Tím prvním, co Holub poněkud zamlžuje, je zaměňování slov „vláda“ a „stát“. Nelze tudíž jen tak mimochodem psát o posilování role státu v případě, kdy vláda navrhne změnu v obsazování určité funkce tak, aby o ní rozhodovala místo sněmovny vláda. Už vůbec je ale dle mého názoru nepřípustné považovat za posílení role státu to, že státní podnik České lesy začne sám těžit dřevo. Tam vidím Holubovu snahu vymýšlet „důkazy“ pro svou teorii za každou cenu. Jediným příkladem, který ostatně stojí za podrobnější analýzu, je nový způsob vyvlastnění pozemku v případě stavby silnic a dálnic. Nová praxe má zabránit tomu, aby kvůli blokaci jediného majitele pozemku nebylo nemožné postavit dálnici. Konkrétní příklad je dnes prozatímní konec dálnice D11 před Hradcem Králové. Tam kvůli neochotě jednoho majitele pozemku, přes který by měla vést dálnice kolem Hradce Králové, končí dálnice několik kilometrů před Hradcem Králové a veškerá doprava je provizorně (na jak dlouho?) svedena na silnici procházející a tím zatěžující obce. Protože nový zákon umožňující vyvlastnění pozemku (samozřejmě s náhradou) umožňuje, aby se na daném úseku již stavělo bez ohledu na obstrukce majitele pozemku, svítá alespoň v těchto případech na rychlejší dokončování staveb ve veřejném zájmu.

Zásadní otázkou tak po přečtení Holubova článku zůstává, zda cílem tohoto článku není pouze politický atak na ODS s poukazem na další „neplnění“ předvolebních slibů. Jestliže vezmeme současný stav zákonů v Česku jako realitu, jediným způsobem, jak lze skutečně efektivně snížit vliv „státu“ na jednotlivce je snížení přímých daní. V tomto ohledu částečně naplňuje tuto ideu návrh na stabilizaci veřejných rozpočtů tak, jak byl předložen a schválen v prvním čtení v parlamentu. Poslanecký klub ODS na svém posledním zasedání navíc přijal usnesení, které zavazuje představitele ODS ve vládě k dalšímu jednání o změnách v návrhu na snižování přímých daní pro podniky i jednotlivce. V tomto ohledu se proto předvolební sliby ODS snad přece jenom více promítnou do vládní politiky.

Tím, co by však Holub zaměňovat rozhodně neměl, je „síla“ a „efektivita“. Idea „štíhlého“ státu spočívá na tom, že stát posílí roli jedince v rozhodování. To, co však náleží k rozhodování státu, musí být zabezpečeno rychle a hlavně vymahatelně. Proto představa podsouvaná Holubem o tom, že pravice nutně musí horovat pro „slabý“ stát, je naprosto chybná. Naopak, pravice musí usilovat o efektivní, chcete-li „silný“, stát. Tímto směrem ODS postupuje i v koaliční vládě. Jednak tím, že koaliční vláda předkládá návrhy zákonů snižující přímé daně i tím, že v další etapě v oblasti sociální navrhne takovou úpravu zákonů, která posílí rozhodování jedince v otázce pracovat či žít „na dávkách“ a zvýší podíl jedince na rozhodování o své životní úrovni v důchodu úpravou pravidel pro zajištění části důchodu státem. Střelba Holuba na ODS je tudíž velmi účelová a postrádá hlavně velmi podstatnou věc. Není pravdivá a je hnána autorovou snahou dokázat za každou cenu nemravnost neplnění předvoleních slibů ze strany ODS.