Proti lidem, kteří mají jiný názor než je ten mainstreamový, se v poslední době strhla doslova mediální tsunami. Během předvolební kampaně se museli všichni kandidáti na post senátorů vyjadřovat nejen k tématům sobě vlastním, ale i k aktuálním tématům, mezi která patřila např. energetická krize, špatná ekonomická situace občanů či byl vyžadován jejich postoj k řešení válečného konfliktu. Je to tak normální, nicméně já přesto od kandidáta lékaře očekávám odpovědi hlavně na otázky ze zdravotní problematiky a od právníků znalost zákonů. Tedy kandidáty nekamenuji za to, když v tématu jim cizím, odpoví něco nepřesně. Kdo z kandidátů nezvolil v odpovědích „obecný konsensus“, ten byl označen buď jako asociál, antivaxer či proruský troll. Jenže důležitými tématy nejsou jen válka a energie. Tím zásadním problémem je nesmyslně vedená ekologická politika EU vedoucí ke green-dealu. Malá část světa uvěřila tomu, že „zachrání planetu, když se významně sníží emise“, ale přitom ekology navržená opatření prostě nejsou realizovatelná. Vedeni Grétou jsme evropskou ekonomiku dohnali až na kraj propasti, a je pravděpodobné, že se do té propasti (bez ohledu na situaci v Rusku) už řítíme… Zbytek světa na navržená ekologická resp. ekonomická opatření kašle, ale my Evropané se kvůli nim zničíme. Bravo. Kdo před lety pochyboval o tom, že je měření hladiny CO2 tím správným markerem „ekologického problému“, byl stejným dezinformátorem jako ten, kdo vloni tvrdil, že není logické dávat do karantény zdravé lidi s pozitivním PCR testem na koronavirus. Neříkám, že nemáme žít ekologicky, v souladu s přírodou. Jsem všemi deseti pro to odvrátit se od zlozvyku „můžu si koupit a nechat dovézt cokoliv odkudkoliv“ nebo od touhy procestovat celý svět. To by bylo ušetřeného benzínu, kdybychom si koupili hlavně to, co vyroste nebo se vyrobí u nás doma a kdybychom do světa jezdili jen jednou ročně a ne dvakrát do měsíce (zůstaňte doma, když jsou ty letenky tak levné)… Globalisté jásají nad naším plýtváním, obchod kvete. Šetřením bychom jen snížili jejich zisky, a tím i jejich moc nad námi.

Opravdu věříte tomu, že můžeme ovlivnit klima? Omyl. Růst teploty je normální přirozený vývoj. Můžeme být rádi, že nenastala doba ledová. Teplotu ovzduší nezměníme, musíme se prostě naučit v horku žít. Musíme se naučit lépe hospodařit s vodou. Musíme mít takové plodiny, které sucho a horko zvládnou… To je cesta, kterou máme jít. Takže pokud od rebelů na náměstích zaznívá vzpoura proti EU, tak velmi často jsou právě ekologie a ekonomika hlavním důvodem.

Podobně eskalovaným problémem je i vztah k rodině. Patřím k lidem, jejichž životním posláním je mít děti a postarat se o ně i o své rodiče. Podívám-li se na politiky v čele státu, najdu tam mnohé, kteří nemají vlastní děti a jejich vidění světa je tím velmi ovlivněno. Je chybou bojovat za to, aby se ochrana tradiční rodiny stala prioritou naší společnosti? Stále více dětí se rodí v nesezdaných svazcích, čemuž je třeba věnovat pozornost a bylo by vhodné poskytnout jim dostatečnou právní podporu, kterou v současnosti nemají. Místo toho se v rámci předvolebních témat věnujeme názorům na problematiku homosexuálů a transgender komunity. Přijde mi to divné, ale pravděpodobně tomu bylo proto, že média potřebují přitáhnout pozornost mladých lidí, pro které je toto téma atraktivní. Téměř nikdo z politiků však aktivně nepodporuje tradiční rodiny a jako nemoderní a facebookem cenzurované je cokoliv, co zmiňuje názory o rozdílné roli ženy a muže. To, že toto popíráme, vede k narušení vnímání naší identity. Nevíme, kam patříme a jak se máme k sobě vzájemně chovat, aby to klapalo. Partneři si nerozumí a nejsou schopní bezkonfliktního soužití. V důsledku stresu lidé trpí stále více psychickými poruchami a depresemi. Navíc lidé zakládají své rodiny pozdě, mnoho z nich má problém přirozeně počít děti a musí vyhledávat pomoc v centrech asistované reprodukce. Často se setkáváme s tím, že své první dítě chce žena počít až před čtyřicítkou. Některým se to podaří, ale pro většinu je pozdě mít geneticky vlastní dítě. Neuvědomujeme si, že biologický čas zastavit nemůžeme.

Takže za mne ten souboj názorů, který se odehrává v nespokojené společnosti, není jen o tom, jak dopadne válka na Ukrajině. Soudím, že v nespokojenosti lidí se odráží celá řada dalších frustrací. Ztrácíme svět, na který jsme byli zvyklí. Chceme návrat k tradičním hodnotám. A cítíme, že je třeba už říci dost novinkám, kterým jsme dosud ustupovali. Pro mnoho politiků a globalistů je naše vidění světa nebezpečné. Ale pro mne je klíčové to, že jsem máma. Chci mít možnost sama se svým mužem zajistit svou rodinu. Chci, aby mne stát nechal žít bez omezení a nechal mne pracovat tak, abych svou rodinu v klidu zabezpečila. Chci mít kolem sebe zachovanou přírodu, a proto se snažím ji neničit svým konáním. Chci, aby stát podpořil mladé lidi v tom, aby mohli zakládat včas své rodiny, aby měli šanci je uživit a ještě si k tomu užívat mládí. Chci žít ve světě, kde platí křesťanská morálka, ohleduplnost a pokora, v tom dobrém slova smyslu.

Mnohokrát jsem si v posledním roce vzpomněla na svou prababičku a pradědu, kteří se v roce 1936 vydali na sraz rodu Opatrných, aby oslavili významné více jak dvousetleté výročí trvání gruntu a zároveň hledali v těžké době naději ve spojení s ostatními spřízněnými rodinami. Uvědomovali si tenkrát, jak je Československo ohrožené a co hrozí i jim samotným. Cítím, že je mojí povinností v tomto pokračovat. Nejsem „občankou světa“, ani blíže nespecifikovanou „občankou Evropy“, ale jsem Češkou. Je toto uvědomění si vlastních kořenů špatné? Je třeba lidi, kteří se nyní ke svým kořenům hlásí, za jejich národní hrdost pranýřovat?

Neříkám, že se mi líbily demonstrace na Václavském náměstí. Ale vadí mi, jak byli označováni a popisováni lidé, kteří na ně zamířili. Nebyla jsem tam, ale slyšela jsem je v přímém přenosu. Mezi účastníky byli moji přátelé. Vím tedy, že mnoho z účastníků by se mnou nyní souhlasilo a tvrdě by se ohradilo proti vašemu vnímání davu a proti vámi uvedeným pocitům. Třeba si po přečtení mého mailu všimnete, že na demonstracích se neřešila jen energetika a Ukrajina, ale naťuklo se tam víc věcí…. Bylo by dobře, kdybyste zaznamenal i tyto podtóny. Protože teprve pak budete umět ten dav lépe rozdělit do skupin. Stejně pestré jako bylo složení na tribuně, bylo totiž složení lidí pod tribunou…

Výsledky voleb vyvolaly hysterii v řadách politiků i novinářů. Konkrétně nechápu tu eskalaci nevraživosti namířenou proti Janě Zwyrtek Hamplové či proti Tomáši Nielsenovi, tedy lidem, kteří patří k oponentům proticovidových opatření a kteří kandidovali v senátních volbách. Míra hysterie, která se strhla po vítězství kroměřížské advokátky, je naprosto neúměrná tomu, co tato žena může mezi 81 senátory v následujícím období zvládnout změnit. Přesto z ní má současná politická elita strach a za pár dní se z ní paradoxně stala nejznámější česká senátorka a to ještě ani nesložila senátorský slib. Je dobře, že je o ní slyšet a doufám, že v dobrém o ní bude slyšet ještě i v následujícím období. Její vidění světa je totiž velmi podobné tomu, o kterém zde píšu. A věřím, že podobně svět a naše místo v něm vnímá velká část společnosti.

RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D.