Jakkoliv to pražský primátor popírá, je evidentní, že si připravuje půdu k boji o křeslo předsedy ODS. Dnes ještě prohlašuje, že nechce, aby tato vláda padla, jenže jinak si jeho poslední vystoupení vykládat nelze.

Zatím to dělá oklikou, přes Topolánkovu pravou ruku Ivana Langra. Odtud také jeho útok na ministra vnitra ve věci šéfa pražských policistů Martina Červíčka, kdy primátor semknul skrytou koalici ODS a ČSSD na pražském magistrátu, aby její bezpečnostní výbor vydal odmítavé stanovisko k Červíčkovu jmenování – přestože tato otázka je v kompetenci policejního prezidenta, nikoliv ministra. A skoro se vnucuje myšlenka, že jde o postup koordinovaný s redakcí Mladé fronty Dnes, která začala o Langrovi uveřejňovat jakési pofiderní materiály, o nichž tvrdí, že pocházejí ze spisu Krakatice vedeného policií na později zavražděného Františka Mrázka. Tedy z fantómového materiálu, který nikdo nikdy neviděl, a o jakékoliv denunciaci lze tedy prohlašovat, že pochází z něj.

Pan Bém se dušuje, naposledy v pátečním rozhovoru pro Hospodářské noviny, že škrábat se na funkci předsedy strany ho ani nenapadne, neboť v Praze má svých starostí dost. Zároveň ale Topolánkovi klade několik takřka nesplnitelných podmínek – ODS musí v podzimních volbách získat sedm hejtmanských a devět senátorských postů, přežít hlasování o nedůvěře, nechat sněmovnou schválit rozpočet na příští rok a konečně protlačit parlamentem americký radar.

Mirek Topolánek se tedy pěkně zapotí, má-li dosáhnout splnění všech čtyř podmínek. Pokud se mu to u jediné nezdaří, můžeme si domyslet, že pak Pavel Bém se zdráháním... nebude-li jiného východiska... po naléhání spolustraníků... s velkým sebezapřením bude kandidovat na předsedu občanských demokratů.

Pokud ovšem dosavadní předseda v této zkoušce obstojí, bude pražský primátor rovněž vypadat jako ten nejupřímnější z nejupřímnějších – vždyť on od začátku prohlašoval, že na předsedu kandidovat nebude. A stále tu budeme mít tu populární tvář, jakou jsme zažili u jiného nejoblíbenějšího politika. Ten si ovšem teď hoví kdesi na Floridě a nikoho už v podstatě nezajímá.

V posledních dnech jsme se tedy dozvěděli názory pana primátora na ledacos, jen o jedné věci pan Bém mlčí a novináře nenapadlo mu tuto otázku položit. Jde přitom o zcela zásadní záležitost, o rozhodnutí, které ovlivní směřování naší republiky na léta, ba desetiletí dopředu. Ve chvíli, kdy se nejsilnější politická strana staví k celé věci nejednoznačně a kdy není jisté, zda kvůli názorové rozpolcenosti jejích senátorů získá v Senátu potřebnou dvoutřetinovou většinu, pan primátor k tomuto problému mlčí – evidentně z toho důvodu, aby si nepohněval ani jednu část ODS. Přestože pan Bém není poslancem ani senátorem, stanovisko prvního místopředsedy nejsilnější politické strany, člověka aspirujícího na jejího předsedu a možná i na post premiéra této země, bychom znát měli. Na jednoznačnou otázku by měl pan Bém také jednoznačně odpovědět, takže zatímco jiní novináři se pana Béma ptají na věci, které jsou pro budoucnost země nepodstatné, my máme otázku jedinou, pro další směřování našeho státu ovšem nesmírně důležitou:

Pane primátore, jaký je váš postoj k Lisabonské smlouvě? Schválit, nebo neschválit? Ano, nebo ne?