Zde jsou odpovědi na otázky, které František Vízek nakladl v dojemné víře, že se na ně nedá reagovat jinak než zamyšleným pokyvováním hlavou a přemítáním, jaká je ta naše sociální demokracie, potažmo demokracie jako taková vlastně báječná:

Během oněch osmi let vládnoucí ČSSD šikanovala až likvidovala opozici?

Ano. Zajisté. Když ovšem přihlédneme k tomu, jak rychle se v ČSSD zabydleli bývalí komunisté, včetně na místech přímo nejdůležitějších, je až s podivem, jak málo se jí zavádění té šikany dařilo a podařilo. I přesto, že i na místech v odpovídajících úřadech seděli - a dodnes sedí - úředníci s bohatými osobními zkušenostmi z dob reálného socialismu, čili z dob vlády jedné strany. Ti sociální demokraté, kteří se po Velké listopadové sametové revoluci nadšeně vrátili do tehdejšího Československá, aby velice obětavě pomohli sociální demokracii obnovit, se až nepříjemné brzo ocitli mimo hru čili, jak říkají jejich komunističtí pohrobci s oblibou, na smetišti dějin.

Zavládla v Česku cenzura?

Ano. Zajisté. A ukažte mi (kdekoliv na celém světě širém) nějaký pořádný sdělovací prostředek, kde cenzura tím či oním způsobem nefičí. Ať už jde o jemný a nepřímý nátlak (No, neblbni, Pepíku, to nemůžeš přece napsat, že firma XYZ je bandou zločinců! Proč ne? Protože u nás mají denně tři plný stránky inzerce, a to tak, že v barvě! A ještě nám sponsorují tu či onu soutěž!), nebo politickou korektnost (No, neblbni, Pepíku, přece nemůžeš psát, že na počet obyvatel je nejvyšší procento drobné zločinnosti v té či oné skupině obyvatelstva! Proč ne? Protože už ta skutečnost, že to tak někdo měřil, je čistej rasismus!), nebo přímo autocenzuru (Tohle nemůžu napsat, protože bych naštval toho či onoho ... atd., on moc dobře ví, že já na něj leccos vím, ale on taky leccos ví o mně, však to známe). Egon Erwin Kisch, alias Zuřivý reportér, se kdysi dopustil výroku, že který novinář tvrdí, že z jeho práce nikdy nic nevypadlo kvůli cenzuře, ten kecá nebo je jeho mozek až příliš mdlý, a jeho dílka navlas tak, takže není vlastně co cenzurovat.

Pokusila se ČSSD falšovat volby či jim zabránit?

Ano. Zajisté. Viz odpověď na otázku číslo jedna: bohužel, v jejím vedení sedí příliš mnoho lidí, kteří se v komunistické víře narodili, a proto v ní i zemřou. A mezitím činí tak, jak jim ta jejich víra říká, že mají činit.

Zásadně odmítala referendum?

Ano. Zajisté. Viz otázka právě zodpovězena. Ulice jim přece nebude říkat, co mají dělat. Oni vědí nejlépe, čeho lid potřebuje. A jestli to ten lid neví, má smůlu.

Manipulovala veřejným míněním při vstupování do NATO či do Evropské unie?

Ano. Zajisté. Ukažte mi jakoukoliv politickou stranu v jakékoliv i sebedemokratičtější zemi, která by se nesnažila alespoň nějak manipulovat veřejným míněním. Ostatně, ono je to totiž také v naprostém pořádku. K tomu, abych získal veřejné mínění na svoji stranu, čili, abych dostal na svoji stranu voliče, musím veřejnost nejdříve informovat o tom, čeho chci dosáhnout a jak. Otázka pak je, zda tak činím formou lží a podfuků. A hlavně, otázkou je, zda mi to veřejné sdělovací prostředky baští čili nic. Tady, bez ohledu na to, zda šlo o ČSSD nebo o devítihlavou hydru, české sdělovací prostředky zklamaly na celé čáře. Důvodů k tomu budou zajisté spousty, jak objektivních, tak subjektivních, ale skutečnost už je taková, že právě ti, kteří by měli způsobit, že veřejnost dostává co nejcelistvější informace o dění v jejím státě, zprostředkují obsah, který nelze popsat slušným slovem. A to už není vinou či zásluhou ČSSD. Za to mohou desetiletí komunismu (a před nimi roky nacismu).

Bránila některé z opozičních parlamentních stran realizovat se aspoň "poměrně" k výsledkům voleb?

Ano. Zajisté. Ve srovnání s komunisty to ovšem dělala ohromně nešikovně a neúspěšně.

Znemožňovala výkon práce zvoleným samosprávám?

Ano. Zajisté. A opět platí smutné - a dnes už nenapravitelné - zjištění, že v České republice (a před tím v Československu) nedošlo k důsledně dekomunisaci, dle vzoru německé denacifikace. Václav Havel se svou partou se zabývali pomlčkami v názvu země a otázkami ústavy a vůbec jim nevadilo, že zcela schválně ponechali zemi na dva roky v rukách vlády zcela otevřeného komunisty Mariána Čalfy. Nic proti němu, člověk ho vlastně osobně ani nezná, ale ty úplně nejhorší skandály v tzv. převodu majetku ze státních rukou do rukou soukromých se udály právě tenkrát. A patřičné zákony NEvznikly také právě tenkrát, kdy vzniknout měly. Nejúsměvnější (či nejvíc k pláči) je, že Václav Havel je dodnes přesvědčen, že měl pravdu a že v Československu by dekomunisace nebyla možná, a snáší k tomu řadu tzv. důvodů, z nichž ani jeden není platný. Takže zajisté, ČSSD jako partaj nadělala řadu neplech, ale když se podíváme, kdo osobně to byl, zjistíme, že to byla spousta Zdeňků Fierlingerů.

Byly zahájeny politické procesy?

Ano. Zajisté. Nerad s tím otravují, ale odkazuji na své předchozí odpovědi, zvláště jejich části o dodnes převažujícím vlivu ex-komunistů v politických i úředních špičkách ČSSD, a navíc zjišťuji, že v mnoha případech šlo hlavně o to, kdo na koho co věděl a do jaké míry mu šlo věřit, že bude držet hubu a krok.

Cítí se občané v Česku po osmi letech vlády ČSSD nesvobodně?

Ano. Zajisté. Mnohem svobodněji než za vlády jedné strany, ale aby se cítili svobodně ... Potíž spočívá ovšem nejen v důsledcích vládnutí ČSSD. Potíž spočívá hlavně v tom, že Česká republika dodnes nenašla způsob, jak se vyrovnat se svojí minulostí, a tady jde řeč o minulosti, která zasahuje mnohem dál než do dob Tatíčka Masaryka. Většina národa si tuhle převážně ostudnou minulost neuvědomuje, už proto ne, že se ji nikdy neučila, ale ta minulost tu je. Zda je do českého národa - a potažmo jeho špiček - zakódována nějak geneticky, na to by neodpověděl snad ani ctěný mnich Mendel. Ale to, že švejkárny si český národ dokáže vysvětlovat jako důkaz jeho ohromné statečnosti a schopnosti postavit se nenáviděné vrchnosti, svědčí o tom, že ta osobně cítěná nesvoboda potrvá ještě strašně hodně dlouho ... ať už pod patronací sociálních demokratů nebo kohokoliv jiného. S výjimkou komunistů, ovšem, protože v takovém případě se ta nesvoboda změní z osobního pocitu na společenskou skutečnost.

Emigrace je vzhledem k tomu všemu na programu?

Ano. Zajisté. Až na to, že tazatel netuší, že volné stěhování jednotlivců či celých skupin, bez ohledu na etnické pozadí, ale spíše dnes podložené řemeslnou či jinou dovedností, se stává skutečností dnešních dnů. Jedině blbec, který si nedovede vydělat, co já vím, přiklepáváním podrážek v ševcovské dílně v Horní Dolní, si nevydělá, když bude provozovat totéž řemeslo uprostřed, co já vím, Paříže. Příklad? Do Severní Ameriky přichází v posledních letech spousta Indů. Přicházejí do země už vybaveni nabídkou zaměstnání u největších počítačových či jinak elektronických firem. Proč? Protože jsou to dnes nejlepší programátoři. Jestli je to tím, že se v Indii matematika tradičně učila do hloubky, a pravidelně ve spojení s nejrůznějšími otázkami filosofie, těžko říci. Ale je to tak. Takže má-li tazatel pocit, že dnešní emigrace je podobná té, kterou způsobila vláda jedné strany, nemůže se víc mýlit.

Poznámka: Redakce si vyhrazuje právo odstranit komentáře, které jsou neslušné, útočí na autora článku nebo na jiné osoby, i komentáře, jež se netýkají uveřejněného článku - a to včetně zákazu přístupu pisatelů takových příspěvků na diskusní stránku.