V prosinci 1989 dostal „od Husáka“ federální ministerstvo financí, poté byl „Havlovým“ premiérem, nato předsedou Poslanecké sněmovny, nyní prezidentem, ale vinu za nic žádnou nenese, má pouze - zásluhy. Tak soudí nejeden občan, například i paní Milena Varadinková (NP 9.11., Lidovky 8.11. Nechutně nadstranický prezident Klaus). Nejen citované paní, ale i mnoha občanům jinak „naskakují“ viníci opravdu snadno: Havel, Špidla, Gross, Tošovský, Zeman, Paroubek, Rath… Kde je pravda ?

Zaprvé už na „sporu dvou prezidentů“ Klause a Ratha lze snadno ukázat, který z nich ctil Ústavu. Ta říká v článku 70 jasně, že „člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce“ a dodává, že „podrobnosti stanoví zákon“. Příslušný zákon č. 238/1992 Sb. jednoznačně upřesňuje, že ony činnosti musí veřejní funkcionáři „zanechat v nejbližší možné době ode dne kdy začali vykonávat svou funkci“. Čili přes sympatie či antipatie k tomu či onomu prezidentovi je zřejmé, že Václav Klaus měl pana doktora Ratha (byť se skřípením zubů) nejprve jmenovat, on měl až poté (se skřípěním zubů) svoje aktivity neslučitelné s funkcí člena vlády opustit.

Zadruhé: v Ústavě se o prezidentu republiky píše v hlavě třetí (Moc výkonná), čili prezident je u nás součástí moci výkonné, ale z výkonu své funkce není odpovědný (čl.54). Plnou odpovědnost nese vláda, která je podle článku 67 vrcholným orgánem výkonné moci. Přesto doma i venku vystupuje Václav Klaus s plným nasazením a vskutku bojovně nejen proti europeismu, multikulturalismu, „environmentalismu“, „humanrightismu“, proti NGO-ismu, ale dokonce i sociáldemokratismu (!), byť sociální demokracie již dvoje volby v Česku vyhrála. Svoje prezidentství tak upozaďuje funkcí čestného předsedy ODS, když obtížně skrývá potěšení z každého štulce, kterým se mu daří „oblažit“ Paroubkovu „Strakovku“ a účinně napomoci jemu milé „prrravé“ opozici. Nad čím tak mává rukou ? Nad volebními výsledky, nad Ústavou ČR, nad jejími zájmy i důvěryhodností. Tomu tleskat nemohu.