Článek Karla Hvížďaly na NP (Koho volit v říjnu 2009) radí čtenářům, potažmo voličům, koho volit v předčasných volbách. Vůdčím motivem má být podle autora zabránění vzniku velké koalice ODS a ČSSD, která je „největším nebezpečím“. Autor v závěru článku doporučuje toto:

Za takové situace se mi zdá, že každá volba, která nepovede k vytvoření velké koalice, je lepší, protože dává možnost opozici pojmenovávat chyby vlády a eventuálně vyvolat předčasné volby, což velká koalice nedovoluje. Proto by měli ti, co váhají, spíš volit menší strany nebo tu, která je v největším ohrožení, že se tam nedostane, ale ještě má reálnou naději se dostat do parlamentu. Volit strany, které předem nemají vůbec šanci se dostat do parlamentu, je stejné jako nejít k volbám a zbavovat se odpovědnosti za další osud země. Rozumní a váhaví či nespokojení voliči v těchto volbách by tedy neměli volit svou nejoblíbenější stranu, ale svou volbou podpořit parlamentní systém, který zajistí kontrolu výkonu.

Nehledě na to, že osobně nepovažuji velkou koalici za „největší nebezpečí“, tím je pro mne levicová koalice ČSSD a KSČM v jakékoli formě otevřené či skryté (menšinové vlády ČSSD s podporou komunistů), považuji spekulace pana Hvížďaly o tom, jak by měl volič hlasovat, za chybné.

Svobodné volby přeci nemají jiný význam a smysl, než zjistit pravý stav společenské situace. Každý se nejprve musí svobodně rozhodnout, zda půjde volit či volit nepůjde, a v případě, že se rozhodne volit, dát hlas sobě nejbližší straně. Přemýšlení o tom, zda strana dosáhne či nedosáhne 5%, je v tomto rozhodování až na dalším místě. Rozhodně nesouhlasím s Hvížďalovou tezí, že „volit stranu, která nedosáhne 5%, je jako nejít k volbám“.

Doporučení, které Hvížďala voličům dává, je navíc absurdní i v tom, že říká voličům (rozumným a váhajícím?!), aby nevolili svou oblíbenou stranu, ale podpořili svou volbou „parlamentní systém“. Kdo je to ale tzv. rozumný volič? Tady se otevírá pouze další prostor pro spekulace.

Nelze dle mého názoru nic jiného, než celý způsob Hvížďalova uvažování naprosto odmítnout. Smyslem svobodných voleb přeci je, aby volič dal hlas tomu subjektu, ke kterému má nejblíže. „Rozumný komunista“ (což je mimochodem logický nonsens!) přeci nebude volit něco jiného než KSČM, stejně jako „rozumný socialista“ nebude volit nic jiného než ČSSD. Sečteno a podtrženo - každý volič hlasuje za sebe. Politologové potom mohou (a také to dělají) volební výsledky analyzovat a komentovat. Ale to je tak všechno, co by dělat měli. Navádět voliče k jinému způsobu uvažování o smyslu voličského hlasu je nerozumné a zavádějící.