Objektivní analýza výsledků českého předsednictví je zcela jistě zapotřebí. V zahraničí si svůj ostrovtip brousí kde kdo. Většinou s úmyslem výsledky českého předsednictví znehodnocovat. V Česku jsem už pár pokusů o hodnocení zaznamenal, nicméně ten pravý skvost jsem nalezl teprve ve stati Lukáše Jelínka Bilance českého předsednictví – chaos. Lukáš Jelínek, politolog Lidového domu, vyrobil další povrchní dílko plné bonmotů, za které by se nemuseli stydět Rath ani Paroubek.

Pokud zhodnotíme priority českého předsednictví, energetickou a s ní úzce propojenou ekonomickou nezávislost EU, tyto priority se ukázaly nanejvýš aktuální ihned na počátku předsednictví. Chápu, že od pana Jelínka nelze čekat pochvalu za to, jak pod českým předsednictvím Evropa plynovou krizi zvládla. Příspěvek českého předsednictví byl oceněn předsedou Evropské komise Barossem i významnými evropskými státníky. Za všechny bych jmenoval spolkovou kancléřku Merkelovou.

Konflikt v Gaze je Jelínkem popisován jakoby z pohledu takových „expertů“, jako jsou Kavan a Laštovička, bývalí (skutečně?) poradci předsedy PS Vlčka. Teroristické útoky Hamásu jsou ničím, vojenská odpověď Izraele je vždycky „agresí“. Tak zvané „objektivní“ hodnocení tohoto konfliktu se vždy láme na světonázoru autora. Levičáci a socialisté obecně inklinují k ochraně „práv palestinského lidu“, existenci Izraele berou jenom jako „dočasnou záležitost“, která se „vyřeší“. Íránský fašista Ahmadínežád ví, jak na „konečné řešení židovské otázky“. Zlikvidovat a zničit.

Jelínek se navíc zhlédl spíše v bavičství než v seriózní bilanci českého předsednictví. Za všechny vybírám toto souvětí k tématu Lisabonské smlouvy: „Mirek Topolánek v průběhu své politické kariéry smlouvu označil za exkrement, poté ji podepsal, pak kritizoval, potom jen taktak protlačil parlamentem a nakonec ji prohlásil za mrtvou. Lépe by to ani David Černý nezmákl.“ Tento výňatek snad svědčí o Jelínkovu smyslu pro humor, k vážnému zamyšlení ale určitě nikoho nepřivede.

Pan Jelínek také ví, kdo že zapříčinil „nedohodu“ mezi ČSSD a ODS o „klidu zbraní“ během českého předsednictví. Je jím „grémium ODS“, které údajně Paroubkovy návrhy odmítlo. Myslí si Jelínek, že jsme skutečně tak zapomnětliví, abychom si nepamatovali, čím podmiňoval Paroubek „klid zbraní“. Vždyť to byly požadavky, které s českým předsednictvím neměly nic společného! Vždy dominovaly podmínky jako výpověď smlouvy s USA o umístění radaru, zrušení poplatků ve zdravotnictví a podobné „celoevropské“ záležitosti.

ČSSD se spolu s komunisty zasloužila o pád vlády uprostřed českého předsednictví. To Jelínek přechází bez mrknutí oka (však si za to může Topolánek sám!). Po dosazení Olgy Zubové na pátou příčku středočeské kandidátky ČSSD již kontury pádu vlády nabývají jasných forem. Zařazení bývalé členky ČSSD, poté zelených, poté „demokratických“ zelených a nyní zase oranžové zelené je evidentním úplatkem za svržení vlády. Nejenže se to tak jeví, ono to tak zřetelně je. Ostatně, vábení relativně známých osob na kandidátku ČSSD (viz Brožová) by stálo za detailní politologický rozbor. I cuknutí Brožové je signifikantní. Otevírá to zajímavé otázky typu „Proč?“ nebo „Proč dva dny po nominaci?“ Důvody, které Brožová sdělila médiím, jsou přinejmenším pozoruhodné. Obavy o „výchovu své dcery“ měla mít Brožová ihned na počátku své „levicové anabáze“.

Pokud tedy Lukáš Jelínek tvrdí, že české předsednictví byl chaos, jenom se pokouší pošpinit i to málo, co se českému předsednictví i vinou pádu vlády podařilo. Je farizejské, že Jelínek nezmiňuje ani Paroubkovu tezi po pádu vlády, že „ČSSD nechá české předsednictví dokončit vládou Topolánka“. Jelínkovy pomluvy a klepy jen demonstrují absolutní nepřipravenost levičáků na to, co po pádu vlády uprostřed předsednictví přijde. S jedním typem „chaosu“, co se českého předsednictví týče, bych přeci jenom souhlasil. Tím byla změna složení české reprezentace. Fischerova vláda však dle mého názoru v daných podmínkách odvedla maximum možného. To Jelínek by měl sundat oranžové brýle mámení. Snad by potom i lépe viděl a nešpinil české předsednictví, které v daných souvislostech mohlo dopadnout ještě mnohem hůř.