Jaká budou hlavní témata nadcházejících voleb? Tak zní častá mediální otázka na komentátory a politology. Po osmi letech kontroverzního vládního působení Andreje Babiše a jeho hnutí ANO to zprvu vypadalo, že půjde o jakési čisté referendum právě o něm, veřejná poptávka na to byla a opozice se už šikovala svou ostrou rétorikou. Ale nakonec to tak úplně nevypadá, Babiš nastolil hrubou protiofenzívu a konkurenti musejí spíše dotahovat.

Škodí jim přitom, že neustavili jen jeden blok s tímto jediným cílem, odstavit babišovskou politiku, s možností o dalších programových věcech se pobavit až pak. Tím, že se začala řešit i jiná témata, se nevyhnutelně objevily kontroverze mezi bloky a dokonce i v rámci nich. Babišovi do karet hrají i občasné náznaky, že třeba bez něj by některé jejich části mohly s ANO i otevřeně spolupracovat.

V této souvislosti se vynořila otázka, zda-li může volební kampaň nějak ovlivnit srpnové dramatické dění v Afghánistánu, kdy po odchodu spojeneckých vojsk se moci opět ujal kontroverzní Tálibán, jako by ani nebylo dvacetiletého pokusu o vybudování funkční státní správy.

Názory se rozcházejí, ale shodují v tom, že dění ve vzdálené zemi může různým stranám různě uškodit. Závěr vojenské mise nevypadal mediálně vůbec dobře, zvrhnul se nakonec v překotný chaotický útěk ve stylu „zachraň se, kdo můžeš“.

A nešlo jen o zoufalé Afghánce, dobře si pamatující, jak Tálibán nakládá s názorovými oponenty. Nedůstojně prchali i vojáci a diplomaté a ničili, co museli zanechat.

Vláda byla zaskočena a zprvu se vůbec nevědělo, jestli se jí vůbec podaří zachránit alespoň místní spolupracovníky české mise. Nakonec se sice ukázalo, že zaskočeny byly všechny vlády, včetně té hlavní, americké, takže český postup nakonec nevypadal jako úplný propadák. V severoatlanticky naladěné části veřejnosti to nevzbudilo určitě pochvalu, a protože i takové voliče mají ještě nějaké i vládní strany ČSSD i ANO, mohou být prvními poškozenými.

Za nimi jdou už ale v závěsu opoziční bloky, byly to jejich strany a jejich politikové, kteří léta podporovali afghánské angažmá a ostře kritizovali ty, kteří o něm pochybovali, jako bezmála zpochybňovače celé západní civilizace.

Když se nyní ukazuje, že na jejich argumentech přece jen něco málo bylo, nevyznívají minulé diskuse pro ně úplně výhodně a asi si spíše nyní přejí, aby se na téma do voleb raději pozapomnělo. A i mezi jejich voliči byli odpůrci tohoto angažmá.

Vysloveně na koni jsou strany radikální. SPD i KSČM věděly prý úplně od začátku, jak to celé dopadne, a mimo to Afghánistán vrací tvrdě do hry jejich kruciální uprchlické téma. Už při diskuzi o přijímání spolupracovníků, hlavně tlumočníků, protestoval předseda SPD Tomio Okamura, přestože šlo evidentně o lidi prověřené, vzdělané a vzhledem ke spolupráci s českým vojskem lehce integrovatelné.

Situace může ale ještě eskalovat s chováním vítězného Tálibánu, pokud se opět začne dopouštět teroru, je pravděpodobné, že může dojít k dalším uprchlickým vlnám. Pak se mohou přidat i dosavadní strany vládní, které se zatím musejí chovat velmi umírněně, vzhledem k zapojení České republiky.

Strach z uprchlických vln předvedli už v minulosti ale i voliči ČSSD a předseda hnutí ANO si také dobře pamatuje, že jeho jinak dost sobecký výrok o nepřijetí jediného uprchlíka a jediné kvóty sklidil u části voličstva velmi dobrý ohlas.

Jaká tedy budou hlavní témata volební kampaně, to je možné ještě stále na začátku její horké fáze těžko úplně přesně předvídat. Že ale některá z nich mohou mít podhoubí v letní afghánské krizi, to je možné už teď říci s určitou jistotou.

Autor je komentátor Českého rozhlasu