Sněmovní kontrolní výbor chce vyvolat kárné řízení s prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Františkem Dohnalem. To by znamenalo, že jeho prohřešky prověří dvojice soudců Nejvyššího soudu a závěr předá Poslanecké sněmovně. Dohnalovi by pak hrozilo snížení prémií, v nejhorším případě by kárná komise navrhla jeho odvolání, které by ale musela posvětit sněmovna, a návrh by poté posuzoval prezident Václav Klaus. Důvodem kritiky jsou chyby a porušení zákona při hospodaření úřadu. To ale Dohnal odmítá. Zprávu skupiny poslanců považuje za politickou, tendenční a zkreslenou. Dohnal ve svém tiskové prohlášení konstatuje, že požádal auditorské firmy „o profesionální provedení auditu legality a hospodárnosti v oblastech, kterých se dotýká zpráva skupiny poslanců“.

Na problémy v Nejvyšším kontrolním úřadu poukázal jako první týdeník EURO (EURO 15/2009). Paradoxem je, že na kontroverzní kroky prezidenta NKÚ upozornilo poslance kolegium úřadu. Přestože NKÚ například snížil počet územních pracovišť z devatenácti na devět, ekonomické úspory v platbách za užívané prostory se nedostavily. Nájemné se naopak výrazně zvýšilo, mimo jiné proto, že se pracoviště povětšinou přestěhovala ze státních prostor do komerčního nájmu, a to do holešovické budovy Tokovo. Kolegium vytýká vedení úřadu také to, že pořídilo umělecká díla za několik milionů korun, přestože to nesouvisí s činností NKÚ. Výsledky hospodaření se pak promítají v tom, že průměrné běžné výdaje přepočtené na jednoho zaměstnance jsou dvojnásobné ve srovnání s institucemi státní správy, ačkoli počet zaměstnanců, zejména kontrolorů, klesá. Kolegium rovněž upozorňuje na skutečnost, že sice schvaluje rozpočet a závěrečný účet, ale během roku vedení úřadu přijímá rozpočtová opatření, která pak kolegiu nepředkládá. Kolegium tedy neví, jaké přesuny se dějí a jak ovlivní čerpání rozpočtu. Další kapitolou je pronájem luxusního bytu, který využívá šéf NKÚ, a jeho vozový park sestávající ze tří aut.

Spořivý Voleník

Dohnal je pravým opakem bývalého prezidenta NKÚ Lubomíra Voleníka. Toho je možné ve srovnání s Dohnalem označit za úzkoprsého asketu. Zaměstnance NKÚ nechal sedět v nemoderních kancelářích a zásadně odmítal koupit nový nábytek místo toho dosluhujícího. „Vždyť musíme jít příkladem a šetřit,“ konstatoval prý několikrát. Jeho nástupce František Dohnal se skutečně rozmáchl. Najal prostorné kanceláře, do vestibulu budovy umístil umělecká díla, za něž jen v posledních dvou letech utratil téměř pět milionů korun, a nastěhoval se do nadstandardního bytu. Svůj kladný vztah k úřadu vyjádřil mimo jiné tím, že logem NKÚ nechal vyzdobit řadu předmětů. Za propagační věci jen loni utratil 448 tisíc korun. Nápisem NKÚ jsou potištěné tužky, čokolády, cukry, hrnky, talířky i tašky. Sebezviditelňování by úřadu mohla závidět leckterá nadnárodní privátní korporace. Přitom podobné plýtvání NKÚ vytýká jiným státním úřadům.

Důvěryhodnost NKÚ je vážně narušena. Vždyť všichni, kteří jsou podrobeni jeho kritice, se mohou logicky obhajovat tím, že ten, kdo má sám máslo na hlavě, nemá právo negativně hodnotit druhé. Až úsměvně vypadají Dohnalova prohlášení z loňského roku, že úřad již několik let upozorňuje na katastrofální zacházení se státním majetkem a bezhlavé utrácení veřejných peněz, a proto chce „proklepnout“ celý státní rozpočet. „Cílem je, abychom mohli říct, že to, co se předkládá jako státní závěrečný účet do sněmovny nebo občanům, je pravda. V této chvíli to říct nemůžeme. Čísla, která jsou předložena na konci roku a kterými vláda říká, jak hospodařila, v této chvíli prostě nejsou pravdivá,“ zdůraznil tehdy Dohnal, kterého nyní čeká kárné řízení.

Nejsme Británie

Pro znovunabytí důvěryhodnosti úřadu by bylo tím jediným správným řešením, kdyby Dohnal místo prezidenta opustil. Česko není jedinou zemí, kde v poslední době byli politici či státní úředníci kritizováni za plýtvání státních peněz. Připomeňme Velkou Británii. Tamní ministři a vládní poslanci čerpali nadměrné částky na luxusní bydlení a všechno, co k tomu patří. Stranou nezůstal ani premiér Gordon Brown. Ten si vyúčtoval v přepočtu 200 tisíc korun za úklid a za instalatéra. Náměstek ministra zdravotnictví si zrekonstruoval byt za 1,2 milionu korun a neváhal přijít ani s účtenkou za žiletky. Nikdo z kritizovaných nespáchal trestný čin, přitom řada z nich funkci opustila. Důvod? Amorální chování. Britský politik je totiž schopen uznat, že určité věci se prostě nedělají.

Je morální užívat si za státní peníze luxusního, více než dvousetmetrového bytu? Jak zdůvodnit, že má někdo k dispozici tři nadstandardní vozy? Proč musí být recepce státního úřadu vyšperkovaná uměleckými díly? Proč na jednoho zaměstnance úřadu připadá nájemné zhruba 260 tisíc korun bez započtení výdajů na služby a energie, zatímco v případě jiných složek státu dosahuje tato částka 43 tisíc korun? Na tyto otázky šéf NKÚ doposud neopověděl. Žádný trestný čin mu zatím prokázán nebyl. Úřaduje dál. Za amorální chování se v Česku funkce dobrovolně neopouští.

Z Jihlavy do Prahy
Dohnalovi se podařilo propracovat se z křesla starosty Jihlavy až do ústavní funkce. Na Vysočině začínal jako člen Československé strany socialistické, s níž spolupracoval již před 17. listopadem. V roce 1996, ještě jako starosta Jihlavy, socialisty opustil. Začal se přibližovat lidovcům, kteří mají v regionu poměrně silné postavení. Do prvních krajských voleb šel Dohnal jako nezávislý lídr Čtyřkoalice. V prosinci 2000 byl zvolen hejtmanem území poslepovaného ze tří bývalých krajů a začal výrazně více pracovat na svém mediálním obraze. Chystal pro Jihlavany akvapark, hovořil o nutnosti kvalitní zdravotní péče v regionu, snažil se řešit i dávnou místní bolest – absenci jakékoli vysoké školy. Přesto se Dohnalovi nepodařilo v dalších krajských volbách uspět. Funkci mu zajistili lidovci, kteří ho v roce 2005 prosadili na druhý pokus za prezidenta NKÚ. Lidovci tehdy přišli o svého člověka Josefa Bednáře v čele antimonopolního úřadu, kam ČSSD dosadila Martina Pecinu, současného ministra vnitra. Místo v NKÚ tak mělo být pro KDU-ČSL kompenzací.

Týdeník EURO 21/2009