Rád bych reagoval na článek Petra Kolmana „EVROPA: Výdaje na evropskou bezpečnost nejsou nízké“, který vyšel v pondělí 8. dubna 2025. Autora si vážím a jeho články na Neviditelném psu považuji za ty lepší. Ne se všemi souhlasím, ale myšlenky v nich obsažené nezřídka představují zajímavé podněty k zamyšlení. Nicméně tento článek mě hodně překvapil a přiměl mě podívat se znovu, zda pochází od tohoto autora, a následně hledat jiné vysvětlení tohoto zvláštního jevu. Nejprve mě napadlo, že celý text představuje jednu velkou a nepřiznanou ironii dělající si legraci z Babišovy vítězné strategie „peníze ne na obranu, ale na úplatky pro naše voliče“. Anebo se jednalo o snahu vyprovokovat čtenáře k přemýšlení záměrně přehnaným názorem, přičemž se autorovi jím zamýšlená hyperbola poněkud zvrhla a zavedla jej k šikmému svahu, jenž by jej zavedl mezi pisatele, kteří v zájmu upoutání pozornosti se neváhají odpoutat od takových „maličkostí“, jako jsou fakta či sama realita. Anebo byl článek vytvořen prostě „příliš horkou jehlou“ bez nějakého hlubšího názoru. Každopádně bych autora rád podpořil menší dávkou oněch (chápu, že ne tak vzrušujících) faktů.

ad autorem citovaný „rozšafný a politicky nekorektní senior“ a jeho počítání obyvatel a z toho vyvozování cosi o síle či slabosti států:

Předpokládám, že se jedná o nadsázku, takže to není potřeba hlouběji rozebírat. Pouze se nabízí otázka, proč do těchto úvah autor nezapojil i miliardovou Čínu a ještě početnější Indii. V jeho podání by totiž právě samotná Indie „utloukla čepicemi“ Evropu, plus Rusko, plus USA všechny najednou, případně by převálcovala i samotnou Čínu. Kromě toho někdo tak světaznalý jistě tuší, že časy, kdy se války vyhrávaly primárně počtem vojáků, jsou již dávno minulostí, a že početný stát nemusí být silný stát. V tomto pojetí by třeba taková Nigérie byla supervelmocí převyšující výrazně Rusko a blížící se USA. Přejděme však k více exaktním údajům, tj. číslům, která působí, jako by autorem byla míněna vážně.

ad „dvacet bilionů korun“, o které se mají navýšit výdaje na zbrojení

Je škoda, že autor se neobtěžoval tím, že by k této informaci dodal zdroj tohoto zajímavého a krásně kulatého údaje, protože tím by předešel mnohým nejasnostem. Jedná se tedy celkové navýšení v rámci celé EU? A proč tuto sumu převádí na koruny? Protože by v eurech nevyšla tak krásně kulatá částka? A jak moc je tato částka výsledkem zaokrouhlování? Nebo snad jde o tu prostou skutečnost, že částka v eurech převedená na koruny vypadá najednou mnohem větší a tedy více „šokující“? Anebo snad jde o to, že číslo uvedené v korunách by mohlo v méně pozorném čtenáři vzbudit mylný dojem, že se jedná o navýšení rozpočtu na obranu pouze v rámci České republiky? To bylo zajisté extrémní navýšení násobně převyšující objem celého rozpočtu. Ale pokud jde tedy o EU, proč autor neuvede též součet obranných výdajů za všechny členské státy? Možná proto, že by ve srovnání s tímto součtem autorem uváděná suma (ať už k ní dospěl jakkoli) najednou nevypadala jako velká? Nebo by vypadala spíše jako malá, například ve srovnání s celkovým objemem výdajů na „kapacity pro seniory, zdravotní péči a sociální služby“, za které autor pléduje (viz níže).

ad počty „dělostřeleckých systémů“

Máme tu další „exaktní“ údaj. Zde opět nám autor servíruje dvě z rukávu vytažená, ale zato pěkně kulatá čísla, z nichž opět jedno je výrazně větší než druhé, což má patrně ve čtenáři vzbudit žádoucí dojem – 12 tisíc pro „evropské státy“ a 5 tisíc pro Rusko. Samozřejmě opět nevíme, odkud tato čísla pocházejí. Ale překvapivě se ani nedozvíme, co myslí autor oním expertně znějícím pojmem „dělostřelecké systémy“. Počítá tedy pouze děla, a to děla samohybná či děla tažená či obojí? A co těžké minomety, které se dělům blíží svým kalibrem i dostřelem a vyskytují se též v tažené či samohybné verzi? A co mobilní raketové systémy (MLRS)? Počítá, nepočítá? Kdo ví. A pak tu jsou ty důležitější otázky. Počítá autor pouze systémy, které jsou v aktivní službě, tj. jsou používané a okamžitě nasaditelné v boji? Anebo počítá i ty, které se povalují někde ve skladu, roky či desítky let, obalené pomyslnými „kuličkami proti molům“? Anebo že by snad (doufám, že nikoli) na jedné straně byly počítány pouze aktivní systémy a na druhé vše včetně „veteše“ ve skladech, aby prezentovaný rozdíl byl větší?

A jak do tohoto deklarovaného počtu pěti tisíc ruských „dělostřeleckých systémů“ zapadají obrovské ruské sklady zděděného sovětského materiálu, které specificky v případě dělostřelectva byly i podle konzervativních odhadů vyčísleny hodně nad deset tisíc kusů? Na to by šlo přirozeně namítnout, že se jedná pouze o jakýsi „šrot“, který nikdo nepočítá, protože ho nikdo nepoužívá a používat nehodlá. Zde je však háček v tom, že ruská armáda v aktuální válce tuto skladovou výzbroj používá v masivním rozsahu, protože sovětské sklady pro ni představují hlavní zdroj pro doplňování ztrát a reaktivace z nich přesahuje počty nově vyrobené výzbroje cca čtyřnásobně (přirozeně s rozdíly v jednotlivých kategoriích výzbroje).

Podívejme se tedy na onen deklarovaný počet ruského dělostřelectva. Zde nám může pro porovnání pomoci třeba tato prezentace z prosince 2024, jejíž tvůrce se tématem vojenství a výzbroje zabývá výrazně specializovaněji a důkladněji než autor citovaného textu. Z ní se dozvíme, že podle oficiálních údajů měla ruská armáda (bez námořní pěchoty a výsadkových jednotek) v aktivní službě 2800 kusů hlavňového dělostřelectva v roce 2021, tj. bez výše zmíněných těžkých minometů a raketometů. Nicméně poté, co válka na Ukrajině celé roky „jde podle plánu“, tak ruská armáda tento počet masivně navýšila. Ukázkou toho je, že v roce 2024 měla ruská armáda jen na Ukrajině (tedy ne celkem) nasazeno cca 4800 kusů hlavňového dělostřelectva, tj. opět bez těžkých minometů a raketometů. Tedy jenom tam mají v aktivním nasazení Rusové téměř celých autorem avizovaných pět tisíc. To stále ponechává stranou ony skladové zásoby, z nichž v průměru (přirozeně s velkými odchylkami podle typů) bylo po zahájení invaze na Ukrajinu reaktivováno něco přes polovinu z uložených „dělostřeleckých systémů“ a podle konzervativních odhadů tam ještě zbývá cca 6000 kusů, byť s větším podílem starších a hůře opravitelných exemplářů.

Raketová poznámka

Výše uvedené opakované připomínání MLRS není v ruském případě až taková drobnost, protože salvové raketomety jsou v ruské armádě velmi oblíbené a hojně používané (podrobněji viz zde). Jen typu BM-21 Grad (vyvinutého v šedesátých letech) bylo během války na Ukrajině z ruských skladů reaktivováno cca 1000 kusů. Je to fakticky následovník proslulých sovětských „kaťuší“ z druhé světové války a jeho úkolem je doručit velkou dávku neřízených raket, které plošně zasáhnou relativně rozlehlý prostor. Jde tedy o zbraň přesně podle ruského gusta, tj. zbraň, která vypadá hrozivě a která má relativně velkou destruktivní sílu, avšak je notoricky nepřesná a její rakety dopadají všude kolem konkrétního cíle. To by mohlo některé armády odrazovat od použití těchto zbraní ve městech kvůli obětem mezi civilisty, ale z pohledu Ruska to je naopak výhoda, neboť to uspokojuje ruskou potřebu projevovat svou „sílu“ zastrašováním a „trestáním“ civilistů (viz už v 2022 Buča, pak nemocnice a kryt pro civilisty v Mariupoli a pak dlouhá řada podobně „strategických“ cílů, v případě Gradů pak zejména v Charkově, jenž je fyzicky nejblíže „ruskému miru“).

Zároveň však tato obliba, pro někoho možná překvapivě, má i racionální důvod a souvisí se skutečností, že tyto raketomety mají výrobu munice sice o něco náročnější než klasická děla, ale jejich hlavně nejsou drážkované, a proto jsou z hlediska výroby daleko snadněji a levněji vyrobitelné a zejména daleko méně náchylné k opotřebování. Právě masivní opotřebení a nutná výměna dělostřeleckých hlavní (viz časté ruské chvástání se, jak vypálí desetkrát více střel než Ukrajinci) představují na první pohled méně viditelný, ale o to bolestivější problém ruské armády. Proto také ze sovětských skladů „mizí“ dělostřelectvo v daleko větších počtech než jiné typy těžké výzbroje. A proto také při propagandistických hlášeních z Moskvy je často zmiňováno právě navýšení produkce střel pro salvové raketomety.

ad „evropské státy mají celkově 5,5 milionu vojáků, zatímco Rusko „pouze“ 3,2 milionu“

Pak následuje další „exaktní údaj“, kdy opět nám jsou nabídnuta dvě kulatá čísla, jedno značně větší než druhé, a opět k nim chybí podrobnější vysvětlení. Míní tím autor počty vojáků pouze armády, anebo i včetně příslušníků námořnictva a letectva?

Vzhledem k tomu, že ruská armáda měla před zahájením invaze oficiální tabulkový stav 1,017 milionu mužů, který byl následně do konce roku 2024 navýšen na 1,5 milionu (i když poněkud překvapivě k tomu Rusko potřebovalo 1,1 milionu nově mobilizovaných a dobrovolníků – blíže viz zde), tak patrně autor nepočítá tedy pouze samotnou armádu. Ale zahrnuje do tohoto počtu i příslušníky jiných ozbrojených složek, zejména těch spadajících pod ministerstvo vnitra. Doufám, že nikoli, neboť to by bylo zvláště bizarní. Přeci jen srovnávat bojeschopnost a výzbroj naší, případně německé či britské policie (které se v poslední době specializují spíše na potírání „projevů nenávisti“ na internetu) s ozbrojenými složkami ruského ministerstva vnitra, když i navzdory probíhající „válce proti celému NATO“ se rozpočet těchto ruských jednotek „vnitřní bezpečnosti“ objemem finančních prostředků blíží tomu armádnímu (viz třeba zde, cca od 10:00).

Rovněž je trochu záhada (a platí i pro odstavce výše), jaké země autor počítal, jelikož ve svém textu volně zaměňuje pojmy „EU“ a „Evropa“, což působí jako podezřele eurofilní postoj ve stylu: „Kdo není v EU, není Evropa.“, ale jelikož jeho podtitulek v příslušné části zní „Přesilovka EU“, tak předpokládejme, že tedy jde pouze o země EU. S tím se pojí i zásadní otázka, jak tedy autorovi vyšel souhrnný počet vojáků ve výši 5,5 milionů, což je i při zběžném pohledu (viz zde) o hodně (téměř pětinásobně) mimo. Nebo snad autor započítává i vojáky „potenciální“, tj. příslušníky aktivních záloh a všechny jedince, kteří prošli povinnou vojenskou službou? Háček je však v tom, že většina zemí EU povinnou vojenskou službu nemá.

A hodně velký hák spočívá ve skutečnosti, že Rusko naopak povinnou vojenskou službu má a tedy jeho zálohy by tedy mohly teoreticky čítat až nižší desítky milionů osob. Ostatně na toto téma jsme slyšeli už od roku 2022 mnohou „deeskalační písničku“ ve stylu, že když Rusku nevyhovíme, Putin se naštve, provede všeobecnou mobilizaci a miliony Rusů se opět povalí až do Berlína. Proč autor toto nezmiňuje? Možná by pak ono „srovnávání vykutálených čísel“ už nevycházelo dostatečně dramaticky (nebo by dokonce vycházelo úplně opačně, než jak autor potřebuje).

Pikantní je, že za tímto účelem autor píše o „Rusku zdecimovaném válkou“. O tom by si měl promluvit s početnou komunitou jiných pisatelů. Jedná se o tzv. „vlastence“, údajně české, kteří prožívají opakované orgastické návaly při nadšeném opěvování ruské „válečné ekonomiky“ (malá ukázka třeba zde), jejího „plnění plánu na sto a více procent“ jako za „starých dobrých časů“ (které nám „slovanští bratři“ opět zkoušejí přinést). A možná by své odhalení mohl sdělit i lidem kolem Donalda Trumpa i jemu samotnému, protože ti své aktuální snahy o vyjednání příměří plné vstřícných gest do Moskvy provádí údajně kvůli tomu, že Rusko na Ukrajině drtivě vyhrává, Ukrajinci dostávají prakticky neustále výprask a ruská armáda „jede na vítězné vlně“.

ad „dobývání EU Ruskem“

Na závěr pak autor staví oblíbeného „slaměného panáka“, že Rusko se už brzy bude valit do Evropy, projde Ukrajinou a plynule bude pokračovat dále „dobýváním EU“, kterého pak slavně vyvrací, ačkoli tento názor téměř nikdo vážně nezastává, jelikož to je nesmysl, což autor přirozeně ví. Jak už to bývá, čert se skrývá v detailech.

Málokdo soudný by věřil, že Rusové hned po uzavření míru na Ukrajině vyrazí „dobývat EU“. Tedy celou EU. Ovšem něco jiného je zkusit to na jeden ze států v okolí Ruska, to by bylo podstatně menší sousto. A přirozeně není nutno vyrážet hned teď a tím kazit „krásnou, novou a skvělou“ čerstvě uzavřenou dohodu přítele Donalda. Tedy logičtější je počkat pár let, využít případného změkčení sankcí, doplnit ztráty, přezbrojit, vyčkat až autor a jemu podobní prolobbují soustředění se na jiné „lepší“ priority, než je obrana, ať už to budou „důstojné důchody pro naše lidi“ nebo „záchrana planety před klimatem“, a pak to zkusit jeden menší cíl. Nemusí při tom ani jít o dobývání celé země. Stačí jen výsadek „zelených mužíků“, obsazení nějakého, třeba i malého, území, jeho hbité prohlášení za „nedílnou součást Ruska“ a následně halasné vyzývání k míru kombinované se strašením jadernou apokalypsou.

Celá tato šaráda by přirozeně nebyla za účelem dobytí onoho kousku území a už vůbec ne za účelem ochrany obyvatelstva, ať už ruského či „ruského“, na něm žijícího, nýbrž za účelem dalšího narušení jednoty evropských států a zejména NATO. A opravdu si je autor jistý, že by, na rozdíl od jeho výstavního slaměného panáka, tento scénář byl nereálný a že obavy z něho jsou přehnané? Tím by byla provedeno rozložení NATO a po další pauze by Rusko mělo otevřenou cestu už k větším cílům. Ale jistě, myslet dále do budoucna než jen jeden rok či jedno volební období je přirozeně méně pohodlné...

Vyzbrojená EU

Závěrem se nabízí otázka, co přesně se autor svým výtvorem pokoušel říci. Snad, že Rusko je slabé, zdecimované či mírumilovné, a proto není nutno se jej obávat? Nebo snad, že EU se svou současnou úrovní obrany je vyzbrojena dostatečně nebo možná až příliš ve srovnání s oním „zdecimovaným“ Ruskem, které někteří zaslepení jedinci (zaslepení z pohledu autora) považují za supervelmoc s třetí či dokonce druhou nejsilnější armádou na světě? Znamená to tedy, že EU v podání autora tak dobře funguje, že její obranyschopnost není potřeba vylepšovat? Že tedy všechny ty obavy z dopadů Zeleného údělu na evropskou sílu jsou přehnané? A že tedy Zelený úděl nepředstavuje zásadní hrozbu kromě toho, že bude méně peněz na „důchody pro naše lidi“? Takže vlastně EU je řízena lépe, než tvrdí „militaristé a rusofobové“ ze střední Evropy nebo i sám Trump? Odpovědím na tyto otázky by autor mohl věnovat některý ze svých dalších textů...

Humanitní supervelmoc

Účel tohoto textu je zřejmý, když autor by preferoval využít finanční prostředky místo na posílení obranyschopnosti raději na „budování kapacit pro seniory“. To je přirozeně legitimní názor, ale bohužel stále nevíme, jak to přispěje k zajištění naší bezpečnosti a k posílení postavení Evropy. Není to tak dávno, co v době migrační krize Švédsko hodlalo být „humanitní supervelmoc“ a obětovalo této snaze mnoho. Hodláme tedy my se stát „supervelmocí v kapacitách pro seniory“? Tehdejší zběsilé přijímání migrantů tehdy stálo na manipulativních pseudoargumentech a emočním vydírání. Toho se dočkáme i v tomto textu, kde kromě výše uvedených „exaktních“ údajů ještě nalezneme afektované floskule jako „hysterické hlasy“ či „megalomanské zbrojní plány“ doplněné emotivním obrazem „dědečků s Alzheimerem a babičkek s Parkinsonem“, kteří strádají, protože jejich pečovatelé byli odveleni na frontu.

A křesťanský „trumf“ nakonec

Výše uvedené nedostatky a absenci logiky má pak přebít ultimátní argument autora, že evropská společnost stojí na křesťanských základech, a proto je pro ni závazné přikázání „Nezabiješ.“ A basta fidli, hotovo, vymalováno. Možná by se autor mohl zamyslet o rozdílu mezi nákupem zbraní a zahájením války. Pokud si někdo legálně koupí pistoli, tak to ještě neznamená, že se chystá někoho zabít. Nebo se snad autor řadí po bok „progresivních spasitelů“, kteří zastávají názor, že zbraně jsou zlo? To by také stálo za vysvětlení. A ještě by k tomu mohl dodat, jak s tím ladí Rusko, které je údajně tím pravým útočištěm „křesťanských hodnot“...

Citáty z původního textu jsou uvedeny kurzívou.