Jakkoli úvodníky v Neviditelném psu pravidelně čtu a zpravidla se souhlasným pokyvováním hlavou, například, ale nikoli výlučně v postoji vůči Rusku, a jakkoli za správné považuji i některé postoje Miloše Zemana, tj. zejména ty týkající se Izraele, část úvodníku Budou volby, co vy na to? z 1.7.2021 mne vyprovokovala k této nesouhlasné reakci. Konkrétně se jedná o tento odstavec: „Ostatně soudím souhlasně s Milošem Zemanem, že ty údajné koalice jsou podfuk na voličích. Kdyby ty partaje šly důstojně do voleb každá za sebe, pak ano, pak bych věděl koho volit. Takhle ale Fialu zahaleného do sukně Pekarové volit nedokážu.“
V tomto případě si tedy dovolím s Astonem i s Milošem Zemanem nesouhlasit a jsem toho názoru, že koalice nejsou „podfuk na voličích“, nýbrž naopak snahou o neopakování předchozích chyb hraničících s hloupostí. Tuto hloupost předvedly různé politické subjekty, avšak mimořádně v ní vynikly TOP 09 a STAN, a to zejména v krajských volbách 2016. Tehdy šly „důstojně do voleb každá za sebe“, jak požaduje Aston v citovaném úvodníku, a výsledkem bylo, že slovy neznámého klasika: „dostaly na prdel“.
Výsledek tohoto samostatného „budování značky“ je snadno dostupný pohledem na příslušné volební statistiky, případně srovnávací shrnutí je k dispozicí například v počátečních odstavcích tohoto článku v Konzervativních novinách. Namátkou lze zdůraznit, že z 22 voleb (2 subjekty jdoucí samostatně v 11 krajích) nebyla v 9 případech překonána hranice 5 procent a v dalších 5 případech byla překonána pouze těsně, tj. o procento či o dvě.
Dokonce i výše citovaný názor Miloše Zemana s vysokou pravděpodobností podporuje tuto tezi. Výsledkem v 2016 bylo velké množství propadlých hlasů. A jelikož pan prezident si v aktuálních volbách přirozeně přeje vítězství hradního milce Andreje, tak by mu logicky nebylo proti mysli propadnutí hlasů menších opozičních subjektů a jejich faktická proměna v extra mandáty pro ANO.
Proto považuji spojování opozičních stran za logický a správný krok, a to i po zrušení přepočtů zvýhodňujících větší subjekty. Vzhledem ke své „ideologické flexibilitě“ a „nezkorumpované novosti“ měli v tomto procesu iniciativu stanisté, kteří si v duchu pragmatické zásady „větší je lepší“ ve své volence vybrali k tanci Piráty. A zároveň dali najevo, že třetího do party neberou, konkrétně pak TOP 09, v níž figuruje (podle okřídleného citátu pana premiéra) „zkorumpovaný Kalousek, symbol korupce“.
V dané situaci měla TOP 09 dvě základní možnosti. Buď jít „důstojně do voleb sama za sebe“, což by se značnou pravděpodobností vedlo k propadnutí hlasů jejích voličů. To by patrně potěšilo Miloš Zemana a možná i Astona a je ironické, že tím by oba v této věci potvrdili své souznění s proslulým pirátem Jakubem Michálkem a jeho tezí, že TOP 09 by měla zaniknout. Anebo udělat to, za co jsou politici placení, tedy překonat ideologické rozdíly a najít kompromis s hlavním dostupným partnerem, tj. s ODS. A dokonce i KDU-ČSL, která notoricky měla sklon si pěstovat pozici na vlastním písečku, si povšimla, že ve svých „silných“ krajích, kde v krajských volbách 2020 šla samostatně nebo jen s malými lokálními partnery, utrpěla navzdory obecnému trendu posilování opozičních stran ztráty, a vyvodila z toho realistické důsledky.
Ačkoli osobně sdílím obavy před expandujícím progresivním „liberalismem“, jsem toho názoru, že by bylo chybou se těmito obavami nechat vyprovokovat k přehnané reakci a k promeškání příležitosti rozloučit se s bruselským přikyvovačem Andrejem. V této souvislosti bych rád varoval před pastí „věčného hledače ideologické čistoty“ a odkázal na článek Má někdo lepší nápad? z loňského prosince. Jeho autor určitě nemůže být podezírán ze sympatií k progresivismu a nabízí konzervativní pohled, jenž by lépe než tento text mohl rozptýlit v citovaném úvodníku zmiňované obavy ze „sukně Pekarové“.