Jsou věci, na které si můžete vsadit. A to přesto, že by je většina lidí původně považovala za zcela, ale zcela vyloučené. Paroubek a jeho „melody boys“ nás denně přesvědčují o tom, že nic není nemožné. Už u nás zase platí heslo „kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Dneska ovšem jde o množství vulgarity, nechutnosti, drzé arogance a ničemností, které jsou Paroubek a jeho nejbližší ochotni předvádět.

Většina lidí si mylně myslí, že když jim osobně by bylo trapné být veřejně nechutným šaškem či arogantním gaunerem, že to jiní dělat klidně a rádi nebudou. Chyba. Nechutným ničemům není nic dost nechutné, aby to neudělali.

Paroubek zavedl kulturu ničemností jako svoji hlavní zbraň. A obklopil se lidmi sobě podobnými. Všichni se vyznačují nabubřlelou lhavostí, arogantním vystupováním i mluvou a hlavně nekonečnou drzostí. To, spojeno s naprostou „nepromokavostí“ před jakoukoliv kritikou, pak doslova fascinuje značnou část voličů ČSSD a bývalých Sládkovců a jiných pomatenců, které Miloš Zeman nazýval „zdivočelými socdemáky“. A, jak jinak, i mnoho novinářů. Podívejme se na to v praxi.

Příkladem snad bude nejlépe chování náměstků nejoblíbenějšího fámula páně Paroubkova, zcela mimořádně arogantního Ratha. Že Rath soustavně a nepřetržitě lže, na to si již zvykl kdekdo. Rath, který rozhodně hloupý není, si totiž ověřil, že pokud je dostatečně dlouho konsistentně nechutný a sprostý, lidé a media si na to zvyknou. Takže mu to projde. Přichystané miliony vytahované z takzvaných neziskových nemocnic pro kamarádíčky jsou toho jen malým příkladem. I jeho drzá odpověď, že jsou to miliony vlastně pro kamarády nového ministra zdravotnictví, nikoho ani nepřekvapila.

Slušní lidé se totiž většinou neumí takovým typům arogantních mizerů bránit. Tyto z psychologického a sociálního hlediska defektní typy „politiků“ se vynoří vždy ve vyhrocených dobách. V Protektorátu to byl Emanuel Moravec - také ministr –, za normalizace třeba Kojzar nebo Štěpán.

Rath postupuje přesně v jejich stopách. I když konečně musel opustit místo ministra, to křeslo, které jeho ego a ekonomické zájmy tak milovaly, stále, jak se zdá, okouzluje svojí agresivní sprostotou kdejakého televizního reportéra. Pokud je ovšem nemá zavázané jinak. Všimli jste si, jak často se TV reportéři ptají na naprosté pitomosti a s jakou chutí pouští jeho nechutné odpovědi v televizních novinách. Nikomu jinému, až na Paroubka, by to neprošlo. Jako by novináři byli tou nezakrývanou sprostotou doslova fascinováni. Což asi jsou.

Estrádní číslo, jaké jsme ještě na naší politické scéně neviděli, předvedli Rahthovi náměstci. Utéct a schovat se a strhnout tak pozornost od problémů k politickému divadlu, na tom je vidět paroubkovsko-rathovský rukopis zdálky. Všimněme si, jak od počátku nástupu ke skutečné moci Paroubek klade s velkou šikovností kolem sebe miny a pasti, do kterých chytá svoje protivníky. Ovšem to byl nebyl ani normalizační kádr Paroubek, aby ty pasti nebyly naplněny hnojem a výkaly, které rád dodá a které pak nechává vybuchnout. Smrad a hygiena (tedy v tomto případě duševní), to není nic, čím by se Paroubek zabýval.

Dostali jsme se do situace, kdy už vůbec není důležité, co se ve skutečnosti ve státě děje, ale důležitý je zápach rozmetaných fekálií, který produkuje Paroubkova parta.

A když to “praskne“, nic se neděje. Kriminalizace politiků i podnikatelů evidentně z návodu ČSSD se stala už součástí naší politiky. Například vydávání zatykače na toho, kdo je nepohodlný, například když odjede do zahraničí, to aby se pokud možno nevrátil, je českým folklórem.

Do tohoto kontextu přesně zapadá událost, kdy přijde anonymní dopis s udáním na konkurenčního politika. Naprostou náhodou na něj kriminálku přijde předem upozornit pravá ruka ministerského předsedy z řad ČSSD. I s tím, že policisté se klidně přiznají, že na nich ČSSD požadovala „okamžité řešení“, což prý statečně odmítli. A zahájili úkony v trestním řízení s „neznámým pachatelem“, ve skutečnosti s novým předsedou vlády, hned, jak se ujal funkce. A to přesto, že jak pravila sama policie, se nevědělo, zda se trestný čin stal, kdy se stal, kdo jej učinil. Co se ví, je to, že je nutno zahájit trestní řízení s novým předsedou vlády. A hodně to rozmáznout přes spřátelené novináře.

Ke cti novinářů je pak nutno přičíst skutečnost, že zjistili, že kdyby si „vyšetřovatel“ (to oslovení miluji ještě z dob komunistické Bezpečnosti ) zjistil fakta, nemohl by žádné „řízení“ zahájit a Paroubek by měl po divadélku. Když to prasklo, bezúhonný detektiv se ihned hodil marod a Paroubek – no Paroubek zase lhal, pomlouval a mlžil.

Když jsem počítal různé podrazy, vyhrožování a nechutnosti před volbami, dostal jsem se k dosti vysokému číslu. Před volbami to tak často bývá, i když ne tak nechutně, jak to organizoval normalizační kádr Paroubek.

Ale co se děje po volbách, to je skutečně neuvěřitelné. Odstupující předseda vlády osobně iniciující stávky autobusáků a beroucí si obyvatele za rukojmí, který se dokonce vychloubá, že tyto hrátky s obyvateli organizuje on a jeho parta, náměstci ministra zdravotnictví v ilegalitě, politické napadání velmoci, navíc vlastního spojence v mimořádně důležité otázce národní obrany, tedy v otázce protiraketové základny atd, adt.

Špína a hnus se staly díky Paroubkovi a jeho několika věrných tím, co hýbe českou politikou. A co ovlivňuje chod státu. Narůstá státní dluh, stojí velká část důležitých projektů, jsou ohroženy peníze z EU, zákony platí i neplatí, po penězích daňových poplatníků se sápou všelijaké podivné vlivové skupiny, byrokracie bobtná a pohlcuje většinu toho, co vyprodukuje ekonomika…

Stojíme na křižovatce. A hlavně ČSSD stojí na křižovatce. Pokud se nechá ovládat bezskurpulózními tajtrdlíky, malými diktátory a pomlouvači, může to být pro ni začátek cesty do záhuby. Již jednou v dějinách politici sociální demokracie zklamali. To ještě soc. dem. přežila. Tohle však přežít nemusí.

Stačí, aby se na scéně objevila skutečně sociálně demokratická strana s programem, jedno pod jakým názvem, a ČSSD se změní v bezvýznamnou partu. Tak jako to hrozí dneska KDU –ČSL a jak se to stalo DEU, ODA a dalším.

Ona totiž strana, v jejímž čele stojí Paroubek a mluví za ni Rath, není žádná sociální demokracie. To je jen parta lidí dychtících po křeslech a prebendách a bojících se jednoho rozeřvaného bývalého ekonomického náměstka.

Jak dlouho si tohle nechají skuteční členové ČSSD líbit? Budou čekat na dalších 100+1 paroubkovských ničemností? Až budou spolu s ním spláchnuti do zapomnění? Anebo se těší, že ve stínu našeho malého, českého diktátůrka budou mlaskat u plných koryt? Jen aby se nespletli. Aby vůbec nějaká koryta byla. Respektive aby bylo něco v nich.