POLEMIKA: Nadávky nejsou argument
Oblíbené jsou v této souvislosti obraty typu "jak každý ví" nebo "což je všeobecně známo". Spisovatel, optimista, zde předpokládá, že čtenář, hlupáček, chtějící být jako všichni takové tvrzení bez přemýšlení přijme za své.
Důvod je prostý. Nedostatek vlastních argumentů a nevíra v jejich přesvědčivost. Proto nezbývá, než poplivat protivníka. Navíc se může stát ten zázrak, že protivník se dožere a ucedí také něco jízlivého a už tady máme i před těmi nejserióznějšími sudími velmi přijatelnou plichtu.
Přesně stejný pocit mne zasáhl při četbě článku pana Václava Vlka st. Pan Vlk (Tak to snad radši Michala Davida) se zabývá programovou konferencí ČSSD. Ale to není příliš přesné. O názorech, které na konferenci zazněly se nedozvíme pranic, a to ani v nějaké polemické či ironizující podobě. Namísto toho je nám sděleno, že Jiří Paroubek je supernormalizační aparátčík snažící se zavést gulášový socialismus a ještě cosi o vekslácích, děvkách a orgiích. Nehledě na skutečnost, že se bývalý předseda socialistů konference vůbec nezúčastnil a pro veksláky (jak jinak!) není uveden ani náznak důkazu, zaujal mě pojem "supernormalizační aparátčík". Netuše, oč se jedná, vylistoval jsem si normalizační kariéry (do 1989 včetně) Paroubkových souputníků na politické scéně. Nebudu nikoho zatěžovat podrobnostmi, které si lze snadno najít ve Wikipedii, nicméně konstatuji, že Paroubek, Topolánek, Nečas či Kalousek se sobě podobají jako vejce vejci. Snad se vymyká jen Topolánkovo vojenské gymnázium a Nečasova absence podnikové kariéry; vzhledem k věku (ukončil školu roku 1988) pochopitelná. Jinak být podnikovým ekonomem, podnikovým technologem nebo vedoucím projektantem bylo tehdy v zásadě totéž. Slušné místo, ale proti místnímu partajnímu předákovi vlastně sotva druhá liga. A ani jeden z nich v KSČ nebyl. Takže, co to "supernormalizační aparátčík" vlastně je, jsem se stejně nedozvěděl...
Po kratší exkurzi do bývalé NDR, jejíž smysl zůstává zahalen v temnotách se jde na vlastní konferenci. Zvíme, že vedení ČSSD se muselo nejspíš zbláznit, neboť na svou ideovou konferenci si přivedlo (ó hrůzo hrůz!) - levičáky! Tedy pravda, ono si přivedlo i ekonomického liberála Švejnara, ale to nám autor jaksi zamlčí.
Namísto toho následuje obsáhlá část s rozborem textů dvou účastníků Václava Bělohradského a Jana Kellera. Nikoliv příspěvků ze zmiňované konference, ale jejich textů porůznu vyhledaných na netu a jinde. Autor občas provede vivisekci nějaké věty, s kterou se pak utká v hrdinném ideovém zápase, z něhož vyjde vítězně. Alespoň dle svého přesvědčení. Neuvádí sice nijaké protiargumenty, zato vymýšlí půvabné novotvary jako "polpotovský maoismus" nebo "trockismus 21. století". Neptejte se, co to je. Nikdo neví. Nebo si opravdu myslíte, že ČSSD má v plánu vyhnat Pražáky okopávat brambory na Vysočinu? Ne, že by to u některých nebyla vcelku zábavná představa... Je zajímavé, že ačkoliv má pan Vlk pro levicové příznivce jen přezíravé pohrdání, cítí nutnost pro ty své, pravicové, články filosofa Bělohradského a sociologa Kellera raději předkousat, aby získali ten "pravý" náhled na věc.
Pro seznámení se s názory obou pánů není potřeba vyhledávat krkolomné odkazy na netu. Několikrát za týden otiskuje Právo aktuální glosy Jana Kellera, jejichž literární styl i argumentace jsou spolu s ironickým až sarkastickým přídechem skutečnou lahůdkou pro čtenáře. Václav Bělohradský je v současné době náš bezkonkurenčně nejzajímavější esejista a jeho eseje lze najít v literární příloze Práva Salon. Před časem jsem sledoval rozhovor, který vedl v televizi Václav Bělohradský s (tuším) Danielou Drtinovou. Nebohá paní Daniela byla neustále o krok až dva pozadu a bylo až dojemné pozorovat, jak se snaží srovnat s Bělohradského asociacemi různých dílčích problémů do jiného, vyššího. Zřejmě pro tuto vlastnost jeho kritici, neschopni se popasovat s celým textem, docházejí občas ke kuriózním závěrům. Ale jako notorický levičák, respektující právo na názor, stejně jako jiné levičáské vymyšlenosti, ponechávám na každém seznámit se s Bělohradského myšlenkami i protiargumenty jeho oponentů a učinit si vlastní hodnocení. A jestliže se někomu zazdá, že se jedná jen o takové "blá-blá-blá", inu i to je závěr...
Já sám jsem rád, že se konference uskutečnila. A obsazení mě vysloveně potěšilo. Často jsem si říkal, proč ČSSD "nedá řeč" s osobami mnohdy příbuzných názorů a nezkusí jimi obohatit vlastní teze. Arciže nemohou od Kellera, Bělohradského, Švejnara, Pehe a dalších očekávat "dodržování stranické linie", či jak se tomu vlastně říká. Bezprostřední výsledky nejsou, ale jestliže cílem bylo zaujmout další skupiny obyvatel, na mě to zabírá. Odmítavé stanovisko Jiřího Paroubka hovoří za mnohé. David Rath svou nepřítomností dal jasně najevo, že po selhání této cesty to bude on, kdo hodlá přijet jako Spasitel a nasadit mašinu zase na ty "správné" koleje. Uvidíme.
Zdá se vám příspěvek můj trochu výsměšný? Jestliže jsem kohokoliv urazil, omlouvám se. Mým záměrem bylo pouze ukázat, že vršení urážek všeho druhu není diskuze. Že je zbytečné si pomáhat tlustými slovy i Pol Potem. Ostatně se tím neukazuje síla, ale naopak slabost. A vzhledem k tomu, že v úterý bylo Václava, přeji panu Vlkovi hodně zdraví a život podle vlastních představ.
