Bezpečnost této země není v rukou sabotérů. Potvrdilo to alespoň rozhodnutí žalobců z pražského Vrchního státního zastupitelství.

Týká se reorganizace policie. Zrušení dvou elitních útvarů a jejich sloučení do Národní centrály proti organizovanému zločinu považoval bývalý šéf ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jiří Komárek za sabotáž. Alespoň tím zdůvodnil trestní oznámení, které podal.

Státní zástupci došli k závěru, že nemá pravdu. Nešlo podle nich o sabotáž, ale o reorganizaci policejních útvarů, která proběhla v rámci platných zákonů a předpisů. Tím se zároveň potvrdilo, že změny nepřipravovali amatéři, kteří by odpůrcům vzniku Národní centrály proti organizovanému zločinu poskytli pádné důkazy, že šlo o protiprávní a účelové přeskupení policejních útvarů.

Bylo by překvapením, kdyby k jinému závěru dospěla i sněmovní vyšetřovací komise. Byť si se zveřejněním výsledků své práce dává na čas.

Ani prodloužení jejího fungování o několik týdnů, ani verdikt státních zástupců však nemohou vnést jasno do sporu o to, zda šlo o účelovou reorganizaci. Chcete-li o snahu ochromit vyšetřování některých citlivých případů, kterým se lidé z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu věnovali.

Skutečná motivace

Jediným nezpochybnitelným faktem zůstává, že tento útvar už neexistuje a že jeho tehdejší šéf Robert Šlachta pracuje jinde, konkrétně u celníků. Nakolik tyto změny ovlivnily vyšetřování jednotlivých případů, na to by mohli odpovědět pouze ti, kteří se jimi zabývají.

To, že některé kauzy mohou zůstat otevřené ještě řadu měsíců, nebo mohou skončit odložením, ještě neznamená, že se tak stane na základě nějakých vnějších tlaků. Pokud by se vyskytly, museli by o nich mluvit konkrétní vyšetřovatelé.

Přitom oni nepodpořili postoj Roberta Šlachty a Jiřího Komárka o účelovosti reorganizace a přešli do nově zformované Národní centrály proti organizovanému zločinu. Tím přijali určitá pravidla hry a budou je dodržovat. Což lze chápat jako podporu tolik diskutované reorganizace.

Zároveň to nelze považovat za nezpochybnitelný důkaz toho, že zrušení dvou elitních policejních útvarů bylo motivováno výhradně snahou o lepší fungování policie. Po řadě měsíců práce státních zástupců a sněmovní vyšetřovací komise se tak pomalu dobíráme k výsledku, který byl zřejmý už v momentu, kdy byla reorganizace poněkud překvapivě spuštěna.

Podle očekávání nešlo o sabotáž, ale o změny uskutečněné v rámci zákonů a pravidel. Což samo o sobě nic nevypovídá o skutečné motivaci k jejich provedení.