Právě skončený sjezd zelených potvrdil, že otázka výstavby amerického radaru systému protiraketové obrany USA na našem území se stane nebo už stala dominantní zahraničně politickou otázkou české politiky. Zelení přijali usnesení, které požaduje integraci amerického radaru do struktury NATO, a v takovém případě nebudou požadovat konání referenda k otázce umístění radaru na našem území. Zahraniční expert strany poslanec Liška v rozhovoru pro Radiožurnál prohlásil, že odlétá v blízké budoucnosti do USA, aby tuto otázku projednal s americkými senátory, kongresmany a členy State Departmentu.

Nehledě na iluzornost představ poslance Lišky o síle jeho mandátu při jednáních v USA, požadavek integrace amerického radaru do struktur NATO je problematický. USA tento systém vyvíjejí jako svůj národní bezpečnostní systém a integrovat část tohoto systému umístěného v Evropě do struktur NATO by přineslo zásadní problém kompetence k ovládání systému. S tím mohou USA pouze velmi obtížně souhlasit. Kromě toho, veškeré výdaje na tento systém byly placeny USA a NATO se na výdajích nepodílelo. Záruky, které požaduje poslanec Liška, jsou proto z kategorie politického sci-fi a zelení zřejmě budou v této záležitosti ještě silně lavírovat.

To naši komunisté a socialisté už mají jasno. Radar nechtějí a v případě jeho umístění na našem území požadují referendum. Od ČSSD je to dvojnásob pokrytecké, neboť to byla právě bývalá vláda ČSSD, která otázku umístění americké vojenské základny na našem území otevřela. Nyní se ke svým minulým krokům nehlásí a ústy Jiřího Paroubka zatlouká a zatlouká.

Ovšem nejen politici čeští mají problém. Německý ministr zahraničí si v deníku Handelsblatt postěžoval, že Američané „nepředjednali otázku umístění svých základen v Evropě s Ruskem“, a vyjádřil pochopení pro ruské obavy. Podobně se vyjadřuje Francie, věrna své „nezávislé“, rozuměj protiamerické politice. Na nedávné konferenci v Mnichově dokázal prezident Putin, že mu rétorika studené války nedělá žádné potíže. Výhrůžky o „razantní odpovědi Moskvy“ na umístění nových amerických raket na území střední Evropy proto zdá se padly v některých státech Evropy na „úrodnou půdu“.

Závěrem lze pouze konstatovat, že požadavek „integrace“ amerického systému do NATO a projednání jeho umístění v rámci EU jen dokresluje, jak mocné jsou federalistické tendence v rámci EU. Otázka amerických základen ve střední Evropě proto otevírá více problémů, než se na první pohled zdá.