Jako řadový člen ODS jsem si se zájmem přečetl stať Jana Payna, v níž to ODS pěkně natřel. Stručně řečeno, stanovy ODS se podobají stanovám KSČ, a tudíž v ODS probíhá „hra na demokracii“. Autor sice uvádí, že to i v "jiných stranách bude podobné", nicméně jako cíl si záměrně zvolil ODS. On totiž tuto stranu očividně rád nemá. Jestli má rád ČSSD, TOP 09 či snad SPOZ z textu nevyplývá, asi je však považuje za "menší zlo".

Politická strana jako instituce je fenoménem západní demokracie posledních několika set let. Všechny politické strany, mají-li být alespoň trochu akceschopné, mají ve svých strukturách jasnou hierarchii. Vždy je tomu tak, že vedení politické strany má z logiky věci nejzásadnější vliv na to, kam se politika strany ubírá. Argumentovat stanovami KSČ je stejné jako argumentovat stanovami NSDAP. I totalitní strana má "demokratické" stanovy, nezávislé na tom, jakou politickou praxi strana provozuje.

Všeobecný odsudek politických stran u nás panoval počátkem devadesátých let minulého století. Levicové špičky tehdejšího Občanského fóra se vehementně snažily vytvořit jakýsi nový úzus politického hnutí "pro všechny". Nakonec zřetelně převážila koncepce Václava Klause přeměnit OF ve "standardní politickou stranu" a OF se rozpadlo na ODS a OH (Občanské hnutí).

Intelektuálové si v kritice stran vždy velmi libují. Hledají jakýsi politický "kámen mudrců", který by odstranil všechny domnělé či skutečné problémy fungování politických stran. Nechtějí akceptovat ono známé churchilovské stanovisko, v němž se říká (parafrázuji), že "demokracie je nejlepší ze všech špatných způsobů vládnutí". Žádné stanovy jakékoli politické strany nemohou být vzorem "ideální demokracie". Hledat v nich příčinu problémů je absolutně scestné. Politická strana bez jasných pravidel ani nemůže existovat. Zcela zásadní je pro demokracii jiná věc, a to jak se politická strana chová, pokud získá politickou moc. Jestliže si uzurpuje totalitní právo moci, je to strana totalitní, jestliže za její vlády trvá demokracie, je to strana demokratická.

Snaha znevěrohodnit politickou stranu rozborem jejích stanov je ostatně stejně dlouhá jako boj anarchistů proti jakékoliv centrální vládě. Volbou cíle se Jan Payne zařazuje to okruhu těch, kteří nemají rádi ODS. Na to má svaté právo. Já zase opravdu nemám rád dnešní KSČM, ČSSD a další levicové či levičácké strany. K tomu ale nemusím číst jejich "demokratické či nedemokratické stanovy". K tomu mi stačí, co představitelé těchto levicových stran hlásají a co slibují.

Z hlediska faktického tak osobně podporuji pouze to, aby volič měl větší právo preferovat jím vybrané kandidáty z návrhu kandidátky politické strany. Zvýšení vlivu preferenčních hlasů voličů již bylo do zákona vloženo. Snížila se procentuální hodnota preferenčních hlasů potřebná k "přeskočení" pořadí na kandidátní listině. Vše ostatní z článku pana Payna, co se politických stran týče, není relevantní. Takže shrňme si to. Za vlády ODS pan Jan Payne kritizuje ODS. Tak špatně bych to s naší demokracií přeci jen neviděl.