Podle všech indicií je účast ČSSD ve vládě s hnutím ANO série velkých omylů. Předseda strany Jan Hamáček a jeho mladí přátelé ve straně Jana Maláčová a Tomáš Petříček chtějí více peněz, jinak to prý nezvládnou.

Jan Hamáček si musel zejména velmi rozhněvat našeho prezidenta. Miloš Zeman považoval za nutné do Lidového domu vzkázat, že se nebude řídit žádnými ultimáty, a plní tento svůj slib dokonale. Odvolal ministra kultury Antonína Staňka, který se na společné tiskové konferenci s premiérem Andrejem Babišem pochválil za to, jakým způsobem svůj resort vedl. Připomněl navíc, že zůstává „řadovým poslancem“ a v této pozici udělá vše pro to, aby kultura zůstala na jím vytyčené cestě.

Zřejmě v reakci na tiskovou konferenci na „kultuře“ se členové vlády za ČSSD na čele s Hamáčkem, Maláčovou, Petříčkem rozhodli uspořádat svou vlastní tiskovku. Na ní představili své požadavky na státní rozpočet na rok 2020. Maláčová (médii přejmenovaná na „Venezuelu“) chce jedenáct miliard, Hamáček šest, Petříček jednu a půl miliardu, zemědělství rovněž a kultura nikoliv „za pět set“, ale za sedm set milionů. Podtrženo a sečteno – dvacet miliard.

Co se stane, když peníze pro své resorty nezíská, Hamáček blíže neupřesnil, nicméně prohlásil, že by pak ČSSD nemohla plnit svůj program a vláda by neplnila své programové cíle. Hezky řečeno.

V Událostech, komentářích se k situaci vyjadřovali dva komentátoři – jeden velmi blízký současnému vedení ČSSD, Petr Holub, druhým byl komentátor Lidových novin Petr Kamberský. Zejména ten celou situaci komentoval realisticky jako pokus ČSSD něco na Babišovi vymoci a přičíst si zásluhy za sociální politiku vlády. Holub ČSSD „chápe“.

Inu, co se chápání týče, také dobře rozumím a chápu situaci, v níž se ČSSD nachází. Preference jaksi stagnují, poslední volby do europarlamentu projela strana bez náhrady. Další volby nás čekají na podzim 2020 a pokud tam ČSSD propadne (proč ne?), je Hamáček na odpis. Vlastní neschopností se jeho vedení postaralo o kauzu na kultuře (cožpak netuší, kdo sedí na Hradě?), a tak se chytají jako tonoucí posledního stébla, jímž jsou prachy. Dvacet miliard korun, to už je slušná sumička.

Alena Schillerová již prohlásila, že ČSSD rozpočet „torpéduje“, nicméně v pořadu slíbila, že je ochotna o požadavcích vyjednávat. Sdělila, že již před nějakým časem poslala Maláčové dopis, v němž ji vyzvala k „rozpadu požadované částky jedenácti miliard“. Odpověď nedostala, zato se dočkala tiskové konference. Osobně mi přijde dvacet miliard korun jako příliš velká cena za překonání pětiprocentní hranice potřebné pro vstup do poslanecké sněmovny.

ČSSD je v koncích a v agónii dlouhé měsíce. Ve vládě být chce (rozdává pašalíky pro věrné jako Petříček na zahraničí) a současně i nechce. Je vnitřně zcela rozštěpená a v jejím čele stojí lidé, kteří jsou všechno jiné než charismatické osobnosti. Chová se jako těžce raněné zvíře, kouše a škrábe a čeká na ránu z milosti. Ta voličská už přijde brzy.