Poměrně dlouhou dobu mě nechala informace o tom, že po vojenském cvičení NATO v Pobaltí se přes území ČR bude přesouvat část zúčastněných vojsk zpět na své vojenské základny, v klidu. Je to cvičení vojenského uskupení, kterého jsme členy. Předpokládáme (my, tedy Česká republika, členský stát NATO), že nás tohle vojenské uskupení v případě napadení jakoukoliv třetí stranou ochrání a pomůže nám uhájit naši samostatnost a svobodu. Velitelé cvičení rozhodli, že přesun udělají tímhle způsobem. Tečka.

V minulosti se taková věc, jako přesun vojsk NATO (kterého jsme členem) přes naše území, odehrála v podstatě bez pozornosti veřejnosti i politiků. Takže v čem je problém, o kterém se každý spěchá vyjadřovat?

Podnětem k napsání této mé poznámky byl článek pana Haase Pro koho a proti komu? v pátečním vydání NP. První přečtení mě nabudilo k výrazně odmítavému stanovisku, po opakovaném přečtení mi nezbývá než s ním v řadě věcí souhlasit, ale k jeho dalším názorů mám závažné připomínky.

V čem s ním souhlasím, je to, že tak jednoduchou věc jako přejezd několika set vozidel přes naše území využívají někteří politici a politická uskupení ke zviditelňování a (cituji pana Haase) k „eskalaci polarizace společnosti“. Otázka je, kdo to dělá a proč .V názoru na odpověď na tuto otázku se od pana Haase pravděpodobně liším. Stačí si poslechnout řeči stále se usmívajícího soudruha Filipa.

Rétorický nadpis článku pana Haase „Pro koho a proti tomu“ mě uvedl do rozpaků. Dle mě je tato věc zcela jasná. Pro koho - je to vyjádření solidarity se zeměmi NATO, které se vzhledem ke své velikosti nemohou samy účinně bránit (a přiznejme si, že ČR mezi ně patří). A proti komu? Kandidátů na tuto funkci lze najít několik. Stačí přemýšlet.

Na článku pana Haase mi vadí i to, že se přesun vojsk NATO automaticky redukuje na vojáky USA. Je pravděpodobné, že ve zmíněné koloně budou mít Amíci většinu, ale přesto reprezentují NATO, ne USA. Je to v podstatě naše armáda, ať se nám to líbí nebo ne. Ledaže bychom z NATO vystoupili, což by se ovšem mohlo některým z našich politiků líbit.

Dávat otázku souhlasu s přesunem kolony NATO na roveň se souhlasem s okupaci vojsky Varšavské smlouvy mi připadá poněkud „mimo mísu“. Alespoň doufám, že pana Haase za jeho názor nikdo nepropustí z práce ani nevyloučí ze studia na vysoké škole, jak se to kdysi stalo některým mým kolegům.

S panem Haasem souhlasím v jeho výhradách k současné mezinárodní politice USA a tzv. Západu. Ale to bylo dlouhé vyprávění, které daleko lépe zvládl pan Hron v několika článcích o Sýrii v minulých číslech NP. Dění na Ukrajině je jiný problém, který ale padá spíš na vrub naší samotné EU, která chtěla rozšířit svůj vliv stůj co stůj, i za cenu nereálných a nerealizovatelných slibů zemím, které zcela nesplňují možnosti případného začlenění do evropského společenství (a to se netýká pouze Ukrajiny).

Nicméně, přes tyto moje závažné výhrady je můj celkový názor tolik diskutovaný konvoj zcela odlišný od pana Haase. Jsme s NATO (a tedy i USA) na jedné lodi. Jinak bychom se mohli brzy octnout na zcela jiné lodi. A ta by se mi vůbec nelíbila.

A poznámka na konec: Co se týče v článku pana Haase zmíněného „oficiálního postoje“ k danému tématu, asi to s tím postojem nebude tak žhavé. Docela mě vzala informace, že k průjezdu zmíněné vojenské kolony dokonce zasedala vláda, která ji málem neschválila, protože téměř polovina členů vlády se vyhnula hlasování prostě tím, že se nedostavila. Asi měli ministři na práci něco jiného než vládnout. Nebo si řekli, že se k danému tématu raději nebudou vyjadřovat?