K údajné proruské servilnosti prezidenta Zemana

Dne 14/6/2019 ve svém úvodníku Aston komentuje reakci prezidenta Miloše Zemana na návrh jednoho z poslanců ruské dumy uznat účastníky srpnové okupace roku 1968 za válečné veterány.

Ve svém komentáři Aston vyjadřuje překvapení z razance prezidentovy reakce a dále spekuluje o možných důvodech (upevnění pozice na našem vnitropolitickém kolbišti...) a případné blamáži v případě, že by návrh byl dumou skutečně schválen.

Astonovy spekulace necítím potřebu komentovat, z mého pohledu jsou - stejně jako u většiny mediálních spekulací, s nimiž se v posledních letech v našem ubohém mediálním mainstreamu roztrhl pytel - poněkud jednostranné a prosté racionální úvahy.

Co ale komentovat musím, je Astonovo tvrzení o prezidentovi obsažené v textu jako zdánlivý fakt:

„...Obě formulace jsou značně příkré, a proto ten úžas, že jejich původcem byl tradičně prorusky servilní prezident.“

Prezident Zeman podle mého rozhodně není k Rusku (když už jsem u toho - ani k Číně) servilní - už z toho důvodu, že je tak silnou osobností, že necítí potřebu být servilní ke komukoli a čemukoli. Ve vztahu k Rusku je především pragmatický, tj. snaží se s ním otevřeně jednat tak, aby hájil české zájmy. Jako vzdělaný člověk a zkušený politik realisticky vyhodnocuje zájmy a pozici naši i ruskou v evropském i světovém kontextu a jedná podle toho....

Projevem je např. prezidentův soustavný lobbing za rozšíření obchodních vztahů s Ruskem, neboť se jedná o obrovský trh, který je jednak geograficky blízko, jednak jsme na něm byli v dobách minulých tradičně zastoupeni a naše výrobky i služby zde mají stále velmi dobrou pověst. Že jsme tento trh ve jménu ušlechtilých myšlenek po revoluci dobrovolně opustili, je možná chvályhodné, bohužel jediným důsledkem bylo, že se tam s větším nadšením vrhli naši jistě o nic méně ušlechtilí partneři z EU i odjinud....

Aston o něco dále v komentáři připomíná Zemanovu reakci na provokativní článek v listu Krasnaja zvezda (byť chybně uvádí a) že šlo o loňský článek - to tedy nikoliv, šlo o článek z listopadu 2017, za b) že šlo o článek v listu Krasnaja zvezda - to tedy nikoliv, šlo o článek na webu TV Zvezda). Právě tento případ podle mého velmi dobře ilustruje, jak je to s údajnou Zemanovou „servilností“.

Jednalo se o provokativní článek, který vyšel na serveru ruského ministerstva obrany v době návštěvy prezidenta Zemana na jednání česko-ruského podnikatelského fóra v Moskvě, v němž se mj. obhajovala ruská okupace Československa z r. 1968

Po uveřejnění článku se zvedla v českých médiích typická mediální hysterie, v jejímž rámci prakticky všechny politické, mediální i jiné „celebrity“ začaly na prezidenta útočit a vyzývat jej k rázným krokům - nejčastěji typu demonstrativně se sbalit a odjet s delegací z Moskvy domů, podat protestní nótu apod... Tj. k „hrdinským“ krokům odpovídajícím velikosti většiny českých rádobypolitiků.

Prezident Zeman udělal něco úplněn jiného, mnohem logičtějšího a především odpovídajícího jeho politickému formátu. Se svým typickým nevybíravým komentářem předal článek v přímém přenosu na úvod jednání ruskému premiéru Medveděvovi a vyzval jej, aby se od stanoviska, v něm obsaženého, oficiálně distancoval. Premiéru Medveděvovi nezbylo než to udělat. Viz např. zde.

Jinými slovy prezident Zeman rozumně vyhodnotil situaci a zvolil adekvátní řešení, mimochodem takové, které které bylo zcela mimo představitost českých novinářských i politických mravenců (jejich velikosti odpovídají právě jen demonstrativní odjezdy a protestní nóty...). Konkrétně:

- Věděl, že by bylo velmi hloupé a zbabělé kvůli něčemu podobnému se urážet a uchýlit se ke krokům typu odjezdu delegace z jednání. Nikdo z jeho oficiálních partnerů se totiž nedopustil vůči němu ani vůči ČR ničeho, co by k tomu zavdávalo důvod! (Kdyby se kvůli každé pitomosti, která se uveřejní na českých webech, měl urážet nějaký zahraniční představitel, tak naši politici nebudou mít s kým komunikovat...)

- Uvědomil si, že se jedná o jeden článek vyjadřující extrémní názor (z celého možného spektra), že samozřejmě nejde o žádné ruské oficiální stanovisko nebo důsledek nějaké organizované snahy o překroucení historie. Že tedy nezpůsobí ruské protistraně nic dramatického, pokud na něj ostřeji zareaguje.

- Věděl, že jeho případná ostřejší reakce nikoho nepřekvapí, ani co se týče případného nediplomatického výraziva. A že byť možná uvede prostistranu do mírných rozpaků, tak tato nebude mít problém s odmítnutím článku a potvrzením oficiálního stanoviska Ruska k této věci (odmítnutí okupace), neboť toto bylo učiněno již dávno a mnohokrát potvrzeno...

Zemanovo řešení bylo tedy nakonec jednoznačně na úrovni /(nejvyšší), efektní (v přímém přenosu tak trochu sprdnul ruského premiéra) a efektivní (oficiální distanc od článku, následné omluvy zástupců zpravodajské instituce). Domácím křiklounům na chvilku sebral munici a mohl v klidu pokračovat ve své misi na podporu českého podnikání.

K té staré historii jsem se vrátil proto, abych se pokusil demonstrovat to, co Aston nazývá „proruskou servilností“.

Nevím, jak bude prezident Zeman finálně reagovat na nejnovější pseudokauzu - návrh jednoho či několika hlupáků v ruské dumě uzákonit status válečného veterána právě pro okupanty z r. 1968.

Nechám se ovšem rád překvapit a předpokládám, že to bude opět velmi adekvátní, jak je u politika formátu prezidenta Zemana zvykem.

Jen bych si moc přál, aby se stejným svatým rozhořčením vystupovali naši mediální a političtí velikáni proti všem pitomostem, které se vylíhnou v našem parlamentu. To by se jim klávesnice i mikrofony musely přímo roztavit!

Závěrem, aby nedošlo k nedorozumění, prohlašuji , že Astona si za jeho mnohaletou činnost publicistickou, literární, vzdělávací i jinou velmi vážím a nehodlám v tom nic měnit.

Pouze se domnívám, že v případě politických komentářů se častěji, než je zdrávo, nechává unést k poměrně laciným výpadům, často aniž by více přemýšlel v širším kontextu, ev. si ověřil zdroje. Ale to je jen můj názor. U většiny pisálků je mi to srdečně jedno. U Astona bývám stále ještě překvapen, neboť jeho literární brilance, argumentace, srozumitelnosti i pohotovosti jsem si vždy jinak velmi užíval...