Pana Přemysla Sobotku rozhněvalo opakované zpochybňování role horní komory parlamentu. To se dá pochopit. Ale ani rozzlobený předseda Senátu by neměl ztrácet kontrolu nad svým projevem. Žádná z parlamentních komor se dnes netěší vysoké důvěře veřejnosti. A článek pana Sobotky Komu a proč vadí Senát dnes (NP 9.2.) bohužel ukázal všechno jiné než "kultivovanou diskusi a džentlmenské chování", jichž by měl Senát být podle svého předsedy "poslední oázou". Obávám se, že výlevy, při kterých bijeme kolem sebe hlava nehlava a častujeme všechny kolem sebe způsobem "co mi slina na jazyk přinese" mohou vést spíše k tomu, že se všichni zesměšní.

Senát a Sněmovna coby dvě komory jednoho parlamentu by se neměly tlouct účelově nalezenými palicemi a dokazovat si, jak ta jedna vede národ do pekel, zatímco druhá jej zachraňuje. Nevěřím, že tohle může vyústit ve zvýšení hodnověrnosti parlamentního dění a kreditu české politiky.

Respektuji Senát jako plnohodnotnou součást ústavního systému této země. Ale text pana Sobotky mne přivádí k myšlence, zda přesto ve své současné roli neselhává. Vypadá to, že se Senát, v němž si ODS labužnicky užívá postavení nejsilnější strany, hodlá zapojovat do každodenního politického boje a nešťastně se ideologizovat. Zřetelná je tendence Senátu chovat se jako druhá Sněmovna, která je ústavně těsně spojena s vládou a její kontrolou. Předseda Sobotka jakoby vůbec nechápal tezi ústavních právníků, že síla Senátu je v jeho zdánlivé slabosti. Rolí Senátu by přece nemělo být pořádat narychlo diskuse k tématům, na nichž chce dnes ODS obratem získávat politické body. Ještě více je smutné, když Senát své pozice využívá k účelovému ostřelování vlády, místo aby pomáhal dělat koncepční a konsensuální politiku.

Pokud se pan Sobotka domnívá, že ministři Jandák a Rath jsou ve své kritice Senátu instruováni někým z ČSSD, mýlí se. Nejsou žádnými "nohsledy" premiéra či sociální demokracie. Naopak. Protože se většinou neúčastní jednání hlavních stranických grémií, vyjadřují daleko bezprostředněji názory veřejnosti tam, kde vedoucí členové ČSSD jsou ve svých soudech daleko opatrnější.

Stejně neuvěřitelným omylem pana Sobotky je představa, že Senát je jediným, kdo v České republice významně zvedá téma volného pohybu pracovních sil v rámci Evropské unie. Neinformovanost pana předsedy v této věci je zarážející. Musím proto připomenout, že před dvěma měsíci se v Poslanecké sněmovně konala evropská Meziparlamentní konference k otázkám volného pohybu pracovních sil, které se zúčastnili představitelé parlamentů řady států EU, Evropského parlamentu a také zástupci exekutiv některých evropských zemí. Zdá se, že předseda Senátu vůbec netuší, že toto téma je v EU výslovně spojeno s Českou republikou, českou vládou, českým komisařem. A zatímco europoslanci za ČSSD jsou těmi, kteří problém s volným pohybem pracovních sil v Evropském parlamentu soustavně otevírají, tak občanští demokraté zarytě mlčí. Stačí se podívat na internet.

Nevidím žádný smysl v tom, že se budeme uvnitř tohoto státu navzájem shazovat a přetahovat o zásluhy takovým způsobem, jak to činí pan předseda Sobotka. A už úplně stranou raději ponechám urážlivé poznámky o "devastaci země směrem k husákovskému reálnému socialismu". Jaká bude efektivita používání podobných silných slov ze strany představitelů ODS, to rozhodnou až občané ve volbách. Pokud se ale řečník příliš vzdálí od reality, tak může zůstat trčet jako opuštěná palma ve své "poslední oáze věcné práce".

Čtenáři Neviditelného psa byli vtaženi do dokonalé ukázky neproduktivního sporu. Uvítal bych, kdyby pan Přemysl Sobotka přestal harašit zbraněmi a držel se více role, která Senátu přísluší. Věřím, že na poli parlamentní diplomacie existuje území společného zájmu českého státu, kde by se vyplatilo spíše spolupracovat než se napadat. Zkusme se proto raději vzájemně respektovat a postupovat jednotně tam, kde tím můžeme společnosti prospět.

Autor je předsedou Poslanecké sněmovny PČR