Jednání o umístění americké základny na území České republiky vyvolalo ve veřejnosti bouřlivou diskusi, která polarizovala národ na menšinu souhlasící s možným vybudováním základny a 80% většinu, která tento návrh striktně odmítá. Čím méně se o celé zaležitosti ví, tím divočejší jsou dohady a vášnivější spory. Čtenář Milan L. nás požádal, zda by Neviditelný pes nemohl odpovědět na jeho rozumné otázky:

"Ale opravdu mi neni jasne, proc by Americane staveli na uzemi Evropy zakladnu, ktera bude primarne urcena na obranu Evropy a ne USA??Jestlize poukazujete na zamernou dezinformacni kampan pacifistu po cele Evrope, pak se obavam, ze ani o smyslu teto zakladny neni vse jasne ze strany USA receno. Nemam v teto otazce jasno a myslim ze i spousta dalsich lidi. Diky tomu ted vysedavam u internetu a hledam ve zdrojich dalsi dostupne info k teto veci.
Konkretne me tedy zajimaji tyto otazky:
Pred jakym typem raket ma zakladna branit? Pokud jsem dobre sledoval ministra zahranici CR pri objasnovani teto otazky (a nedelam si iluze o jeho erudovanosti) tak jsou to balisticke rakety. Pokud je opravdu zakladna urcena i pro obranu Evropy, proc to neni zakladna NATO?"

Pokusím se odpovědět, i když vím, že pro mnoho čtenářů to bude odpověď neuspokojivá. Pokud se budeme držet známých faktů, uvědomíme si, že snad kromě několika velice úzce specializvaných odborníků o samotné funkci, logistice a účelu debatované základny nikdo pořádně nic neví, a to včetně úředníků Zamini. Jelikož návrh "žádosti" nebyl ještě předložen americkému Kongresu, bez jehož souhlasu ji nelze finalizovat a postoupit zamýšleným zahraničním partnerům, můžeme se skutečně jen velmi akademicky dohadovat, o co vlastně jde.

Celá problematika raketové obrany, i její vlastní technická koncepce, jsou ve stadiu studijním. V současnosti jsou funkční jen některé, z hlediska globálního rozsahu plánované obrany marginální, systémy, a zvažují se všechny myslitelné varianty, z nichž bude časem většina zavržena jako slepé uličky. Pro technicky racionálně uvažujícho člověka je to pochopitelná jediná vývojová cesta.

Nikdo z nás neodborníků, a mezi ně počítám i české ministry zahraničí a obrany, o struktuře systému, jeho provázání mezi jednotlivými obrannými složkami USA, NATO a spojenců multi- i bi- laterálních toho moc neví.

Spojené státy momentálně disponují stále rozvíjeným a zdaleka nedokončeným systémem známým pod zkratkou BDM (Ballistic Missile Defense), jehož aktivní prvky jsou instalovány na palubách protiraketových topedoborců třídy Aegis. Tyto obranné rakety byly primárně navrženy pro ochranu flotil proti dělostřeleckým a taktickým raketám středního doletu. Proti mezikontinetálním raketám mohou být účinné pouze pokud by odpalovací základny byly někde u pobřeží v akčním rádiu torpedoborců. Aegis však dokáže identifikovat nepřátelskou raketu v okamžiku startu a podat zprávu do řídících center obrany. Samotný systém se zdá být operačně spolehlivý. Naposledy 22. června sestřelila antiraketa z torpédoborce Shiloh útočící raketu středního doletu. Byl to osmý úspěšný pokus v řadě. Podobně úspěšný byl i pokus na pozemní střelnici ve White Sands, kde inovovaný systém Patriot s novým software PDB-6 sestřelil taktickou raketu.

Proti mezikontinetálním raketám typu korejské Taepodong-2, vypuštěným z hloubi vnitrozemí, však nemají tyto obranné systémy prakticky žádnou šanci. Protiraketová obrana se tak nutně stává mnohavrstevným, navzájem propjeným globálním systémem GMD, který je stále ještě v plenkách. Na území USA bylo od nástupu G. Bushe do úřadu instalováno pouze 11 obranných buněk proti interkontinentálním raketám a mnoho odborníků má o jejich účinnosti pochyby. Sestřelit nepřátelskou raketu ve fázi sestupu, kdy rozesílá na cíle jednotlivé nukleární a klamné hlavice, je obtížné a s velkou pravděpodobností by se nepodařilo zabránit některým samostatným hlavicím najít cíl. Nejspolehlivější obrana je v okamžicích krátce po startu, v době stoupání po trajektorii. Proto musí být síť identifikačních sensorů poměrně hustá a kombinovaná s pozemními, oceánskými i vesmírnými prostředky. Samotné antirakety pak jsou tím účinnější, čím blíže jsou odplaovací základně nepřítele.

Vzhledem k tomu, že si nemůžeme být jisti, že zločinecké státy plánují uchovávat své útočné rakety jen jako odstrašující prvky pro vlastní obranu, ale jsou ochotny je prodat či dát k dispozici teroristickým organizacím typu Hizballáhu (dostatečně prokázáno ve stále ještě neukončeném izraelsko-libanonském konfliktu), bude zapotřebí vybudovat několik pásem obranných center prakticky po celém světě. Stačí se namátkou rozhlédnout po globu, aby člověku přeběhl mráz po zádech, odkud odevšud by tyto teroristy disponované rakety mohly startovat - Súdán, Čečna, Írán, Afghánistán, indonéské ostrovy, představivosti se meze nekladou. Z tohoto důvodu jsou předsunuté základny potřeba. Kupodivu více než lidé v Česku si to uvědomuje Putinova autoritativní vláda a v zákulisí jedná s Američany na daleko racionálnější úrovni, neboť je si vědoma, že proti zbytkovému potenciálu studenoválečnické doktríny MAD bude síť antiraketových systémů nedostatečně účinná, zatímco proti diktátorským a náboženským darebákům by měla dostačovat.

Vraťme se však k otázkám Milana L. Jedná se o návrhu americké základny. Zatím nikdo nespecifikoval, měla-li by být jednou ze sítě "senzorických" bodů časného varování, či zda se pro budoucnost počítá i s umístěním aktivních obranných prvků. Na každý pád by základna byla jedním ze záchytných bodů případného útoku raket dlouhého doletu a interkontinetálních raket a pokrývala by určitý v globální síti vymezený úsek.. Americké námořnictvo si bude, možná ve spolupráci s Brity a Japonci (a kdoví, třeba i s Rusy) hlídat oceány. Aby obranná síť byla co nejúčinnější, musejí být základny i na území jiných, spřátelených, států. Současné antirakety využívají pouze kinetické energie, případně konvenčních explozivních hlavic. V žádném případě nejde o útočné rakety s nukleárními hlavicemi. Z hlediska obav pádu trosek sestřelené rakety by pro Českou republiku bylo výhodnější mít základnu na Libavé než ve Velké Británii, protože antiraketa by dostihla útočící raketu pravděpodobně daleko před územím ČR, zatímco antiraketa vypálená z Velké Británie by ji mohla zlikvidovat právě nad hlavami protestujícího shromáždění.

Z hlediska účinnosti zásahu je třeba co nejrychlejšího spojení do velitelského centra. NATO je dnes v Evropě spíše politickou aliancí než skutečným obranným paktem. A jakýkoliv rozhodovací mezičlánek, který by byl podle charty organizace asi nezbytným právně kodifikovaným prvkem, by mohl stát cenné sekundy v případě nutnosti zásahu. Dále je zcela pochopitelné, že z bezpečnostního hlediska a špionážních snah protivníka musí operační systém zůstat pod co nejužší kontrolou. A jelikož je veřejným tajemstvím, že kdykoliv se na velitelství NATO v Bruselu něco tajného projednává za přítomnosti postkomunistických papalášů, vědí to druhý den v Moskvě, nelze se Američanům divit, že se o podstatné technické informace nechtějí moc dělit. Je třeba si uvědomit, že základna v ČR by byla jednou ze sítě globálního ochranného deštníku, aniž by byla zaměřena na jeden stát, jeden geografický perimetr.

A závěrem: američtí spojenci o možnostech instalace předem diskutují a ptají se na souhlas legitimní reprezentace států. I když je to mé generaci nepochopitelné, začínám si uvědovat, že generaci, která pomalu netuší, co to byl Sovětský svaz, se podstatné rozdíly v chování takyspojenců stírají. Proto je třeba trpělivě a neemotivně vysvětlovat. A to i v případě, že by Američané vzhledem k protestu od návrhu ustoupili. Je možné, že by na Českou republiku mohlo dojít jednou znovu. Jen doufejme, že nebude pozdě.