POLITIKA: 101 notářsky ověřených podpisů
Koalice ODS - TOP 09 – LIDEM, jakkoli k ní můžeme mít tisíc a jednu výhradu, tvrdí, že disponuje většinou 101 poslanců, kteří jsou připraveni podpořit vládu vedenou Miroslavou Němcovou.
Vlastně to nejen tvrdí. Nabízí archy s podpisy oněch 101 zákonodárců. Prezidentovi to ovšem nestačí. Vyžaduje podpisy notářsky ověřené.
Na novém prezidentském webu Miloše Zemana najdeme i přepis rozhovoru, který 25/7 vedla hlava státu s agenturou ČTK. V něm čteme:
ČTK: Budu-li věřit bývalé vládní koalici, tak tvrdí, že mají 101.
M. Z.: Já jsem při jednání s panem Bendou a s panem Gazdíkem řekl, že pokud se rozhodnu pro druhý pokus, pokud vůbec bude druhý pokus nutný, pak velmi uvítám, když mně těch 101 podpisů znovu přinesou a dokonce jsem je zdvořile požádal, aby byly notářsky ověřené.
ČTK: Když to udělají, dostane ten druhý pokus paní Němcová?
M. Z.: V každém případě nedostanou druhý pokus, když to neudělají.
Demokracie se od autokracie liší krom jiného tím, že vladaři v prvně jmenovaném režimu se chovají předvídatelně, neměří více metry a jsou prosti politických vrtochů. Tak jako hra zvaná šachy je vymezena šachovnicí, mimo níž je neplatná, měla by být i prezidentova "hra" vymezena mantinely, za nimiž by se hlava státu pohybovat neměla. Pokud by ulétla do autu, měla by na to být důrazně upozorněna. Otázka je, kdo by se měl ujmout role sudího.
V aktuální politické krizi nastalé demisí premiéra Nečas a všemi s tím souvisejícími okolnostmi musí být takovým rozhodčím parlament, přesněji jeho dolní komora.
Ale dosti teoretizování, přejděme k věci.
Existuje názor, že prezidentův požadavek je legitimní (Karolína Peake). Existuje ale i názor opačný. Že jde o požadavek nepřijatelný (Miroslava Němcová). Která z obou dam má pravdu? To nechám na posouzení čtenářům.
Pouze si dovolím nabídnout srovnání. Tři strany ve sněmovně nabízejí po pádu vlády prezidentovi kandidátku na premiérku, která má písemně garantovanou těsnou většinu. Miloš Zeman chce víc – podpisy ověřené. To je jedna miska pomyslné váhy.
Na té druhé máme situaci, kdy sám prezident jmenoval premiéra, který v době, kdy se tak stalo, nejenže neměl písemně garantovanou většinu pro získání důvěry jím zformované vlády. On neměl garantovanou většinu ani takříkajíc potenciální a vše nasvědčuje tomu, že ji nezískal ani po více než dvou týdnech od jmenování své vlády.
Zatímco Němcová má v ruce archy se 101 podpisy, kladu otázku, jaké trumfy má Rusnok? Sází na osvědčenou parlamentní disciplínu, tedy přeběhlictví? Na tak morálně vratkém základě staví prezident svůj vládní projekt?
Přísně vzato, může si v této kauze (řešení vládní krize) dělat více méně co uzná za vhodné. Může jmenovat vládu JR, která důvěru zajištěnou nemá, může "buzerovat" část parlamentu, přestože ta většinu pro kabinet MN zajištěnou má, a to písemně. Může i ledacos jiného.
Co ale nemůže, je nárokovat si důvěru lidí, kteří neztratili povědomí o tom, co je to autentická demokracie.
A co naopak v dané situaci musí udělat dolní komora, je dát prezidentovi jasně na srozuměnou, že legitimitu má nejen on, ale stejně tak i ona. A že politická válka mezi ústavními institucemi je přesně tím, k čemu by se rozumný a moudrý politik, potažmo státník, neměl nikdy snížit. Neřku-li, že si v tom bude pošetile libovat.