V úvodníku Neviditelného psa ze dne 6.10. jsme citovali z mailu čtenářky E.K. Pro připomenutí zveřejňuji znovu:

Dovolila bych si polemizovat s tvrzením: „Hutí ANO úspěšně vyluxovalo voliče sociálním demokratům prostě tím, že jim převzalo agendu a volič pak volil kováře a ne kováříčka: Babiš jim ty prachy dá taky a je na něho víc vidět, to je ta logika.“ Část voličů takto pravděpodobně může uvažovat. Ale voliči ANO jistě nejsou homogenní skupinou občanů málo prosperujících a tedy toužících po sociálních jistotách. Co když někteří vnímají ANO ještě jako tu původní středopravou stranu, kterou doleva vychyluje rozhazovačná sociálně demokratická koaliční přítěž? A co když by alespoň v krajích rádi viděli silné středopravé koalice, které se nepodařilo sestavit ani po posledních volbách parlamentních? Co když to, že „lidem nevadí STBák a podvodník“ není nutně obrazem jejich porušené morální integrity, ale prostě důsledkem rezignace na stav, kdy mnoho kariérních komunistů zastává důstojné posty, a to zcela bez mediálního povyku? S čerpáním dotací se to má mnohdy podobně.

V očích lidí, kteří četli mezi řádky Rudého práva, tak média Babišovi (a dalším) svými filipikami nechtěně vytvořila aureolu mučedníků. A ta září víc, než plamenné, ale prázdné proslovy lídrů takzvaného demokratického bloku. Budou-li chtít středopravé strany tyto (původně své) voliče zpět, budou muset nabídnout program a ne jenom kritiku. Ale je otázka, zda bude volič volit toho, kdo na něj hledí jako na koblihu.

Na tato slova reagoval František Kolařík:

Podobné obhajoby volby hnutí ANO se objevují celkem často. Já s názorem paní E.K. nesouhlasím. Od listopadového převratu r. 1989 uplynulo už téměř 31 let. V průběhu těchto 31 let se naše společnost hodně změnila, stejně jako se změnila celá západní společnost. Přiblížili jsme se západu jak ekonomicky, tak myšlenkově. I naše společnost, stejně jako ta západní, se stává společností nároků. I naše společnost, stejně jako ta západní, přestává vnímat pravolevé rozdělení politiky. Toto dělení nezaniklo, nezanikne nikdy, ale přestává být uznáváno. A odmítání pravolevého vidění politiky a prosazování společnosti nároků pomáhá politikům typu Andreje Babiše.

Úspěch Babiše (ne ANO, ale Babiše, ANO není nic víc než politická divize Agrofertu, a to nemyslím jako vtip) stojí na více pilířích. I když jeho politická aktivita začala už v roce 2011, k vzestupu ho přivedl až pád Nečasovy vlády v roce 2013. Ten vyvolal určité společenské trauma a hlavně veřejnoprávními médii hojně živenou poptávku po spasiteli, který by z rovnováhy vyvedenou společnost učinil jinou, lepší. A jako spasitel byl nabízen Andrej Babiš. Ten také dokázal mnoha lidem vnuknout přesvědčení, že za jejich zklamání a neúspěchy si neodpovídají v prvé řadě oni sami, a „sňal z nich jejich viny“. Dále nemalému množství lidí umožnil využít ANO jako rychlý výtah k moci - od komunálu až do parlamentu. Nabalil na sebe vlivné podnikatelské skupiny, hlavně ty více či méně spojené s fenoménem dotací. Ve společné vládě s ČSSD se cca do roku 2016 usídlil ve státních strukturách tak, že skutečným padrinem byl on, premiér Sobotka zůstal okrasnou figurkou. Tehdy Babiš opustil hraní si na středopravou politiku a začal dělat, co mu jeho postavení ve státě umožňovalo, tj. rozdávat finance tak, aby bylo zřejmé, že dárcem je on a ne socialisté, navazovat tímto na sebe velkou část lidí placených ze státních peněz a vysávat voličskou základnu ČSSD a KSČM. Výsledky posledních krajských voleb jsou toho dokladem. Toto je dodnes základem jeho vlivu a úspěchu.

Názor, který obhajuje Vaše čtenářka, mohl mít své částečné opodstatnění možná tak před čtyřmi lety, ale dnes už ne. Lidem nevadí STBák a podvodník, protože, jak už jsem napsal, klasické pravolevé dělení politiky i společnosti přestává být většinově akceptováno. Je stále méně těch, kteří jsou schopni a ochotni ve svých vzpomínkách vidět bolševický režim takový, jaký byl, a ne růžovými Pullmannovými brýlemi toho, že jsme byli mladí a svoboda nám nechyběla, protože jsme stejně nevěděli, co to je. Směšná je zmínka o čtení mezi řádky v Rudém právu. Mezi řádky se četlo kdekoli jinde, ale v Rudém právu ne, tam nebylo co. Paní čtenářka tady píše nesmysly a nejspíš tu dobu nezažila. Nebo ji prožívala právě čtením Rudého práva. Celkově ve mně její psaní budí dojem, že je jednou z mnoha, kteří hledají omluvu pro skutečnost, proč stále volí Babiše přes to všechno, co tady ten pán předvádí, a nechtějí ani sami sobě přiznat ten pravý důvod, totiž že jim jeho způsoby vyhovují a imponují.

Lkaní po politickém programu, který by dnešní Babišovy voliče přilákal zpět do náruče středopravých stran, je, řečeno slovy taťky klasika, falešné a prázdné. On má Babiš nějaký politický program? A mohl bych ho vidět, prosím? I bez toho sbírá nejvíc hlasů. Volební programy tvoří z povinnosti asi všichni, ale ve skutečnosti téměř nikoho, kromě některých důkladných novinářů, nezajímají. O výsledku voleb z největší části rozhodují emoce a naděje, které se zúčastněným subjektům podaří ve voličích vyvolat. Jeden můj kamarád hlásá, že volič hlasuje většinou pro toho, o němž si myslí, že bude nejlépe hájit jeho zájmy. Pokud tuto teorii přijmeme, tak na vzestupu Andreje Babiše můžeme vidět, k jaké proměně většinových zájmů českých voličů za těch uplynulých 31 let došlo.