Po přečtení článku Pavla Bárty Melouni, meruňky a třešně (NP 13. 2.) jsem pojal podezření, že autor, zatímco ostatním čtenářům radí jak nejlépe naložit s přezrálým ovocem, sám upřednostňuje produkty z mrazem přešlých švestek.

Při jejich konzumaci se nám pak může zdát, že žijeme ve světě nevyčerpatelných přírodních zdrojů, zvláště těch energetických. A globální změny klimatu? Žádný strach, jejich následky zaplatí nejspíš pojišťovna.

Nejen zelení, ale také velká část populace vyspělého světa si uvědomuje, že se velmi rychle blíží doba, kdy ztenčené zásoby fosilních paliv už jednoduše nepokryjí poptávku. Nebude to tak, jako když se naráz zavře kohoutek, spíš budeme muset jít za ropou, uhlím a zemním plynem hlouběji a dál, do kilometrové hloubky kanadských písků, do nalezišť pod Aljaškou.

Těžba bude stále nákladnější. Zákon nabídky a poptávky funguje neúprosně, takže s ubýváním zásob fosilních paliv poroste jejich cena a následně i ceny energií. A porostou také u nás, neboť i kdybychom prolomili všechny limity těžby a poddolovali Krušné hory, budou naše uhelné elektrárny vyrábět elektřinu za světové ceny a my ji budeme za tyto ceny kupovat. Energetická krize, kterou nedávno zahlédl dokonce i prezident Bush, bude jev globální.

Otázka tedy zní: Vyplatí se investovat do energeticky šetrných technologií, do podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů? Odpověď je jasná a můžeme ji nalézt v každé učebnici moderní ekonomie. Ekologická daňová reforma, kterou si osvojila Evropská unie, není z tohoto pohledu žádnou umanutostí levicových intelektuálů, nedostatečně ctících zákony trhu. Jde o propracovanou koncepci, která pomocí ekonomických nástrojů vybízí k preferování obnovitelných zdrojů, energetických úspor a výrobních procesů nepoškozujících životní prostředí. Ano, zdraží se ceny energií z fosilních paliv, na straně druhé se zlevní práce.

A co třeba Pavlem Bártou zmiňovaná daň na tzv. luxusní auta? Jestliže si někdo pořídí čtyřlitrový off-road, aby se skrze trubky jeho rámu mohl cítit bezpečněji v městském provozu, jak se s tím stále častěji setkáváme v Praze a dalších velkých městech, měl by na spotřební dani zaplatit o tolik více, o kolik jeho koňskými silami našlapaný miláček produkuje více výfukových zplodin, o kolik více místa zabere na komunikaci. Alespoň do té doby, dokud se budou škody na životním prostředí a veřejné komunikace platit z daní náš všech.

Do ceny výrobku se musí v plné míře promítnout i jeho externality. To není žádná daň z luxusu, to je základní požadavek moderní ekonomie.

Autor je místopředsedou republikové rady Strany zelených