Již několik dnů čtu různé komentáře činu pana ex-předsedy KDU-ČSL Kalouska a začínám být unaven jejich jednotvárností. Všichni říkají totéž, jednotlivé interpretace jsou si podobné jako vejce vejci. U starších politiků či komentátorů se nejedná o překvapující skutečnost - navyklé myšlenkové stereotypy jsou příliš mocné na to, aby dovolili svému majiteli pohlédnout byť jen o trochu jinam či jinak.

"Kalousek je věrolomný zrádce, který se za koryto neváhá zaprodat Paroubkovi. Nevadí mu udělat obrat o 180 stupňů, popřít vše, co několik let říkal." Nebo jinak, ale stejně: "Kalousek je prozíraví politik, který správně pochopil, že není vhodné lpět na dřívějších nesprávných teoriích, ale přijmout nabízenou ruku bývalého premiéra a spolu s ním se podílet na budování sociálního státu."

Co když to bylo jinak? Připomeňme si základní situaci, ze které jsme se dostali do současnosti. V KDU-ČSL soupeřily dvě koncepce, zjednodušeně lze říci Svobodova sociálně-demokratická a Kalouskova občansko-demokratická. Zvítězil Kalousek a vsadil vše na jednu kartu, na tu, díky které byl zvolen. V parlamentních volbách se mu potom podařilo dosáhnout nejhoršího výsledku od listopadového převratu, v důsledku čehož ho Cyril Svoboda svým způsobem vyzval k resignaci, nicméně pokračoval, velmi konzistentně, ve hře po boku ODS.

Toto jsou základní východiska, která musí vzít každý komentátor do úvahy - avšak naši politologové a další exhibicionisté je nějak opomíjejí. Jak mám věřit, že udrží moč a stolici, neudrží-li (v paměti) důležité události převážně jen několik měsíců staré?

(Malá odbočka: co by se stalo, kdyby na posledním sjezdu zvítězil Cyril Svoboda? Velmi pravděpodobně by KDU-ČSL dosáhla lepšího výsledku, na úkor ČSSD, nicméně jako spolehlivý koaliční partner by vstoupila do vlády právě s ČSSD. V té souvislosti otázka: vzpomínáte na komentáře, které odsuzovali presidenta Klause za posílení většinových prvků volebního systému? Že prý kdyby se do něho nešťoural, bylo by to 104:96, takto je to 100:100 a být po jeho, dopadly by volby 99:101? Být po jeho, příznivci menších stran by hlasovali jinak a ODS by patrně zvítězila. Takto mohou volby v konečném účtování dopadnout i 81:119.)

A nyní provede tohle. Jenomže opravdu zradil sám sebe? Samozřejmě, že ne. Kdyby se KDU-ČSL nedostala do vlády po boku ODS při prvním hlasování, byl by Kalousek nucen resignovat a první housle ve straně by začali hrát jiní, ti, jimž je bližší spolupráce s ČSSD. A vše nasvědčovalo tomu, že se tak stane. Kalousek proto, aby nebyl zavražděn, spáchal sebevraždu. Na rozdíl od samurajských příběhů to není vnímáno jako řešení čestné, nicméně jaké jsou jeho důsledky?

Způsobem odchodu vzal Kalousek s sebou i svého velkého rivala Svobodu, bez ohledu na jeho nyní živené ambice znovuusednout na předsednickou židli. Uštědřil políček Paroubkovi, kterého také neměl příliš rád; musela to být pro malého českého Lukašenka pěkně studená sprcha. Vyprovokoval členskou základnu, která resolutně odmítla spolupráci s komunisty, byť i třeba jen tichou - těžko se teď bude hledat cesta do komunisty podporované vlády, ta reakce je mnohem silnější pojistka (i když nebylo by logicky správnější říci slabší?) než jakékoli usnesení předsednictva či jiného orgánu strany. A i další Kalouskovy kroky je třeba vidět touto optikou - těžko se bude chlubit silou citů k panu Svobodovi i dalšími pohnutkami, chce-li v politice i nadále působit v jiné roli než jako nosič vody.

Kalousek se možná zachoval jako muslimský terorista, který používá sebevraždu jako zbraň. Na rozdíl od něho však neútočil na bezbranné civilisty, ale na vykuky, kterým jde jen o moc. Jevgenij Jevtušenko v knize Fuku! napsal: Křesťanství by asi neexistovalo, kdyby Ježíš Kristus zemřel jako ctihodný penzista. Tak nějak to bude, a nebýt Jidáše Kalouska, byla by naše cesta trnitější.

Vonoklasy, 30. srpna 2006