Jiří Payne napsal další ze svých stížností na Občanskou demokratickou stranu (Sbohem, ODS, NP, 1.2.2014). Neustále si stěžuje na to, že v ODS chybí "férová soutěž" a jen pokud v ODS začne "férová soutěž" platit, tehdy se může ODS změnit a do jejího vedení se dostanou "ti nejlepší".

Již mnohokrát jsem ve svých článcích upozorňoval, že největšími a netvrdšími kritiky ODS jsou její bývalí členové, často působící ve vedení nebo v blízkosti vedení ODS. Zářným příkladem je sám první předseda ODS Václav Klaus, velmi zdatným je v tomto směru právě Jiří Payne, který ostatně Klause doprovází či doprovázel v různých funkcích.

To, co konkrétně Jiří Payne tak vehementně kritizuje, a to zákulisní dohody, které nejsou "férovou soutěží", beru jako velmi neférový způsob kritiky Jiřího Payne. Každá politická strana, pokud má vůbec existovat, může svou politiku založit na fungující vnitrostranické diskusi a dohodách. ODS tak fungovala dvacet let, tj. od svého založení. Pokud dokázala získávat voliče a z voleb odcházela buď jako první, nebo jako druhá, tak to šlo. Žádná zvláštní kritika na to, jak ODS funguje, se nekonala.

Prvním impulsem k tomu, že ODS vplouvá do období sporů, byla známá indiskrece médií, kdy se podařilo vyfotit displej Klausova mobilu po volbě Mirka Topolánka předsedou ODS v roce 2003. Otázka Paroubek nebo Topolánek se stala ústředním bodem voleb roku 2006, které skončily takzvaným patem. A od té doby to jde s ODS, ale i s ČSSD, s kopce. Volby roku 2010 znamenaly pro ODS i ČSSD výraznou ztrátu voličů, předčasné volby z loňského podzimu odsoudily ODS do role outsidera a pád ČSSD očekávám poté, až voliči zjistí, jak nesourodá vláda z těchto voleb vzešla a z ústupků, které již ČSSD udělala při sestavování vlády a při formulování koaliční dohody.

ODS padla nikoliv na dohodách jako spíše na nedohodách, tj. jak po volbách roku 2010, tak po volbách 2006 se poslanecký klub ODS dostal do hluboké krize díky chybné strategii předsedů ODS. Topolánek se přepočítal s Tlustým, Nečasovi podrazil nohy Tluchoř . A v obou případech, tj. jak u Topolánka, tak u Nečase, byly neúspěchy rámovány jejich osobními skandály, které byly soupeři uvnitř i mimo ODS beze zbytku využity. A dodejme jen, že obě vlády s ODS, jak Topolánkova, tak Nečasova, nakonec padly díky vnitřním nesvárům uvnitř ODS.

Současné politice dominuje Andrej Babiš a jeho ANO 2011. Podle všeho je toto hnutí pevně dirigováno jediným člověkem, žádná "férová soutěž" tu neprobíhá a o personáliích rozhoduje Babiš. ČSSD je v rozkladu a tento rozklad bude dále stupňován tím, jak Babiš využije naplno svou moc ve vládě z pozice ministra financí. Slohová cvičení na téma "férové soutěže" jsou jen připomenutím toho, jak může dopadnout partaj, kde se řada lidí cítí býti povolána k tomu, aby za tuto stranu mluvila. Rozkolísanost, nejednoznačnost a podrazy uvnitř ODS byly důvody porážky.

Mám samozřejmě pochybnosti, zda se Petru Fialovi podaří ODS vytáhnout ze současné bryndy. Je-li on tím pravým mužem, který bude mít respekt uvnitř i navenek. ODS se i po volbách 2013 zatím pohybuje po sestupné trajektorii a stále jsou tím hlavním hybatelem nedůvěry v ODS její členové, respektive poslanci (naposledy Jiří Pospíšil). To se nevyřeší férovou soutěží, tady musí nastoupit silná a respektovaná osobnost a plnou vahou se zasadit o to, aby skončilo období vnitřních sporů a začala normální, trpělivá, politická práce v opozici. Delegáti olomouckého kongresu dospěli jednoznačně k názoru, že tím, kdo to může dokázat, je Petr Fiala. Uvidíme.