28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLEMIKA: Kdo zkazil zákaz komunistů

10.8.2012

Havel měl páky na zakázání komunistů – polemika s Danem Drápalem

Dan Drápal se v článku Václav Havel a komunisté na Neviditelném psu z 9. srpna 2012 v podstatě zastal prezidenta Havla ve věci neuskutečněného zákazu komunistické (fujtajfl) strany. Uvádí tam několik argumentů, na kterých bych se, jako zapřísáhlý pozdní antibolševik, rád otočil, a ukázal tak naprostou intelektuální převahu s výsledkem úspěšného a konečného zadupání Drápala do země. Moje vitězství bude o to sladší, že se jedná o důležité, jasně dokazatelné a obecně užitečné historické "kdyby". A navíc, musím o tom něco vědět, když v té době jsem byl svazákem a ve vší moudrosti 23 let.

Ve stručnosti, mj. Drápal píše, že téma zákazu údajně nebylo v r. 1990 na programu, alternativou dohody s komunisty byla občanská válka, Havel nebyl dominantní rozhodovací silou popřevratového období, zákazy stran jsou těžkým oříškem vyspělé demokracie a zákaz stejně nemůže řešit naše politické problémy. Jinak i pan Drápal byl pro zákaz.

Že téma zákazu nebylo na programu, není úplně přesné. Petr Pithart uvádí, jak již 6. ledna 1990 přesně tuto otázku položil Havlovi a Občanskému fóru Brit Roger Scruton. Odpověděl Pithart, a to idealistickým argumentem rozmazlených zavedených demokracií, tedy že bude lepší, když místo zakazování je budeme porážet ve svobodných volbách. A to, prosím, sedm týdnů včetně Vánoc od prvního střetu se zavedenou čtyřicetilitou totalitní všivárnou. Vyvalený britský politolog, takto poučen o demokracii, mohl jen sklapnout a stydět se, že sám nemá ústavu. Toliko Drápal, Havel, Pithart. Já musím přiznat, že mě v té době také vůbec nenapadlo, že by komunisti (pánbůh s námi a zlé pryč) měli ve svobodných volbách více než 1 %. Co by mě ale nenapadlo stokrát víc, bylo, že po tom všem by komunisty (čertova noho) někdo nechal volně běhat po ulicích a natož po parlamentních chodbách. Havel do nich v době temna na Svobodné Evropě tvrdě šil, oni ho pošťuchovali po vězeních, a nebylo tedy nic přirozenějšího, než že když je Havel teď nahoře, tak ta verbež prostě nějak zmizí. Téma se tedy mohlo lehce prosadit, kdyby ho naše elity prosazovaly, kdyby si skromně nechaly poradit od různých Scrutonů či se inspirovaly poválečným Německem, a kdyby si více lidí dříve uvědomilo, že něco strašně samozřejmého se v tom fofru nějak nestalo.

A příklad Německa je vlastně na této celé diskusi to nejsmutnější. Máme mnoho argumentů a rozumů, a přitom při jakékoli slovní výměně stačilo tehdy slovo KSČ nahradit německou NSDAP a fašismus za komunismus. Nebyli bychom sice originální a dramatičtí a neotvírali opět světu oči, ale oběti komunismu se nemuseli koukat na strašidla v parlamentu. Už to tady prostě bylo a pedantští a účinní Němci to vyřešili (samozřejmě, přítomnost okupačních armád a pár oběšených straníků vždy zaostří počáteční zmatenou diskusi).

Dále, podle Drápala byla dohoda s komunisty (brrr) nutná a alternativou byla občanská válka. To je trochu přehnané a odvádí to od tématu zakazování. Ano, dohoda byla výborná, ale mohla být prostě dohodnuta lépe. Oni sice měli armádu a milice, my ale měli náladu a ulice. My se mohli bát jejich moci, oni se museli bát našeho vzteku. Takže dohoda klidně mohla být – nikdo vás nebude věšet, žádná vězení, v politice se angažujte jen trochu a rozjeďte si kágebácko-estebácké byznysy. Výměnou se nudně stane to, co v Německu, tedy že KSČ zrušíme. Jestli si to chcete rozjet znovu pod jinou značkou, tak vpřed, ale už bez "komunistický", víte, oni jsou na ulici stále nějaký rozčepýření. Proč by to neměli vzít?

Dalším Drápalovým argumentem bylo, že Havel nebyl hegemonem a zákaz prostě nemohl zařídit. Byl či nebyl, kdyby jednou z jeho hlavních priorit byl zákaz, tak se to stane. Přesvědčit lidi uměl, důvěry a kredibility měl jako Vinnetou. Kdo by se s ním, mnohaletým obyvatelem jejich vězení, v té době porval o to, aby ti šmejdi mohli dál fungovat pod stejnou značkou? Osmašedesátníci, a možná studenti. Ale, ti, nezapomeňme, byli nakažení láskou a nejsmejakoonistvím právě od Havla. Jistě, nebudeme jako oni zavírat a mučit za jiný názor, nicméně jejich oběti si aspoň zaslouží, aby zločinecká organizace neoperovala pod osvědčenou značkou, která má na rukou celosvětově stamilióny mrtvých (a mě odsoudili na tři pionýrské schůze).

Že si demokratické společnosti nezakazují svobodu slova, z toho si jen můžeme brát příklad. Nyní. Předtím jsme ale byli společností v přechodu ze svrabu a to se nějaký léčivý pudřík v podobě dobráckého zákazu mohl lehce ztratit v šumu. Co je důležitější? Že se během převratu dotkneme sofistikovaných paradoxů samozničujcích se demokracií, nebo že tisíce muklů mohou žít s pocitem, že je možné se dobrat aspoň základního pocitu spravedlnosti? V té době bylo moje srdce i rozum naprosto na straně muklů.

A že zákaz strany nevyřeší současné problémy, to je samozřejmé. Když ale občané nebudou mít pocit, že v systému je někde zabudovaná spravedlnost, tak můžeme na jakoukoli demokracii rovnou zapomenout.

Co se týče Havla samotného, tak ten se v mnoha rozhovorech z této zodpovědnosti vykrucoval, ale jednou před pár lety přiznal, že nezakázat je byla chyba. Myslím tedy, že toho v hloubce litoval a tušil, že zákaz byl v jeho silách. Všechno jistě mohlo dopadnout o dost hůř, ale věc zákazu mohla celkem lehce dopadnout mnohem líp.

P.S. Havla jsem odjakživa tupě zbožňoval a vydrželo mi to. Drápalovy články si nikdy nenechám ujít, jelikož mě nejen nutí k zamyšlení, ale často vyvolají i marnou snahu o zlepšení prohnilé osobnosti.

Tucson, Arizona, 9.8. 2012

neústavní nesoudný