Evropský parlament šetří oprávněnost dotací, které EU poskytuje České republice. Hlavní postavou těchto diskusí je pan Andrej Babiš.

Malá Česká republika je občas celosvětově viditelná. V letech 1989-1990 jsme byli poctěni návštěvami významných státníků světa. Tak nějak všichni chtěli přijet do země, kde se odehrál nekrvavý převrat, bez nutnosti mrtvých občanů poházených po ulicích, jako tomu bylo třeba v nedalekém Rumunsku. Všichni se chtěli setkat s Václavem Havlem, který požíval celosvětové úcty. Dodnes pamětníci pamatují projev a cinkání Zvonu svobody Georgem Bushem, návštěvu Alžběty II. a mnoha dalších opravdu významných světových osobností.

V letech 1992-1993 jsme byli dáváni za příklad poklidného rozdělení státu. Opět, bez jediného výstřelu a nevraživosti došlo k rozpadu státu, a to natolik poklidným způsobem, že to bylo světem téměř nepostřehnuto. Opět lze jen připomenout stejnou událost v Jugoslávii, jejíž důsledky vidíme dnes v nutnosti tamní přítomnosti jednotek UNPROFOR, aby se znesvářené entity do sebe opětovně nepustily se zběsilostí nacistické genocidy.

Pak ještě možná někdo ve světě zaregistroval vznik tzv. opoziční smlouvy, zcela netradičního způsobu vládnutí, kdy opozice rezignovala na kritické postoje vůči vládě výměnou za velmi kypré trafiky pro své členy, opět za souhlasu vládnoucí strany.

A pak už jen nenápadně schovávané pero jedné hlavy státu, kymácení následující hlavy státu nad korunovačními klenoty, některé její výroky o rusko-ukrajinském konfliktu (pověstná chřipka či fait accompli stran Krymu).

Nyní je Česká republika v centru posuzování, jestli dotace EU (rozuměj daně všech občanů Evropské unie) byly naší zemi poskytovány dle přesných pravidel, nebo zdali nedošlo k jejich zneužití osobou, která je - shodou všech okolností - i premiérem státu. V žádné jiné zemi, která si říká demokracie, by podobná situace nemohla nastat. Občané by nepřipustili, aby jedinec ve svých rukách koncentroval tak obrovskou politickou a hospodářskou moc, navíc i moc mediální, která se ukazuje jako klíčová.

Jsme nejspíše všem pro smích. Zvážíme-li chronologicky výše popsané události, jde o docela dobrý sešup, není-liž pravda?

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora