Název této starší italské komedie s Laurou Antonelliovou mi vytanul na mysli při četbě posledního výronu Jany Bobošíkové na stránkách NP. Je z něj zcela jasné, že J. Bobošíkové definitivně došel dech, když se doma zesměšnila svou „Politikou 21“ a v EP se zařadila mezi osamělé a poněkud bizarní figurky. Ke zviditelnění jí už zůstala jediná cesta – útoky na ostatní europoslanecké kolegy zejména z ODS či rovnou na prezidenta (ani to ale není nic originálního – podobnou cestu si před ní zvolili už Paroubek nebo Bursík).

J. Bobošíková opakovaně vyčítá ODS, že její europoslanci sedí v EP ve stejné frakci jako poslanec CSU Posselt. Má to asi stejnou logiku jako vyčítat Bobošíkové, že ještě nedávno seděla v EP ve skupině nezařazených spolu se známým rasistou Le Penem či vnučkou diktátora Mussoliniho Alessandrou. Tito lidé prostě jsou členy EP, protože do něj byli zvoleni. Kvůli nám Posselta z frakce EPP-ED nevyloučí. A my zas nejsme členy této frakce kvůli (nebo navzdory) Posseltovi, ale kvůli našemu spojenectví s britskou Konzervativní stranou, s níž tvoříme samostatnou část zmíněné frakce. Mnohokrát jsme řekli, že bude-li to jen trochu možné, po evropských volbách v roce 2009 tuto frakci opustíme a založíme novou, vlastní poslaneckou skupinu. Zároveň naše spojení s frakcí EPP-ED neznamená, že se neumíme ozvat, když se někdo z Německa snaží tahat uzavřená témata minulosti na současnou evropskou politickou scénu (naposled třeba předseda EP Pottering svou návštěvou na akci Svazu vyhnanců či někteří maďarští europoslanci svou snahou o otevření debaty nad usnesením Slovenské národní rady o tzv. Benešových dekretech).

S dětinskou úporností snaživé školačky J. Bobošíková neustále zdůrazňuje, kolikrát již – na rozdíl od ostatních – vystoupila na plenární rozpravě EP. To je směšné. Její jednominutové „štěky“, zpravidla pronášené k prázdnému sálu v pozdních odpoledních či večerních hodinách, jsou dobré tak leda pro parlamentní statistiku, jinak zapadnou do bezedného moře stovek stejně bezvýznamných a nepovšimnutých projevů. V množství to opravdu není. Spíš by nám paní europoslankyně mohla sdělit, kolikrát již ve svých projevech pronesla něco tak závažného, aby to zaznamenala evropská či alespoň česká média. Nebo kolik má na svém kontě článků pro zahraniční tisk či kolikrát poskytla rozhovor některému z bruselských periodik. Nějak jsem si nevšiml.

Často býváme tázáni, zda čeští europoslanci jsou na evropské půdě spolu vůbec schopni spolupracovat. Jana Bobošíková je sama odpovědí na tuto otázku. Její nevyzrálý, sebestředný a konfrontační styl již dopředu takovou spolupráci vylučuje. Bobošíková je zkrátka živým důkazem toho, že populární novinář ještě zdaleka nemusí být dobrým politikem, ale může se naopak stát politikem velice, velice mizerným.

Autor je poslanec Evropského parlamentu za ODS