiků i prezidenta nejsou v duchu ústavy, nicméně o nadstranickosti prezidenta Klause lze pochybovat. Nezapře, že je čestným předsedou ODS."

Takováto reakce na presidentovu iniciativu je nejen hrubou urážkou presidenta republiky, je i urážkou jeho kolegů předsedů a jejich stran. Pan Paroubek jim vzkazuje, že nemá respekt k jejich práci, která jej ani nezajímá a nestojí mu za pozornost. Nezajímá ho, že president chce s ním a ostatními předsedy jednat, přestože jej k tomu nezavazuje nic, kromě jeho snahy o konsensuální řešení naší politické krize, že s nimi chce konsultovat krok, který je jeho vlastním ústavním prerogativem, a že jde o jednání, k němuž on sám jménem sociálních demokratů přijal presidentovo pozvání. Není zvědav na to, jak jeho kolegové presidentův plán hodnotí, případně zda a čím jej doplní a zda a jaké k němu mají výhrady, nezajímá jej jejich další jednání o jeho osudu. Pokud návrh presidenta republiky budou s vedením svých stran projednávat, zbytečně ztrácí čas. Jeho, pana Paroubka, ani presidentův plán, ani jejich názory nezajímají, a tak není o čem mluvit. Pokud se president republiky a vedoucí činitelé ostatních českých parlamentních politických stran domnívají, že na jejich mínění záleží, že mohou svým jednáním něčemu positivnímu pomoci, že snad mohou vlastním názorem přispět k řešení politické krize, mýlí se. Ani ruce si neumyjí.

Já, Jiří Paroubek jsem už rozhodl. A teď mi dejte mou hračku. A hned. Domluvil jsem. Ich habe gesprochen. Howgh.

5.11.2006