Ve svém článku Proč se bojíte Krakatice, Jiří Paroubku (Právo, 3. dubna) se vychloubá, co všechno na ministerstvu udělal, jakých vynikajících výsledků dosáhl. Jediné, v čem vynikal, bylo mistrovství v propagandě a prodávání běžné ministerské práce, kterou by musel vykonat každý na jeho místě, ale ne každý by tento výsledek označoval super výrobkem.

Příkladem může být náš vstup do schengenské spolupráce, jehož přípravu si tvrdě odpracovali předchozí dva ministři, včetně termínu, který přišel zrovna v době, kdy Langer nastoupil na vnitro a mohl tedy stříhat pásku a mluvit o Evropě bez hranic.

Mezi polopravdy nesporně patří i tvrzení o výměně rezavých aut za nová, neboť průběžná výměna se děla každým rokem. Langer tři roky neměnil nic a potom udělal monstrakci.

Podobné je to se snižováním počtu úředníků na ministerstvu, ke kterému prakticky nedošlo, neboť Langer pouze odsekal některé činnosti od vnitra a formou outsourcingu platí tyto nezbytné činnosti již soukromým firmám. Takový malý trik, z rozpočtového hlediska velmi diskutabilní.

Nábor policistů je vynucená záležitost, neboť za jeho vlády odešlo téměř deset tisíc policistů a další se k odchodu chystají. Věřím, že si to po demisi vlády ještě rozmyslí, neboť masívní nábor nových lidí se projevuje na kvalitě a profesionalitě jejich práce. Kromě odchodu tisíců policistů můžeme během Langerova působení zaznamenat i velký úbytek majetku ministerstva. Podivné prodeje rekreačních objektů a jiných zařízení budí dojem, že ministr přišel na tento resort podnikat. Vrcholem všeho je uzavřená smlouva o pronájmu lázeňských zařízení vnitra firmě, která vznikla den předtím, než bylo vyhlášeno výběrové řízení. A tak by se dalo ve výčtu dalších podivných kroků pokračovat ještě dlouho.

Úsměvné je i vychloubání o vynětí Inspekce policie z pravomoci ministra vnitra a zřízení Generální inspekce. To byl totiž požadavek výboru pro bezpečnost, kterým poslanci podmínili schvalování zákona o Policii ČR.

Sebechvála ministra Langera jsou jenom velká slova, slova a zase slova. Marnost nad marnost. Ivan Langer se možná Krakatice bát nemusí, pokud bude prošetřována pod jeho vedením. Má ji plně pod kontrolou, a proto doporučoval vyslechnout určitý okruh lidí. Byli mezi nimi i tací, kteří s tímto spisem vůbec nepřišli do styku, jsou to jenom jím dosazení funkcionáři. Proto jsme tento seznam odmítli, nehledě na to, že většině poslanců to byla jména naprosto neznámá a nevěděli by, o kom vlastně hlasují.

Potřebné osoby nechť si určí komise, která se ponoří do šetření této kauzy a bude mít relevantní informace o těch osobách, které mohou něco osvětlit. Většina poslanců zamítla tento návrh na zbavení mlčenlivosti asi 20 osob, neboť byly vybrány Ivanem Langerem.

Ministr vnitra se může tisíckrát ptát „kdo se bojí Krakatice“. Jsou to jenom gesta, on se bojí svého odchodu z ministerstva vnitra, protože Krakatici nebude mít pod kontrolou. Někdo jiný nahlédne do kuchyně jeho resortu a zjistí, že chybí sporák a stůl má jenom tři nohy.

Autor je poslanec za ČSSD