Již téměř třicet let je 31. květen světovým dnem bez tabáku, dnem bez cigarety. Toto datum zdůrazňuje „tabákové zlo“, které si ročně vybírá neúprosnou daň v podobě více než pěti miliónů mrtvých ve světě v důsledku přímého či pasivního kouření.

Ve stejném měsíci tohoto roku navštívil po dlouhých letech Českou republiku vietnamský prezident. Při té příležitosti se veřejně debatovalo o otázce vietnamské menšiny čítající asi 65 tisíc lidí a jejím přínosu pro naši zem. Až na výjimky jsme slyšeli samá pozitiva. Nenalháváme si však něco kvůli politické korektnosti?

Na četných přednáškách pro středoškoláky o bezpečnostní situaci v naší zemi kladu studentům mimo jiné několik otázek k problematice menšin: „Kdo je hlavní výrobce pervitinu a marihuany?“ Jednoznačná odpověď: „Vietnamci.“

„Kde lze koupit levné pašované cigarety?“ Odpověď: „Ve vietnamských tržnicích.“

„Kde lze každodenně vidět důkaz toho, jak v naší zemi nepříliš dostatečně a efektivně bojujeme proti porušování práv k ochranné známce?“ Odpověď: „Stánkový prodej vietnamských tržnic.“ Devastující dopady na zdraví a osobnost narkomanů přesahují naše hranice i do Německa. Nelze se příliš divit bavorské vládě, že nám vytýká naši malou schopnost problém řešit, a proto se její policie často uchyluje k šikanózním kontrolám našich řidičů na silnicích v této spolkové zemi.

Kolik mladých dívek, ale i žen, nosí falza kabelek Louis Vuitton, Prada a podobně? Přál bych jim, aby se jim vedlo tak dobře, aby si mohly koupit originál. Odpovídá skutečnosti tvrzení, že vietnamští obchodníci u nás platí daně? Pouze do jisté míry, kterou znají jen oni sami.

Z víc než tisíce studentů pouze jeden řekl, že dostal účtenku od vietnamského stánkaře, a to proto, že si ji vyžádal. Odmítání elektronické registrace plateb jenom nahrává v okrádání státu.

Nelegální výroba a pašování cigaret má další velmi nebezpečný aspekt, a tím jsou koncoví příjemci peněz. Již několikrát jsem upozorňoval, že tyto prostředky končí v rukách organizovaných band, mafií a teroristických organizací.

Kromě subsaharské Afriky se pašování cigaret masivně rozjíždí na území Islámského státu, který kouření cigaret přísně zakazuje a přistižené zatím trestá jen pokutami.

Je špatně, že Světová zdravotnická organizace, z jejíž iniciativy je 31. květen připomínán, odmítá spolupráci s Interpolem právě v této oblasti. Co na tom, že na jeho činnost přispívají tabákové firmy, byť to není z kdovíjak zdravotně ušlechtilého popudu?

Zmíněná policejní organizace, u jejíhož zrodu stálo i prvorepublikové Československo, vede nekonečný boj proti různým druhům pašovaných komodit včetně této tabákové.

Pro lepší schopnost státu řešit trestnou činnost je nutné i to, aby do řad státní i městské policie byli nabíráni také příslušníci jiných etnik.

Jde o nepochybně složitou věc, ale zkušenosti ze zahraničí ukazují, že ne o nemožnou. Jejich schopnost se mnohem lépe orientovat v prostředí, chápat tyto lidi a získávat jejich důvěru je mnohem větší, než ukazuje současný stav.

Sympatická mluvčí Policie ČR vietnamského původu, Ivana Nguyenová, je snad první vlaštovkou, kterou budou následovat další.

V souvislosti s aktuální debatou o možných kvótách EU, nařizujících přijímat běžence ze severní Afriky, může být tato otázka do budoucnosti ještě aktuálnější. Příprava na její řešení nemůže být jen na vedení policie ČR a ministerstvu vnitra. Bezpečnostní situace ve světě povede k dalším migračním vlnám, které se nám nevyhnou.

Autor je bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, dnes bezpečnostní poradce

Právo, 25.5.2015